Smlouvy rozhodně nepatří k záležitostem, které lze dělat již automaticky. Vždy je potřebné si předtím, než je podepíšeme, pročíst jejich text. Zkušenosti mnoha podnikatelů rovněž říkají, že co je psáno, to je dáno a ústně dohoda je sice hezká věc, ale její ujednání se těžko prokazuje a při vyřčeném slově se snadno opomene jedno slůvko, které mění obsah celého ujednání.
PROFIT PO DESETI LETECH…
Platilo to za I. republiky stejně jako před deseti lety nebo v současnosti. Proto i dnes je aktuální sdělení, které v sobě nese zkušenost zveřejněná v Profitu před deseti lety v rubrice Na chybách se člověk učí. Tehdejší zkušenost Jaroslava Janečka z Prahy byla následující: V roce 1992 jsem dostal od svého tchána nabídku ke spolupráci při natáčení zábavného televizního pořadu. Přijal jsem ji s radostí a převzal úlohu produkčního pořadu v dobré víře, že v téměř rodinném podniku se mnohé problémy překonají snáze než s cizími lidmi. Tak jsme v uvedeném roce natočili a Česká televize odvysílala pět dílů pořadu. Neobešlo se to bez prvních roztržek mezi mnou a tchánem ohledně celkové koncepce a především práce se soutěžícími. Pro rok 1993 jsme dostali rozsáhlejší nabídku. A zde jsem udělal první vážnou chybu. Přistoupil jsem na smlouvu o spolupráci na třinácti dílech. To znamená, že jsem se upsal tchánovi na více než rok. Druhou hrubou chybou bylo, že jsem nechal tchána formulovat smlouvu, která, jak se ukázalo později, byla pro mě velmi nevýhodná. Brzy bylo znát, že televizní pořad se dostává na pokraj zájmu mého tchána. Již tak nevalná úroveň pořadu klesala a já zjistil, že podle podepsané smlouvy mohu pouze držet ústa a krok a především zachraňovat to, co se už téměř zachránit nedalo. Naše spolupráce skončila v tahanicích o peníze a napadání mé práce. Druhá strana byla zase přesvědčena, že jsem nevděčník, který si neumí vážit výhodné nabídky.
