Vládní koalice si zradou Jana Sokola podřízla větev
Prezidentem České republiky se minulý pátek ve třetím kole třetí volby stal čestný předseda ODS Václav Klaus. Shodlo se na tom 142 poslanců a senátorů (ke zvolení stačilo 141). Ačkoli vládní koalice přislíbila Janu Sokolovi 138 hlasů, její kandidát získal nakonec o čtrnáct hlasů méně. Volba sice byla tajná, ale z jejího průběhu je zřejmé, že Klause volili poslanci a senátoři ODS, KSČM i části koalice, a to jak ČSSD, tak KDU-ČSL a US-DEU. Protože celkem volilo 280 (poslanec Robert Kopecký ze zemanovské frakce ČSSD byl nemocný), čtrnáct politiků odevzdalo bílé lístky.
Zvolení Václava Klause bylo předem dobře připravené. Svědčí o tom mimo jiné to, že ačkoli první neoficiální výsledky se mezi poslance začaly šířit v 17.25, již v 17.00 dorazila na Hrad kytice, kterou později Klausovi předala senátorka ODS Dagmar Lastovecká. Václav Klaus se oficiálně ujme funkce v pátek 7. března, kdy má ve Vladislavském sále složit předepsaný slib.
Rudá záchrana.
Dopoledne před prvním kolem vládla mezi koaličními poslanci nejistota maskovaná úsměvy. „Jedu do kanceláře, přivezu ti placku s Klausem, jak jsem ti slíbil,“ dobíral si poslanec Martin Kocourek (ODS) šéfa poslaneckého klubu ČSSD Milana Urbana. „Přivez, ať mám památku na to, že Klaus chtěl být prezidentem,“ odpověděl mu Urban. Když Jan Sokol i Václav Klaus pronášeli nezvykle dlouhé projevy, proznívalo do nich z hradního nádvoří skandování několika desítek demonstrujících studentů s transparenty „Sokol na Hrad“. Důležitější však bylo vystoupení předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka, že jeho strana nebude volit symbol, ale člověka. „Jsou tu dva pravicoví kandidáti,“ řekl. KSČM prý bude volit silnou osobnost „s vědomím, že někdo se vyvíjí, a někdo ne. O to jde“. Podporu komunistů měl Klaus v kapse.
Výsledky prvního kola to potvrdily. Klaus postoupil do druhého kola, když ve sněmovně dostal nečekaných 115 hlasů (v Senátu 32), Sokol vyhrál v Senátu (47 hlasů), ale propadl ve sněmovně (81 hlasů). Čtyři hlasy, pravděpodobně od komunistů, nepatřili žádnému z kandidátů.
Zemětřesení v ČSSD.
Šestnáct koaličníků volilo Klause, takže se začalo spekulovat kdo. „Jistě to byli sociální demokraté. Unionisté a lidovci těžko,“ myslela si Hana Marvanová (US-DEU). Naopak místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach nebo ministr zemědělství Jaroslav Palas (ČSSD) přesvědčeně tvrdili, že se na Klausovu stranu přidala kromě asi šesti až deseti sociálních demokratů část KDU-ČSL a unionistů. „Průběh všech dosavadních tří voleb je obdobný – v koalici je skupina, jejímž cílem je volit Klause bez ohledu na to, kdo proti němu kandiduje,“ vysvětlil Škromach. Objevily se spekulace, že vzniká nová strana na pomezí ČSSD/KSČM. Šéf klubu ČSSD Milan Urban byl po prvním kole zlomený: „Je to tragédie pro vládní koalici. Nevidím teď žádnou možnost, která by vedla ke zlepšení výsledku pro pana Sokola,“ uvedl. „V každém případě dosavadní výsledky voleb neposílí Vladimíra Špidlu a sjezd ČSSD bude bouřlivý,“ dodal. Pro stranu by prý v tuto chvíli bylo lepší směřovat k přímé volbě než dopustit, aby Parlament zvolil Václava Klause.
Bezmocný Špidla.
Když na klubu ČSSD Špidla vysvětloval další postup, zmínil i demisi vlády či rekonstrukci koalice. Později fámu o tom mírnil, šlo prý jen o teoretickou variantu. Lidovecký poslanec Miroslav Kalousek ale vzápětí před novináři nadřadil zvolení prezidenta nad skutečnost, že by mělo jít o kandidáta koalice. Místopředseda KSČM Jiří Dolejš prozradil, že taktikou komunistů je dotlačit oba kandidáty až do třetího kola a pak buď zvolit Klause, nebo volbu skrečovat. Část KSČM by totiž ráda navrhla pro eventuální čtvrtou volbu přijatelného levicového kandidáta. Miloslav Ransdorf propagoval bývalého federálního vicepremiéra Valtra Komárka.
Sólo pro komunisty.
Ve druhém zahřívacím kole byly síly vyrovnanější. Asi aby si Klaus nevyskakoval. Sokol dostal 129 hlasů (109 ve sněmovně), Klaus „jen“ 138 (86 ve sněmovně). Všechno teď záviselo na tom, jak se rozhodnou komunisté. Během půlhodinové pauzy na jednání klubu KSČM komunisty navštívil Václav Klaus. „Potkali jsme se tady na chodbě. Jenom jsem poděkoval panu šéfovi, ale není to podstatné. Vyjednávacího se teď neodehrávalo nic,“ řekl o tom Klaus týdeníku EURO. „Nevyjednával, přišel nás pouze pozdravit,“ upřesnil Jiří Dolejš. Rovněž došlo ke schůzce Klaus – Špidla mezi čtyřma očima. Unionisté i lidovci i nadále proti původním plánům trvali na volbě Sokola, komunisté prý dali svým členům volnou ruku. V kuloárech se šířila zpráva, že prezident musí být zvolen hlavně kvůli blížícímu se konfliktu v Iráku.
ODS v objetí.
V koalici již nikdo nevěřil ve vítězství Sokola. Vzduchem létaly úvahy, zda se nemá ČSSD připojit k ODS a zvolit Klause, aby tím eliminovala vliv KSČM. Pozdě. Věci již měly jiný spád: před půl šestou večer se kuloáry rozšířila zpráva, že Klaus zvítězil. Poslanci ODS výskali radostí a objímali se, koalice byla zpočátku zpražená. Premiér Vladimír Špidla na otázku týdeníku EURO, zda bude následovat demise vlády, s kamennou tváří odpověděl: „Nebude,“ a prorážel si cestu davem do zákulisí.
Opatrní byli další předáci koalice. „Nechci spekulovat, uvidíme, jaký bude další vývoj,“ řekl šéf lidovců Cyril Svoboda. Také předseda US-DEU Petr Mareš byl optimista. „Pro stabilitu vlády je důležitá stabilita jejího nejpočetnějšího člena, a to je ČSSD. Bude-li tato vláda pracovat tak, jak si dala do svého vládního programu, má jistě šanci,“ prohlásil. Podle vicepremiéra Pavla Rychetského se nyní zkomplikují vnitřní poměry v koalici, dělat větší závěry prý však před sjezdem ČSSD nemá smysl.
Smutek na tvářích ministrů rychle vystřídala úleva. Prezidentské martyrium skončilo, zapomeňte a oslavujte.
Špidla zlehčuje debakl
Ve Španělském sále se – potřetí a naposledy – bojovalo o Lidový dům i o Strakovku. Vítězství Václava Klause je snad nejhorším možným výsledkem půl roku trvající bitvy, jaký si mohl předseda strany Vladimír Špidla představit. Je nad slunce jasné, že překombinovaný „plán důchodce“ čili etapová eliminace zemanovské frakce ve straně i samotného Miloše Zemana nejen ve svém závěru selhal, ale pomohl úhlavnímu ideovému nepříteli k nejvyššímu postu v zemi. Nic Špidlovi nepomůže polehčující okolnost, že jej zradili lidé, kteří slíbili pomoc, že Miloš Zeman střílel z Vysočiny jedové šípy a že všechno zkazil on, když po loňských volbách neoznámil včas chuť kandidovat.
Trojnásobné selhání při volbě prezidenta, totiž neschopnost zajistit podporu stranickým kandidátům Jaroslavu Burešovi, Miloši Zemanovi a Janu Sokolovi, bude Špidlovu vedení na březnovém sjezdu jistě spočteno. Stanislav Gross dobře ví, že jde především o jeho zpackané dílo, a tak se ani nyní nedere po Špidlových zádech vzhůru a raději zůstává v závětří, věrný svému předsedovi. Neoficiální předák zemanovců Zdeněk Škromach sice nevylučuje možnost ucházet se o předsednické křeslo, ale také zatím vyčkává. Jakkoli Špidla chyboval, alternativu ve straně zatím (snad kromě samotného Zemana) nemá.
Zatím se zdá, že kámen, který sociálnědemokratickým předákům spadl po zvolení Klause ze srdce, dělostřeleckou kanonádu mezi zemanovci a špidlovci úspěšně přehlušil. Špidla s Grossem nyní možná budou hrát o čas. Věci se s vychladlou hlavou a s Klausem na Hradčanech nebudou zdát tak horké. ČSSD si možná uvědomí, že válka uvnitř strany by partaj výrazně oslabila. Už teď klesly voličské preference a ČSSD spadla na druhou příčku za ODS. Právě na to čekají komunisté, kteří by v případě potíží sociálních demokratů byli jedinou levicovou alternativou ODS. Stačí jim jen čekat na chyby ostatních.
Vladimír Špidla je formálně jediným kandidátem na předsedu, kterého dosud navrhly krajské konference. Znovuzvolení je proto skoro jisté. Přežije-li s Grossovou pomocí v křesle předsedy, odehraje se odplata za zpackané prezidentské volby a vyřazení zemanovského křídla ze hry alespoň na úrovni místopředsedů. Mezi současnou pěticí místopředsedů (Stanislav Gross, Marie Součková, Petr Lachnit, Zdeněk Škromach a Karel Kobes) má Vladimír Špidla spojence především v Grossovi a Součkové. Zatímco Gross má znovuzvolení téměř jisté, Součková nikoli. Dá se očekávat, že sjezd se pokusí oslabit vliv předsedkyně pražské ČSSD Petry Buzkové i šéfa Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka.
Alespoň v jednom ovšem Vladimíra Špidlu potkalo štěstí v neštěstí: za cenu prezidentské porážky klesl ke dnu i jeho sok Zeman. Zemanovci jsou sice na koni, ale nemají hlavu. Zeman jistě nebude usilovat o návrat do vysoké politiky. Měsíc do sjezdu má Špidla na to, aby stranu skutečně ovládl.
