Pokud se vám nechce věřit, že jednou zavedená daň se jen tak nezruší, pak vězte, že existují i výjimky potvrzující pravidlo.
Dánové zdanili potraviny obsahující zvýšený podíl nasycených tuků (nad 2,3 procenta) počínaje loňským říjnem. Nejen slavná dánská slanina, ale i veškeré další dobroty obsahující tuk zatížila spotřební daň šestnáct dánských korun za kilo tuku. Třeba u másla to znamenalo zvýšení ceny o zhruba třicet procent.
Původní záměr byl pochopitelný, neboť jako ve většině vyspělých zemí, i v Dánsku je závažným zdravotním problémem rostoucí podíl obyvatelstva s nadváhou (47 procent), případně rovnou s obezitou (13 procent). Zdanění potravin, jejichž nadměrná konzumace má jasnou a prokázanou příčinnou souvislost s nadváhou stojící na počátku mnoha vážných onemocnění, je z ekonomického hlediska na první pohled docela přímočarou cestou, jak změnit spotřebitelské chování obyvatelstva.
Pro daňařské fajnšmekry uvádím, že v případě zdanění rizikových substancí jde o takzvanou Pigouviánskou daň, jejímž cílem není maximalizovat daňový výnos, ale naopak snížit spotřebu dané substance. Zdanit rizikové substance (od tučných potravin přes alkohol až po tabák) ve skutečnosti znamená zavést sankci za rizikový životní styl, kterou nemusejí platit prostřednictvím zdravotního pojištění ti, kteří žijí zdravě.
Z hlediska správy daně je zdanění spotřeby tuků sice noční můrou, ale pořád je to jednodušší než uvalovat finanční sankce za rizikový životní styl prostřednictvím zdravotního pojištění. Ty totiž zatahují do posuzování lékaře a dělají z nich berní úředníky na částečný úvazek. Přinejmenším u tabákových výrobků a alespoň u některých skupin obyvatelstva v některých zemích se má její účinnost za prokázanou - dokáže změnit chování (například studie na toto téma v Británii).
Po Dánech zdanění tučných potravin zavedlo také Orbánovo Maďarsko, v Česku se touhle otázkou svého času zabývala Národní ekonomická rada vlády se závěrem počkat, jak se osvědčí daň jinde a nakolik se praxe mine s teorií. V případě Dánska se nyní vláda rozhodla daň z nasycených tuků zrušit.
Přečtěte si: Zvýšení DPH? Dopady může Česko zkoumat na Španělsku
Co se stalo? Dánsko je malá země, a navíc má jednotnou sazbu DPH 25 procent. V kombinaci se spotřební daní se ceny u tučných výrobků pohnuly natolik výrazně, že se ještě výrazně více začal vyplácet výlet přes hranice. V Německu je na potraviny snížená sazba DPH o působivých 18 procentních bodů nižší než v Dánsku, takže naložit kufr tučným, ale chutným zbožím se stalo svého druhu dánským národním sportem. Průzkumy hovoří o tom, že se mu občas věnuje skoro polovina obyvatelstva země. Podle dánských oficiálních odhadů nákupní turistika letos dosáhne v přepočtu asi 35 miliard českých korun, což je dost. Vliv spotřební daně na skutečnou spotřebu je tak výrazně oslaben a efekt na zdravotní stav populace, který by byl tak jako tak patrný až s velkým časovým odstupem, měřit nelze vůbec.
Fakt, že od zavedení daně do rozhodnutí o jejím zrušení v zemi, jako je Dánsko, uplynul jen o něco více než rok, svědčí o zdravém rozumu. Vnucuje se ale také otázka, jestli to ty nákupy camembertu a husích jater v Německu nešlo čekat předem.
Další komentáře Miroslava Zámečníka:
Tirana nemá pochopení pro každého
