Český růst mezd ve druhém čtvrtletí překonal odhady a zrychlil nad očekávání. Ekonom Jan Bureš ve svém komentáři rozebírá příčiny, které za tím stojí, i důsledky, které by to mohlo přinést.
Ekonomická teorie říká, že chudší by měli časem dohánět bohatší, jak v hospodářském výkonu, tak ve mzdové úrovni. Jenže tato zákonitost nefunguje jednoduše jako mechanický budík, který natáhnete a on pak už jen rovnoměrně běží.
Dohánění neboli konvergence probíhá ve vlnách. Ty výrazně sílí právě v dobrých časech, jako jsou tyto.
Český růst je oproti eurozóně více než dvojnásobný a mzdy vystřelily vzhůru o 7,6 procenta (po zahrnutí inflace o 5,3 procenta). V eurozóně rostou „pouze“ zhruba o 1,5 procenta. Proč najednou tak velký skok?
Růst reálných mezd v Česku
source: tradingeconomics.com
Růst reálných mezd v eurozóně
source: tradingeconomics.com
Podobně jako v předchozím kvartále, i nyní je příčinou zejména rychlý ekonomický růst vytvářející rekordní počet volných pracovních míst a snižující nezaměstnanost na historicky nejnižší úroveň.
Vzniklé napětí na pracovním trhu firmy začaly již na jaře řešit rychlejším zvyšováním mezd s cílem udržet si zaměstnance před dravější konkurencí. Když k tomu připočteme navýšení minimální mzdy o 11 procent spolu s úpravou zaručených mezd v podobném rozsahu a zvýšení platů ve veřejném sektoru, bylo na zrychlení mzdového růstu pro letošní rok zaděláno.
Pravidelné statistiky z trhu práce každý měsíc navíc potvrzují, že nesoulad nabídky a poptávky dále narůstá.
Turbo Německo
Česko je, podobně jako řada dalších konvergujících ekonomik, s cykličtější ekonomikou o poznání otevřenější než hlavní obchodní partneři na západ od našich hranic.
S trochou nadsázky se dá říci, že se jedná o „turbo Německo“. Za dobrého počasí uhání vpřed více než dvojnásobnou rychlostí, za horšího počasí naopak dokáže o to rychleji zpomalit.
Naposledy takové dobré časy panovaly před velkou finanční krizí v letech 2005–2008. HDP na hlavu v paritě kupní síly v těchto třech letech vzrostl ze 78 na 85 procent průměru EU.
Současně s tím šly vzhůru i hodinové mzdy v průmyslu, a to z 5,5 nad 9 eur za hodinu. Od té doby byl ovšem posun minimální a připomínal pohyb nerozhodného hlemýždě.
Za posledních devět let hospodářská úroveň vystoupala z 85 „pouze“ na 87 procent HDP EU a mzdy v průmyslu se posunuly kosmeticky k deseti eurům za hodinu.
Dobré časy jsou zpět
Soudě podle silných čísel za rok 2017 jsou ale dobré časy prozatím zpět. To je dobrá zpráva pro řadu zaměstnanců především v hůře placených profesích.
Konvergence v dobrých časech totiž probíhá nejen na úrovni celých ekonomik, ale dohánějí i chudší profese a zaostávající regiony. Nejpomaleji ostatně rostou mzdy v Praze a v odvětvích, jako je bankovnictví nebo IT.
Špatnou zprávou je, že takto dobré časy v minulosti nikdy netrvaly příliš dlouho…
Článek vyšel na webu Peak.cz
