P o l s k é b a n k y
Podle ministra financí Iva Svobody bychom si měli brát z privatizace polských bank vzor. Stát je již na počátku transformace revitalizoval, ovšem zároveň donutil banky k tvrdému postupu vůči neplatičům. Letos by měla být privatizace bank v podstatě dokončena.
Ministr financí Ivo Svoboda po svém návratu z návštěvy u našich severních sousedů prohlásil, že bychom se od polského bankovního sektoru měli učit. Podle odborníků má pravdu. Privatizace přinesla nejen strategické vlastníky, ale i konkurenci na trh.
„Je to tím, že již začátkem 90. let zde proběhl revitalizační program, při němž vláda do bank napumpovala peníze odpovídající asi třem procentům HDP. Banky zato musely jít v řadě firem na vyrovnání, a tam, kde se nedohodly, poslaly své dlužníky do konkursu, tvrdí expert na polské bankovnictví firmy Wood & Co. Martin Nejedlý.
Dnes zde dosahují klasifikované úvěry asi deseti procent a peněžní ústavy mají dost rezerv, protože pravidla pro posuzování zástav jsou velmi přísná. Revitalizace byla podle Nejedlého relativně levná také proto, že v Polsku jsou bankovní služby na nízké úrovni a úvěry dosahují objemu asi 27 procent HDP, zatímco u nás je to okolo sedmdesáti. „Teď rostou objemy úvěrů o třicet procent ročně. U nás stagnují a do bank jsme nacpali okolo 15 procent HDP, tvrdí Nejedlý.
V roce 1997 mělo v Polsku bankovní účet pouhých 40 procent tamní populace. Z toho důvodu a rovněž proto, že polské bankovnictví spěje k rychlému otevření vůči Evropské unii, se snaží zahraniční investoři získat v polských bankách silné postavení.
Jak to začalo
V Polsku navázala reforma a privatizace bank na celkovou transformaci hospodářství. V době socialismu zde působil pouze malý počet specializovaných bank, a to především Bank Handlowy, Bank Gospodarski Zwnosciowej (BGZ), Bank Polska Kasa Opieka (Pekao) a Powsechna Kasa Oszczednosci (PKO BP), a pak banka centrální. Ta byla na základě reformy z ledna 1989 rozdělena na devět menších regionálních bank.
Privatizace začala menšími bankami, které vznikly rozdělením centrální banky. U nich případná chybná privatizace nemohla způsobit velkou ztrátu. Jako první přišla na řadu Wielkopolski Bank Kredytowy (WBK), a to emisí a prodejem nových akcií. Později bylo rozhodnuto vyčlenit alespoň čtvrtinu akcií strategickému investorovi, ovšem nalezen nebyl.
Druhá na řadě byla Bank Slaski (BSK), z níž bylo na základě rozhodnutí valné hromady v červnu 1993 určeno na prodej 60 procent, přičemž pro strategického investora 45 procent a zbytek pro malé. Strategický partner ovšem opět nebyl nalezen. V prosinci 1993 překvapivě oznámily dohodu ministerstvo financí, banka a holandská ING Bank, která získala 26procentní podíl na bance. Zřejmě především díky sporům s ministerstvem posléze ING Bank dokoupila majoritu.
Jen strategicky
V roce 1995 rozhodlo ministerstvo financí hledat pro další banky strategické investory. Koncem roku proběhla privatizace Bank Gdanski, ovšem v tomto případě se strategickým investorem stala domácí Bank Inicjatyw Gospodarczych (BIG), která získala 31procentní podíl, stát si nechal 40 procent. Tato privatizace není považována za úspěšnou, BIG trpěla problémy s likviditou a podle některých názorů donutilo BIG k investici samo ministerstvo financí, aby zabránilo převzetí banky holandskou ING.
Větší sousta
V roce 1997 byla privatizována jedna z největších polských bank Bank Handlowy, jež byla oceněna na 1,6 miliardy polských zlotých (což odpovídá 0,4 procenta tehdejšího polského HDP). Strategickým partnerem se stalo konsorcium vedené J. P. Morgan za účasti švédské Swedbank a švýcarské Zürich Insurance. Tato skupina koupila, a podle odborníků poměrně levně, třicetiprocentní podíl. Dnes se hovoří o tom, že šlo o nevhodnou formu privatizace. „Třetinoví majitelé se totiž v bance angažují jen jako konzultanti a jinak tuto investici považují spíše za portfoliovou. Ukazuje se, že je třeba prodat majoritu, pokud se chce přivést do banky skutečně strategický investor, říká k tomu Nejedlý. V Bank Handlovy zatím drží stále výrazný podíl stát. Až třicetiprocentní podíl se však možná bude privatizovat přes konvertibilní obligace.
V loňském roce byl rovněž nalezen partner pro Bank Przemyslowo Handlowy, přičemž cena za 37procentní podíl dosáhla 2,1 miliardy zlotých. Jediným zájemcem o banku byla HypoVereinsbank.
Ačkoliv strategický partner pro další a největší polskou banku - Pekao - by měl být nalezen až letos, již v loňském roce proběhl v Polsku primární úpis akcií tohoto bankovního domu. Emisní cena ohodnotila prodávaný patnáctiprocentní podíl státu na 6,2 miliardy zlotých, tedy zhruba 1,8 miliardy amerických dolarů. Letos se původně počítalo s prodejem 35 procent strategickému partnerovi, ovšem nyní se hovoří o dvaapadesáti. V bance už existuje short list. Podle zdrojů týdeníku EURO je na něm určitě Citibank a italská Uni Credit Italiano.
Státu zbudou dvě banky, a to PKO BP (obdoba České spořitelny) a BGZ ( zajišťovací banka pro drobná družstva). Jejich prodej je plánován na rok 2000 až 2001.
