Číšník povytáhne zátku z láhve a nabídne vám, abyste si ji dootevřeli sami. Možná vám to připadne nezvyklé, ale je to naprosto přesné, do takovýchto náboženských podrobností má King Solomon propracovaný košer servis. Víno, jak vás číšník upozorní, totiž není „mevušal“. To znamená povařený a v tomto případě označuje pasterizaci košer vína do stavu umrtvení, aby se už nedalo znehodnotit či „znesvětit“ dotykem člověka neortodoxního, což znamená židovského neznaboha stejně jako Nežida. Pro tento účel a pro jistotu v restaurace King Solomon nežidovští číšníci každého zákazníka pokládají za ortodoxního, proto mu nabízejí, ať si tu zátku dovytáhne sám.
Jsme v té luxusnější ze dvou pražských košer restaurací. Důstojný středověký interiér s architektonicky a výtvarně impozantním úzkým sloupovým koridorem se starými fotografiemi židovské čtvrti se vzadu rozšiřuje do prostorné skleníkové zahrady ve dvoře. Jídelní lístek je sbírkou historických pokrmů, které se v židovské střední Evropě jedly od středověku a dvěma totalitami 20. století téměř vyhynuly. Pokus o jejich vzkříšení je úctyhodný, ač ne vždy stoprocentně autentický.
Vinný lístek obsahuje tři tucty košer vín z tuctu zemí, od kvalitních izraelských za tisícovku po noblesní St. Julien za šest tisíc. Za malou „plzeň“ dáte 80 korun. Jste holt v jedné z nejturističtějších ulic jedné z nejturističtějších čtvrtí jednoho z nejturističtějších měst.
V dobách, kdy pražské restaurace za vodu účtují více než za pivo, je dobrá zpráva to, že vám tady vodu k vínu automaticky přinášejí zdarma. Špatná zpráva je, že ji přinášejí plnou ledu, aniž se předem zeptají. Dobrá zpráva je, že ji na žádost okamžitě vymění. Špatná zpráva je, když vás na žádost o stůl pro dva zavedou nejprve ke stolu tak velkému, že byste jeden na druhého nedohlédli, a posazují vás k němu vedle sebe, ač mají stolků pro dva dostatek volných. Dobrá zpráva je, že když to odmítnete, nechají vás sednout, kam chcete a kde je volno. A úplně nejlepší zpráva je, že obsluha celkově probíhá věcně, diskrétně, nevtíravě, správně načasovaná (alespoň při poloplné restauraci) a v dobré angličtině.
Z prvních chodů volím dva klasické a typické pro židovskou kuchyni aškenázskou (severoevropskou), která se zde nemíchá se žádnými jídly sefardskými (středomořskými) ani středovýchodními (izraelskými). Dobrá zpráva pro kulturní puristy, špatná pro fandy štíhlé linie, dobrého zdraví a dlouhého žití. „Gefilte fish mit chrain“ je kapr, odkostěný, povařený s několika druhy zeleniny, zmixovaný na paštiku a podávaný na salátové podestýlce s limetkou. Chutná jemně a nevtíravě, já ho mám raději ostřejšího, česnekovitého, křenovitého i kaprovitého, ale to je můj osobní problém, partnerka protřelá kuchyní francouzskou jej chválí. Hůř dopadá „krupnik zupp“, hustá sytá kroupová polévka s fazolemi a (údajně) lesními houbami. Ty jsou na jídelním lístku v pořadí ingrediencí uvedeny na prvním místě, takže by člověk měl právo očekávat výraznou houbovou chuť, zvlášť když polévku právě kvůli houbám objednává. Ta ale zcela chybí, převládá chuť fazolí a krup, v celém talíři nalézám jen jediný plátek, který nevypadá na žádnou ze známých lesních hub, které bych dokázal chuťově či tvarově identifikovat, ač jich vášnivě sbírám dobrou padesátku.
S pocitem mírného zklamání z předkrmu a silného zklamání z polévky s příjemným překvapením vítáme oba hlavní chody, které na první pohled září štědrostí, nezřízeností a bodrostí. Potvrzují mně starou teorii, že klasická aškénázská kuchyně je přehnaně chlácholivá kompenzace za perzekuci a čert vem zdravá játra, ledviny, brzlík, žlučník, dvanácterník a slinivku břišní. A připomínají staré přísloví moravských Židů, že zbožný člověk se při jídle unaví.
„Katschke mit cholent und kroit“ čili kachna na šouletu a zelí je dobře propečené a odtučněné stehýnko nesměle vykukující z hromady zeleniny, mezi níž je i celá větvička malých pečených (nebo povařených?) rajčátek a celá šalotka i s natí a kořínky. Posazené v keramickém pekáči na podestýlce z lehce sladkokyselého zelí a kroupového šouletu, v němž je ale závažná receptová chyba: je plný fazolí. Klasický aškenázský šoulet se dělá jen z hrachu. Z fazolí (a bez krup) se dělá šoulet sefardský (ještě přesněji katalánský) zvaný cassoulet. To by samo o sobě nevadilo, kdyby se tím nenásobilo již tak silné riziko nadýmání, které nastavila už ta kroupová fazolová polévka. I to je další důvod, proč by měla být bohatší na lesní houby, které jak každý milovník hub ví, mají opačný účinek.
„Damhirsch mit latkes“ je velikánská kopa marinovaného, pečeného a plátkovaného daňčího (podle anglického jídelníčku, ačkoli český uvádí jeleního) hřbetu. Spolu s brusinkami a opět celou větvičkou rajčátek sedí na třech bramborácích, zpod nichž vykukuje pár tyčinek chřestu a podestýlka z vařených karotek, ale ani tím to ještě nekončí, neboť i ty jsou ještě podestlané tenounkými křupavými macesovými vaflemi. Zvěřina je v košer kuchyni vzácná, protože ji většinou nelze polapit a zabít přetnutím krční tepny, které působí zvířeti okamžité bezvědomí, a tudíž bezbolestnou smrt. Zastřelené zvíře není košer. Jíme tedy daňka zjevně z chovu, kde se dá snadněji polapit a správně zabít. Má jemnější chuť než lovená zvěřina – částečně možná proto, že tolik neběhá, ale hlavně proto, že krev, která v zastřeleném zvířeti zůstává, se z košer zabitého zvířete nechává odtéct. To je dobrá zpráva. Špatná zpráva je, že si kuchař nedal více práce s vyoperováním šlach, takže némlich mně (vždycky odskáču všechny šlachy a rybí kostičky) a némlich těch pár prvních kousků zůstalo tuhých a nerozžvýkatelných. Můj první dojem okamžitě napravují důkladně pročesnekované a tukem prosáklé bramboráky, do té doby skryté pod masem, jimiž se pak projídám na druhou stranu masové hromady k těm měkčím kouskům svěžího lahodného daňčího.
Obě obrovské porce zůstávají nezvládnuté a nedojezené, na dezert ani pomyšlení. Slivovice jako pozornost přichází vhod, ale trávení si vyžaduje ještě hodinu chůze a dva fernety a bublá až do rána. Obdobným restauracím v londýnském Golders Green nebo pařížském Marais by se King Solomon dokázal kvalitou, cenou i zdravím rovnat jen s hodně shovívavým přivřením očí. V Praze je ale pozoruhodnou raritou. Shrnuto: zajímavý a vítaný zážitek kulturní i náboženský, v příjemném historickém prostředí, s kompetentní obsluhou, štědrými porcemi, za hodně drahý peníz, tak asi na třikrát do roka. A noste si s sebou cholagol, pancreolan, helicid a espumisan. Jako pravidelné stravování doporučit nemohu ani miliardářům, ledaže bych po nich dědil a přál jim brzkou smrt.
King Solomon Restaurant
Široká 8, 110 00 Praha 1
Tel. 224818752
Email: solomon@kosher.cz
www.kosher.cz
Otvírací doba 12.00 - 23.00, zavřeno na šabat (pátek od setmění až sobota do setmění).
Přijímá všechny kreditní karty
Země původu nabízených vín ČR, Francie, Izrael, Austrálie, Španělsko
value for money - 6
Kvalita/cena 7 bodů
Jídlo 39 bodů z 50
Obsluha 17 bodů z 20
Nápoje 10 bodů z 10
Prostředí 10 bodů z 10
Celkem 83 bodů ze 100
+ výjimečnost, kulturní pozoruhodnost, ambiente
- těžká strava a předražené ceny
Typická jídla:
Kroit zupp zerepetzki (zelná polévka s párkem) – 190 Kč
Holischkes (rolky ze zelného listu plněné sekaným drůbežím) – 250 Kč
Kohout na paprice s houskovým knedlíkem – 750 Kč
Telecí vídeňský řízek se salátem – 850 Kč
Jehněčí na česneku se špenátovým pyré a bramborovým knedlíkem – 805 Kč
Dančí guláš s knedlíkem - 900 Kč
Listový salát s rajčaty – 250 Kč
Výběr vín:
Pinot Noir, Baron Aaron Günsberg 1999 – 930 Kč
Edelzwicker Alsace 2003 – 1000 Kč
Cabernet-Petit Syrah, Tishbi 2005 – 1000 Kč
Sauvignon Blanc, Goose Bay 2005 – 1200 Kč
Rioja Reserva Especial. R. Cardova 2001 – 1750 Kč
Baron Rothschild Haut Médoc 2001 - 1750 Kč
Meursault Chardonnay, R. Cohen 2000 – 3780 Kč
Chateau Léoville Poiferré, St. Julien 2001 (FR) – 5700 Kč
