Josef Blecha je úspěšný ředitel i karikaturista
Se jménem Josefa Blechy se čtenáři týdeníku EURO několikrát setkali v souvislosti s žebříčky top manažerů. Jako ředitel strakonického Fezka po tři poslední roky neopustil jejich první desítku.
Mnozí ze špičkových manažerů udávají jako svého koníčka golf či tenis. Josef Blecha je jediným, který do této kolonky vpisuje portrétní karikaturu. Ovšem jde nejen o koníček, ale o plnokrevnou paralelní kariéru. A dá se říci, že ani ve sféře výtvarné portrétní karikatury neopouští top desítku, dokonce těžko hledá konkurenci.
Důkaz podává čerstvá monografie Josef Blecha – Karikatury s podtitulem Slavné tváře v čarách. Obsahuje na 230 většinou celostránkových karikatur známých světových i českých rockerů, jazzmanů, herců, skladatelů a spisovatelů, ale například i Ronalda Reagana nebo dalajlámy. Jde o průřez Blechovy tvorby za posledních zhruba 35 let.
Kreslíř objekty svého zájmu pouze nekarikuje, ale prostřednictvím koláží dotváří a dokresluje jejich typické prostředí a atributy. Jako někdejší vzor uvádí Blecha karikaturistu a diplomata, profesora Adolfa Hoffmeistera, ale v Blechových obrazech můžeme vystopovat i obdiv k výtvarným metodám například kolážisty Jiřího Koláře nebo britského malíře a portrétisty Davida Hockneyho. Čistou linkou vystihuje i deformuje rysy zobrazovaných, zároveň si ale je vědom úskalí portrétní karikatury. Sám v knize píše, že se podobá ruletě. Vsadíš na třicítku, padne 29. Velmi těsně vedle, ale bohužel nikoliv zásah do černého. Čára „těsně vedle“ není výhrou.
V Blechových karikaturách jde ovšem většinou o zásah do černého. Několikrát jsem měl možnost sledovat, jak spontánně kladně reagovali na jeho kresby špičkoví jazzmani, například Chick Corea nebo Gary Burton v newyorkském klubu Blue Note. Podobně vyznívaly i písemné reakce Ronalda Reagana, Dustina Hoffmana nebo Boba Dylana. Blechův talent nezůstal utajen v době jeho pracovního pobytu v USA redakci týdeníku New Yorker, pro niž karikoval řadu populárních osobností. Stejně jako později například pro českou verzi Playboye.
Velká monografie Josefa Blechy je na české, ale řekl bych i na světové podmínky až neuvěřitelně dobře graficky a tiskově zpracovaná. Typografka Clara Istlerová knihu pojala jako umělecké dílo svého druhu. Podobně jako autor své kresby doplňuje kolážemi a kousky nalezených materiálů a výstřižků, činí tak Istlerová s předsádkami a některými stránkami. Barevně a typograficky na nich zazní útržky vstupenek na koncerty, fotografií, vinět, stránek z katalogů a různých vzkazů a rukopisů.
Výsledkem je nevšední, moderní a svěží, přímo šťavnatá publikace, na kterou může být liberecká iniciátorka projektu, majitelka nakladatelství Knihy 555, pyšná.
