Zase jde hlavně o peníze. Bere jen někdo, ale platíme všichni
Na obnovitelném energetickém výsluní se nyní díky úspěšnému lobbingu vyhřívají bioplynové stanice, zejména ty zemědělské. Do sítě dodávají čistou elektřinu a v lepším případě uplatní i vyráběné teplo. Oproti jiným obnovitelným zdrojům mají některé výhody; jednou z nich je štědrá veřejná podpora. Investoři mohou získat dotace na výstavbu bioplynové jednotky, k tomu mají jistý odbyt elektřiny, navíc po dvacet let garantovanou její výkupní cenu, která každým rokem roste. Dalším bonusem, dopřávaným i jiným zdrojům zelené elektřiny, je na pět let osvobození od daně z příjmu právnických osob. A v takové bavlnce, načechrávané lobbistickými zájmy, přirozeně narůstá počet bioplynových elektráren. Pro zemědělce jsou velkým lákadlem – zatímco ceny mléka či obilí létají nahoru a dolů, u elektřiny se zaručeným odběrem mají vystaráno na dvě desítky let dopředu. Česko má přece závazky u obnovitelných zdrojů energie a k jejich splnění je zapotřebí účinná motivace. Vydalo se však u bioplynek tou nejlepší ekologickou cestou?
Syfilis polí
Pomiňme nepodařené zapáchající stanice, jejichž provozovatelé se svou nekázní podepsali na tom, že pověst bioplynek bývá spojována s nepříjemným odérem. Rozšířeným mýtem je představa, že v těchto provozech se na elektřinu mění pouze odpady, zejména ty, které způsobují skleníkový efekt. Těmi jsou hlavně nezpracovaná chlévská mrva a kejda uvolňující metan do ovzduší. Vítanou potravou pro bioplynky může být také přebytečná tráva. Jenže většina z nových nebo chystaných zemědělských bioplynek, a ty se nyní stavějí nejvíce, se kromě odpadní kejdy či chlévské mrvy krmí nepostradatelnou kukuřičnou siláží. A ta rozhodně není žádným odpadem. Kukuřice se pěstuje na orné půdě, hnojí a stříká chemií stejně jako jiné plodiny. Někde se jí říká syfilis polí, což vystihuje, jak jim „prospívá“. Provoz s nejrozšířenějším výkonem kolem 500 kW přitom ročně spořádá kukuřici z 200 hektarů, to znamená i nemalou spotřebu nafty na její vypěstování a svoz.
Technologie založené na kukuřici k nám přišly z Německa, kde se rozšířily bez státních dotací, navíc před potravinovou krizí. U nás hýčkané bioplynky ujídají prostor potravinám podobně jako biopaliva, obviňovaná ze zdražování jídla a hladomoru. Přitom kdo ví, na jak dlouho zastínila finanční krize ve světě krizi potravinovou. A zatímco někteří podnikatelé při vzpomínce na obrovský nárůst cen agrárních komodit po loňských žních už chápou investice do bioplynek požírajících kukuřici jako riskantní (i přes letošní cenový pád), stát stovkami milionů korun pobízí k výstavbě stanic založených na přísunu suroviny z polí. Preferuje je i Energetický regulační úřad, který takovou elektřinu zvýhodňuje šedesáti haléři na jedné kilowatthodině oproti proudu z bioplynu vzniklého z jiné biomasy. Pro úplnost, vyšší cena se týká i trávy, jenže ta u dodavatelů technologií, kteří jsou na tuzemském trhu nejúspěšnější, není příliš populární.
Energetika v malém
„Naším záměrem je menší stanice s výkonem 250 kW založená hlavně na odpadním slamnatém hnoji a trávě, tedy cesta osvědčená kupříkladu z Itálie. Jenže zdejší dotační a obchodní podmínky jsou proti nám,“ konstatuje Jiří Pykal z ekologické farmy Sasov u Jihlavy. Zamýšlená bioplynka by za kWh elektřiny dostávala o šedesátník méně oproti bioplynce konzumující kukuřici. Prodloužila by se tím návratnost investice, která se u dotovaných stanic pohybuje obvykle kolem sedmi let. „U nás by se posunula daleko za deset let. Navíc máme pouze malou šanci na dotaci od ministerstva zemědělství (MZe), které upřednostňuje větší jednotky a určité technologie založené na intenzivně pěstované biomase,“ dodává Pykal. S vysvětlením, že ekologičtí zemědělci jsou tady v nevýhodě a mělo by se na ně při bodování projektů myslet s preferenčními body, ovšem na MZe neuspěli. „Naše ekologická vize je, aby u každé vesnice měla farma menší bioplynku postavenou na místních zdrojích surovin. Teplo a elektřinu by spotřebovávali přímo obyvatelé obce,“ představuje si Pykal. Zelenou ovšem mají v Česku provozy s výkonem nad 500 kW.
„Důvod k výstavbě větších stanic je ryze ekonomický. S rostoucím výkonem totiž klesají poměrné investiční náklady na jednotku výkonu,“ vysvětluje za MZe Tereza Dvořáčková z tiskového oddělení. V souladu s touto filozofií, tolik nehledící na životní prostředí, jsou nastavena i dotační pravidla. Zájemců o investiční podporu je dle Dvořáčkové víc, než kolik mohou uspokojit vyčleněné zdroje, naplněné z větší části z evropských a z menší části z národních peněz. A víc bodů při hodnocení projektů posbírají za svou efektivnost větší bioplynky. Dodavatelé technologií odvedli dobrou práci, i pro ně je přece ekonomicky výhodnější velká zakázka.
Dobře spočítaná práce
„Současná podpora bioplynových stanic je výsledkem tříleté intenzivní práce,“ říká na rovinu Ondřej Bačík, který o dotace na výstavbu a vyšší ceny elektřiny vyrobené kogenerací z bioplynu bojoval na příslušných úřadech za sdružení CZ Biom. Dnes prodává technologie německé společnosti EnviTec Biogas, jejíž první vizitkou v Česku je stanice v Lípě na Havlíčkobrodsku v místní zemědělské akciovce. „Bioplyn je na rozdíl od větru, slunce a vody stabilním zdrojem elektrické energie a zemědělci mají k její výrobě ideální podmínky. Mají půdu, na níž vypěstují surovinu, uplatní kejdu od krav, vyrobí elektřinu, kterou sami – bez dalších překupníků – prodají. K tomu je vedlejším produktem teplo. Na pole se pak vrací odpadní digestát jako kvalitní hnojivo,“ vysvětluje Bačík, jak funguje uzavřený koloběh. Vyčíslil, že energetická kukuřice z jednoho hektaru se na stanici přetvoří na elektřinu, kterou spotřebuje pět bytů za rok, a na teplo, jež zahřeje ročně tři rodinné domy. „Energetická výtěžnost tady vysoce převyšuje přínos, který je z obilí či řepky pro biopaliva,“ dodává jako zástupce firmy EnviTec Biogas v ČR, kde má rozjeté další stanice.
Plody z lobbingu sklízí i táborská společnost Farmtec nabízející komplexní služby při výstavbě bioplynových stanic. Letos jich zprovozní pět. Její spolumajitel Bohumil Belada coby zástupce Agrární komory ovlivňoval od roku 2000 přípravu investičních dotací. A nejde jen o bioplynky, kde Farmtec za zemědělský podnik připraví projekt, zařídí dotaci a ještě zvítězí v tendru jako dodavatel zakázky. Firma prodává také technologie pro živočišnou výrobu, ve větším měřítku podporované z evropských strukturálních fondů. „Nejsem si vědom žádného střetu zájmů. Poradci ministrů, členové různých pracovních skupin jsou vždy pracovníci nějakých firem. Je to tak správně, aby mohla být zpětná vazba s praxí,“ odpovídá na dotaz Belada. Od letošního jara je viceprezidentem Agrární komory a z tohoto titulu i členem monitorovacího výboru pro Program rozvoje venkova, který schvaluje podmínky dotací i přidělené finance. Při první příležitosti se Belada přimlouval o přídavek peněz pro bioplynové stanice z jiných nevyčerpaných titulů, což prošlo. Ani MZe nevidí v jeho podnikání a současném angažmá v monitorovacím výboru střet zájmů. „I další členové zastupující zemědělské profesní organizace podnikají,“ uvedl mluvčí MZe Petr Vorlíček. Na úřadu nerozlišují, že Belada je z firmy prodávající technologie, zatímco ostatní šéfují zemědělskému podniku, který si postaví maximálně jednu bioplynku. Jinou praxi mají na ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO), kde lze také žádat o dotace na tyto provozy. „Členy pracovních skupin, které připravují návrhy dotací pro monitorovací výbor, jsou výhradně pracovníci ministerstva. Jejich návrhy procházejí širší oponenturou sociálních partnerů, jako je Hospodářská či Potravinářská komora a další podnikatelské asociace. Na přípravu titulů ale nemají přímý vliv, navíc jejich zástupci, kteří návrhy oponují, mají zákaz podávat projekty do našich operačních programů,“ popisuje zásady MPO mluvčí Tomáš Bartovský.
Souboje biomasy
„Pro zemědělce je to dobrá příležitost, jak rozšířit a zabezpečit své podnikání. Měli by se jí rozhodně chopit,“ pobídl k budování bioplynek šéf agrárního resortu Petr Gandalovič, když při nedávné slavnosti otevíral stanici v Nových Lhoticích na Chrudimsku. Patří akciovce Agro Liboměřice, která nový zdroj příjmů pořídila zhruba za 75 milionů korun, z evropských a českých peněz na rozvoj venkova dostala příspěvek téměř 22 milionů korun. Generálním dodavatelem byl Farmtec, stejně jako v ZD Krásná Hora na Sedlčansku, kde ministr také přestřihával pásku. MZe přispěje na nové stanice dle žádostí z loňska a letoška více než miliardou korun. Přes 580 milionů korun na základě loni přiznaných dotací rozděluje ministerstvo průmyslu a obchodu. I tam jsou nejčastějšími žadateli zemědělské podniky prostřednictvím dceřiných společností.
Rizikem, spojeným s touto investicí za desítky milionů korun, je ztráta půdy, a tedy i suroviny. Majitelé bioplynek mají totiž pole většinou v pronájmu a krouží nad nimi řada zájemců. Nejen o pozemky, ale i přízeň státu, projevovanou prostřednictvím rozličných podpor, budou stále více soupeřit i jednotlivé druhy biomasy. „Bude tu nejen souboj potraviny versus biomasa, ale v rámci ní ještě biopaliva versus nebiopaliva. Přitom pro využití biomasy tady máme velmi rozdílné podmínky, což se nutně promítá i v přístupu k investování,“ říká agrární ekonom Tomáš Doucha. U biopaliv Česko nedotuje výstavbu lihovarů či výroben bionafty, ale povinným přimícháváním vytváří poptávku. Ta sama o sobě ještě nepřináší jistotu pro tuzemské výrobce. Biosložky se levněji dají dovézt a také dovážejí. Elektřina z bioplynových stanic je na tom o poznání lépe. „Nakonec ale vše zaplatí spotřebitel, ať jsou to vyšší ceny zelené elektřiny nebo biopaliva přidávaná do pohonných hmot,“ poznamenává Doucha. A podraží-li pěstování kukuřice třeba kvůli dražší naftě, promítne se to do výkupních cen elektřiny. Není to pseudoekologický koloběh?
TABULKA:
Nejvydatnější voda
Elektřina z obnovitelných zdrojů energie v roce 2007 (v procentech)
Druh OZE*Podíl na zelené elektřině*Podíl na hrubé výrobě elektřiny
Vodní elektrárny*61,24*2,37
Biomasa*28,37*1,1
Bioplyn*6,31*0,24
Tuhé komunální odpady*0,35*0,01
Větrné elektrárny*3,67*0,14
Fotovoltaické systémy*0,06*0
Pramen: ministerstvo průmyslu a obchodu, Energetický regulační úřad
TABULKA:
Vedou polínka do kamen
Teplo z obnovitelných zdrojů energie v roce 2007 (v procentech)
Druh OZE*Podíl na OZE
Biomasa mimo domácnosti*32,07
Biomasa domácnosti*58,95
Bioplyn*2,02
Komunální odpady*3,77
Tepelná čerpadla*1,85
Solární kolektory*0,3
Pramen: ministerstvo průmyslu a obchodu
PŘEHLED:
Dávky od tří resortů
Dotace na výstavbu bioplynových stanic
Ministerstvo zemědělství:
dotace poskytuje od roku 2007, kdy z podaných žádostí bylo schváleno 27 projektů za téměř 607 milionů korun
letos bylo úspěšných 18 projektů za přibližně 464 milionů korun
v obou letech poptávka převyšovala vyčleněné finanční zdroje
dotace může činit až 60 procent výdajů u malých podniků a až 50 procent u středních podniků, od příštího roku se snižuje na jednotných 30 procent
Ministerstvo průmyslu a obchodu:
v letech 2005 a 2006 přiznalo dotace jedenácti žadatelům na souhrnnou sumu 192 milionů korun
loni přiznalo dotaci 582 milionů korun pro 28 projektů
nejčastějšími žadateli jsou dceřiné společnosti zemědělských podniků
ve všech kolech převládá poptávka ze strany žadatelů
Státní fond životního prostředí:
od roku 2000 podpořil 22 projektů celkovou částkou 124 milionů korun
eviduje osm žádostí o celkovou podporu 273 milionů korun
GRAF:
Každý rok přihodí
Ceny elektřiny vyrobené z bioplynu ve stanicích užívajících určenou biomasu (v Kč/kWh)
2006*2,98
2007*3,04
2008*3,90
2009+*4,12
+ zatím návrh
(v grafu prosím uvést výši ceny)
popisek
Jde to i bez dotací. V Lípě u Havlíčkova Brodu postavili bioplynovou stanici bez dotace. Na téměř šedesátimilionovou investici půjčila GE Money Bank.
