S Vladimírem Železným by zasedl v parlamentu český Berlusconi
Vladimír Železný vstupuje do české politiky. To je zpráva dobrá i špatná. Dobré na ní je to, že se s ním podstatně zlepší kvalita politických debat, kterou dnes udržuje na jakés takés intelektuální a věcné úrovni prezident Klaus osamělý jako kaktus uprostřed pouště. Špatné je, že nezanedbatelná voličská podpora Železného nahlodá již dnes poměrně prekérní politickou základnu ODS.
Silný konkurent.
Na tom je dobrá zpráva ta, že to donutí politiky ODS snažit se Železnému konkurovat a povznést i svoje debaty na inteligentnější úroveň. Špatná zpráva je, že při současném hereckém obsazení hlavních rolí se budou snažit zbytečně. Na tom je dobrá zpráva ta, že budou nuceni hlavní role obsadit silnějšími hráči. Špatné zprávy jsou v tomto případě dvě: jednak je budou těžko hledat, jednak to do voleb sotva stihnou, i kdyby je našli.
Protože Železnému se obvykle dařívá docílit toho, co si předsevzal, uděláme všichni dobře, když začneme počítat s tím, že bude sedět v příštím Parlamentě s politikou, která bude - dle jeho vlastních slov - podobná „levému křídlu britské konzervativní strany“. To sice zní umírněně pravicovému českému voličskému uchu libě, jenže málokdo ví, co si pod tím konkrétně představit. Coby dlouholetý příspěvky platící člen „pravého křídla britské konzervativní strany“ to nevím ani já, a že už na tím nějaký ten pátek mudruju.
Levé konzervativní křídlo.
Levým křídlem se v konzervativní straně občas označují stoupenci evropské nadstátní byrokratické integrace, která je, jako tvůrkyně mocných nedemokratických institucí, veskrze antikonzervativní. Po smrti evropské ústavy jich ostatně už moc nezbývá. Mezi levicové konzervativce se také řadili náruživci multikulturalismu a neomezeného přistěhovalectví, jen - pravda - s konzervativním nádechem. Ani těch po atentátech v londýnském metru už moc není. Dále se k levicovým konzervativcům možná dají počítat i ti, kteří spolu se socialisty věří, že člověk má žít na dluh a se státním zaopatřením, akorát trochu konzervativnějším. To na rozdíl od konzervativců pravicových, kteří se po thatcherovsku bláhově domnívají, že aby se člověk uživil, musí utrácet méně, než vydělá. Jestliže Železného levicový konzervatismus je podobného ražení, je to zpráva špatná, neboť by znamenala, že do Parlamentu vstupuje další strana, která neví, co chce, kromě toho, že chce být v Parlamentu. Dobré na tom je, že si toho nikdo nevšimne.
Nečekejte Churchilla.
Další špatná zpráva je, že nad Železným pořád visí hrozba soudního stíhání, na čemž ale je dobrá zpráva ta, že málokdo ví, zač je vlastně stíhán. Těm, kdo ho už zvolili do Senátu a do europarlamentu, je to navíc lhostejné, což je zpráva úplně nejlepší. Na té je navíc další dobrou zprávou to, že tím už má kostlivce ze skříně vyndané a nemusí je skrývat.
Dobrá zpráva také je, že svým charismatem, neúnavností, cílevědomostí a dobrou propagandou by Železný mohl pro demokratickou pravici ulovit těch pět až deset procent demokraticky cítících voličů, kteří buď nevolí vůbec, nebo mrhají hlasy na nevolitelné pidistrany. Takže by mohl pomoci k sestavení pravicové vlády.
Ale teď je na řadě ta zpráva úplně nejhorší: Kdo trochu sledoval Železného dosavadní kariéru, ví, že nespokojí s nějakým ministerstvíčkem, prebendičkou či trafičkou. S jeho příchodem do Parlamentu si Česko zadělá na svého vlastního Berlusconiho. Což je špatná zpráva, jestliže jste čekali Churchilla, ale dobrá zpráva, když se rozhlédnete po tom, co máte na vybranou.
A i kdyby na české politice Železný nic zlepšit nedokázal, aspoň nás naučí koštovat víno. A to samo o sobě je zpráva veskrze dobrá.
