DOBRÉ UCHO, ALE STÁRNE

Narůstající objem přenášených dat komplikuje elektronický odposlech

Evropa má nové protiamerické téma. Dověděla se totiž, že Američané mají z Evropy už hezkých pár desítek let všechny informace, které si zamanou. „Spojené státy prostě musí dohlížet na evropské hospodářství, cituje list S¨uddeutsche Zeitung bývalého ředitele CIA Jamese Woolseyho. Tento postup se nelíbí poslancům Evropského parlamentu, kteří minulý týden oznámili, že sestaví zvláštní komisi k prošetření případu. Mají však kontinentální státy opravdu důvod ke znepokojení? Ohrožení by se možná měli cítit spíš Američané. V lednu 1998 zveřejnil Evropský parlament zprávu nazvanou Zhodnocení stavu technologií pro politický dohled, která obsahovala tvrzení, že na území Evropy jsou „všechny e–maily, telefonáty a faxy běžně odposlouchávány Národní bezpečnostní agenturou (NSA) Spojených států amerických a všechny získané informace jsou předávány z evropské pevniny… do Fort Heade ve státu Maryland . Informace vyvolala politické zemětřesení, které pokračuje do dnešních dnů. Echelon!? Studie uváděla, že základem špionážních operací je systém nazvaný Echelon, sestrojený k diskrétnímu odposlechu nevojenské komunikace státních úřadů, soukromých organizací a podniků ve prospěch Spojených států a jejich nejbližších spojenců v desítky let fungující alianci UKUSA, kam patří ještě Velká Británie, Austrálie, Kanada a Nový Zéland. Cíle sledování jsou vybírány prostřednictvím počítače na základě klíčových slov dodávaných státy sdružení UKUSA. V reakci na obrovský zájem evropského tisku vydal Evropský parlament druhou zprávu zaměřenou výhradně na Echelon a jinou komunikační výzvědnou činnost. Švédský ministr zahraničí hned oznámil, že nechá prověřit, zda švédské podniky neutrpěly škody v důsledku americké špionáže. Loni v říjnu se spojili aktivisté na obou stranách Atlantiku a zorganizovali Den zahlcení Echelonu, což znamená, že do éteru vyslali obrovské množství zpráv obsahujících slova jako terorismus, u nichž očekávali, že jsou na seznamu pro Echelon. Doufali přitom, že se jim podaří špionážní systém zahltit a vyřadit z provozu. Akce se zúčastnili také občané Austrálie a Nového Zélandu. Nadace svobodného Kongresu ve Spojených státech vydala zprávu nazvanou Echelon: americká tajná síť pro globální špionáž. Další nevládní organizace Americká unie pro občanská práva zřídila na svém internetovém serveru větev věnovanou výhradně zprávám o Echelonu. Spor o špionážní systém se dostal i na jednání Kongresu. Předseda stálé komise pro zpravodajskou činnost, republikán Porter Goss zvolený do Sněmovny reprezentantů za stát Florida požádal Národní bezpečnostní agenturu NSA, aby předložila interní dokumenty o Echelonu. Goss totiž získal dojem, že by mohla být narušována také občanská práva Američanů. Echelonu se hodlá na právě probíhajícím zasedání Kongresu věnovat i republikán Bob Barr ze státu Georgia. Na zemi, ve vodě i ve vzduchu. Strach, zájem tisku a debata probíhající okolo Echelonu vyvolávají otázku, zda se běžný život nestává tím, co jsme zatím znali jen z knih či filmů. Ať už to byl román George Orwella 1984, nebo loni uvedený film Nepřítel státu, v němž bylo podrobně demonstrováno, jak je možné využívat špionážní satelity k detailnímu sledování povrchu Země. Neignoruje náhodou americká tajná služba NSA zákonná omezení jenom proto, že jí stojí v cestě při realizaci vlastní představy o zajišťování národní bezpečnosti? Je však také možné, že ve skutečnosti jsou představy o kapacitě americké špionážní techniky přehnané. Žádným překvapením není skutečnost, že aliance UKUSA pod vedením Spojených států provozuje elektronický špionážní systém globálního dosahu. Národní průzkumný úřad spravuje síť družic pohybujících se na nízké oběžné dráze Země. Ty umožňují odposlouchávat komunikaci, sledovat rozmístění raket a zaznamenávat radarové vlny. Civilní i vojenské úřady spravují pozemní satelitní stanice v Británii, v Německu, v Austrálii a v americkém Coloradu, kde je zpracováván zachycený signál. Také americké letectvo má k dispozici letadla vybavená pro zachycování komunikačních a jiných elektronických signálů. Konec studené války nevedl ani k vyřazení špionážních lodí a ponorek, včetně techniky schopné se nabourávat do podmořských telekomunikačních kabelů. Důležitou roli stále hrají také pozemní odposlouchávací cen–trály. Spojené státy sice po skončení studené války zavřely několik středisek určených k odposlechu vojenské vysokofrekvenční komunikace, ale jiné stanice slouží i nadále alianci UKUSA. Jedna z pozemních soustav je určena výhradně k odposlechu satelitní komunikace. Před dvanácti lety. Podle zpráv publikovaných ve světovém tisku je slovo Echelon kódovým označením pro „globální špionážní síť sloužící alianci UKUSA. Není to však název pro americkou soustavu SIGINT (signální špionáž), která žádné kódové označení nenese a označuje se obvykle jako US Sigint System (USSS). Tato síť je velice výkonná, ale s Echelonem propojena není. Podobnou technologii mají k dispozici i další státy UKUSA. Poprvé o existenci Echelonu psal britský novinář Duncan Campbell 12. srpna 1988 v týdeníku New Statesman. V roce 1996 pak novozélandský mírový aktivista Nicky Hager poskytl světu detailní popis celého špionážního programu ve své knize Tajná síla: úloha Nového Zélandu v mezinárodní špionážní síti. Hagarova práce je dodnes považována za mimořádný počin, když popisuje zapojení novozélandské agentury SIGINT v rámci aliance UKUSA. Každá další zpráva o fungování globálního špionážního systému, včetně zpráv Evropského parlamentu, je odvozena od této knihy. Echelon, jak ho popisuje Hager, spojuje počítače nazývané „slovníky , které jsou umístěné v pozemních stanicích UKUSA. V nich má každá spolupracující služba uložena klíčová slova, jejichž výskyt je v odposlouchávaných útržcích komunikace sledován. Pokud je klíčové slovo zaznamenáno, je nahraná část komunikace předána do počítače zpravodajské služby, která si toto slovo vyžádala. Než byl v sedmdesátých letech spuštěn Echelon, zpravodajské služby sice sdílely získané informace, ale obvykle samy zpracovávaly i analyzovaly zachycená data. V důsledku toho si služby vyměňovaly spíše hotové zprávy než surové útržky informací. Echelon je jiným typem špionážní techniky, která funguje jako integrovaná síť umožňující zpravodajským službám přesně definovat, o jaká data mají zájem, a získávat je prostřednictvím počítačů. Klíčovou otázkou tedy je, které pozemní stanice patří do sítě Echelon. Zjevně to jsou základny určené k odposlouchávání satelitů. Před skoro dvaceti lety odhalil James Bamford v knize Skládankový palác, že antény, které v západní Virginii a ve státu Washington provozuje NSA, odposlouchávají signál vysílaný do i ze satelitu INTELSAT. Do západní Virginie se prostřednictvím sítě satelitních antén sbíhaly telefonáty, telegramy a telexy ze 134 zemí světa. Na stejném místě dnes americká armáda provozuje stanici SIGINT, složenou ze čtyř satelitních antén namířených na původní pozemní špionážní stanici. Smysl fungování tohoto zařízení byl popsán v Almanachu letecké špionážní služby z let 1998 až 1999 jako „poskytování pokročilé zpravodajské podpory leteckým velitelům a dalším uživatelům satelitního odposlechu . Také tato stanice je součástí sítě Echelon, což vyplývá z nedávno odtajněné směrnice Velení námořní bezpečnostní skupiny. Dáme jen něco. Ostatní partneři aliance UKUSA nemají zdroje, které by jim umožňovaly udržovat síť satelitní špionáže v rozsahu, který mají k dispozici Spojené státy. Přesto však mohou a provozují satelitní odposlouchávací stanice. Dokonce relativně malý Nový Zéland má na východním pobřeží ve městě Waihopai moderní špionážní centrálu. Hagar uvádí, že tato stanice – uvedená do provozu v roce 1989 – se skládá ze služebních budov, dvou satelitních antén a jedné operační budovy. Pokud existovaly nějaké pochybnosti o tom, co se v této centrále opravdu děje, byly rozptýleny televizním štábem, který do špionážního centra pronikl a nafilmoval detaily manuálů k satelitům typu INTELSAT na stole v operační budově. To také ve své zprávě pro Evropský parlament uvádí Campbell. Větší výzvědné středisko provozuje Austrálie na západním pobřeží v Geraldtonu. Když byla základna v roce 1993 otevřena, měla čtyři špionážní antény namířené na satelity INTELSAT plující na oběžné dráze nad Indickým oceánem a nad Pacifikem. Mezi klíčovými slovy počítače umístěného v Geraldtonu jsou ta, která se týkají hospodářské situace Severní Koreje, její diplomacie a armády. Australané se zajímají také o plány japonského ministerstva obchodu či o vývoj pákistánského jaderného potenciálu. Další australská centrála, umístěná ve středu severního pobřeží, byla uvedena do provozu v roce 1979. Její dvě antény jsou namířeny na indonéské telekomunikační satelity. Tato základna však není součástí Echelonu, protože Australané odmítají předávat zde získané informace Spojeným státům a Velké Británii. Také další partneři sdružení UKUSA sledují informace z komunikačních satelitů. Kanadská základna v Leiterimu je zřejmě namířena na jihoamerické satelity. Britská vláda provozuje špionážní základnu v Morwenstow u Cornwallu. Slovníkové počítače jsou instalovány také k americkým satelitům určeným pro signální špionáž, nejsou však propojeny se systémem Echelon, protože Spojené státy odmítají předávat získané informace svým partnerům. Součástí Echelonu zjevně nejsou ani žádná zařízení určená k odposlechu z podmořských kabelů. Samotný fakt, že Echelon není synonymem pro všechny špionážní aktivity aliance UKUSA, ještě neznamená, že obavy nejsou na místě. V blízké budoucnosti však žádné větší nebezpečí z nabourání soukromí nehrozí. Zaznamenávání a zpracovávání dat putujících po zeměkouli i mimo ni je sice možné, avšak velmi nákladné. Státy UKUSA proto musí stanovovat velice úzce definované priority. Limity existují také v oblasti monitorování hlasové komunikace. Spojeným státům se zatím nepodařilo vyvinout spolehlivý software, který by dokázal přesně rozeznat vyslovená klíčová slova a přepsat je do paměti počítače. Bývalý ředitel NSA Bobby Inman v roce 1993 prohlásil, že „nikdy nevyplýtval více peněz z kapes amerických daňových poplatníků, než když se pokoušel vyvinout software pro rozeznávání hlasu . Předmětem automatického zpracování se tak stávají faxy, telexy, e–maily a datové soubory vyměňované mezi počítači propojenými do sítí. V případě telefonických rozhovorů je možné identifikovat stanice, z nichž účastníci hovoří, a s pomocí takzvaných hlasových stop je možné určit i to, kdo volá. Tím to ovšem končí. Kongresová komise dokonce nedávno kritizovala NSA za to, že tato výzvědná služba nedokázala včas zmodernizovat svou techniku. Loni například stálá komise Sněmovny reprezentantů pro dohled nad zpravodajskými službami konstatovala, že v důsledku neschopnosti NSA vyřešit problémy technického i personálního rázu „je tato služba ve vážných problémech . Demokratický kongresman Sanford Bishop ml. loni mimo jiné uvedl, že NSA sice čelí rychlému rozvoji komerčních telekomunikačních technologií, nedokáže se však tomuto vývoji adekvátně přizpůsobovat. „V uplynulých letech byla telekomunikační technologie přítelem naší signální špionáže, uvedl výkonný tajemník stálé komise Sněmovny reprezentantů John Mills, „nyní je však naším největším nepřítelem. Navrhuji proto, abychom už nedávali ani dolar navíc na vesmírnou komunikační špionáž. Tři problémy. Sílící debaty o budoucnosti a smyslu satelitní špionáže se odrážejí už i v americkém tisku. Naposledy to byl loni v prosinci článek v americkém týdeníku New Yorker. Autor Sey–mour Hersh vyobrazil NSA jako organizaci čelící velkým problémům. Podle jeho názoru omezují schopnost této služby získávat informace nejméně tři elementy. Prvním je rostoucí využití optických kabelů. Jakýkoli signál přenášený vzduchem může být zaznamenán, signál přenášený optickým kabelem nikoli. Nabourávání optických kabelů je pak podstatně složitější než odposlech z kabelů konvenčních. Druhým faktorem je stále kvalitnější šifrování. Zpráva vypracovaná loni v záři pro potřeby prezidenta Clintona hovoří o tom, že nejkvalitnější šifry umožňují rozluštění přenášeného sdělení jen příjemci. Podmínkou úspěšného odposlechu je přístup ke kódovacímu klíči. A konečně třetím problémem americké špionáže je obecný nárůst objemů přenášených dat, k čemuž přispívá především masový prodej mobilních telefonů. A jak roste objem přenášených dat, je stále těžší a dražší vyhledávat cenné informace využitelné pro potřeby zpravodajských služeb. Jen v arabském světě se podle Hershe uskuteční denně prostřednictvím satelitů miliony telefonických hovorů, z nichž velká část je šifrována. Je paradoxní, že právě nyní se z Evropy začaly ozývat hlasy volající po vyšetřování spolupráce mezi anglicky hovořícími státy. Debata už dospěla do tak vysokých obrátek, že Američané přešli do protiútoku. Bývalý ředitel americké Ústřední zpravodajské služby CIA z let 1993 až 1994 James Woolsey napsal 22. března do amerického deníku The Wall Street Journal ostrý článek, v němž se pokusil vysvětlit, proč Američané odposlouchávají své evropské spojence, s nimiž sdílejí společné zájmy v Severoatlantické alianci. Woolseyho zjevně podráždila především Campbellova zpráva pro Evropský parlament. V ní se totiž hovoří o tom, že důkazem existence Echelonu jsou zprávy o dvou případech korupce, kterých se měly dopustit evropské firmy. Poprvé to měl být v roce 1994 francouzský Thomson–CSF, který usiloval v Brazílii o zakázku na vybudování monitorovacího systému pro deštný prales. Američané však prostřednictvím systému Echelon zachytili telefonické rozhovory, z nichž vyplynulo, že Francouzi uplatili členy brazilské výběrové komise. Zakázku nakonec získala americká společnost Raytheon, která se mimo jiné podílí na technické údržbě sítě Echelon. Jako druhý cituje Campbell případ podezření z korupce, do něhož se dostala evropská společnost Airbus Industrie. Ta v roce 1995 soutěžila o zakázku na dodávku letadel v Saúdské Arábii. Soupeřem jí byly společnosti Boeing a McDonnell Douglas. Američané však prostřednictvím Echelonu zachytili faxy a telefonáty mezi zástupci Airbusu, saúdské vlády a saúdských aerolinií. Představitelé evropské společnosti v nich nabízeli úplatky. Zakázku v hodnotě šesti miliard dolarů nakonec loni získali Američané. Probuďte se! „Nedávná zpráva Evropského parlamentu o Echelonu, jejímž autorem je britský novinář Duncan Campbell, vyvolala ostré reakce států kontinentální Evropy směrem ke Spojeným státům a vyústila v obvinění, že Američané kradou evropským firmám pokročilé technologie. Americká vláda pak údajně tyto technologie předává americkým firmám, které tak – a to se podržte – získávají konkurenční náskok. Vzpamatujte se, mí kontinentální přátelé. Samozřejmě že v některých oblastech má Evropa před Amerikou technologický náskok, avšak abych to řekl co nejjemněji, počet těchto oblastí je velice, velice, velice nízký. Většina evropských technologií prostě nestojí za to, aby byla ukradena, napsal Woolsey do The Wall Street Journal. Někdejší šéf CIA dále upozornil na to, že evropský tisk se vůbec nezabývá uvedenými dvěma případy uplácení. Konstatoval také, že jelikož evropské produkty nedokážou soupeřit s konkurenčními výrobky, evropské společnosti uplácejí odběratele. „A vaše vlády jsou tak ochotné se podílet na tomto zločinu, že v několika evropských zemích je dokonce možné si úplatky odepisovat z daní, podivuje se Woolsey. „Když vás chytíme při činu, neříkáme našim firmám vůbec nic. Namísto toho se obrátíme na vládu, která výběrové řízení organizuje a sdělíme jí, že se nám podobné praktiky vůbec nelíbí… To vás rozčiluje, někdy to dokonce způsobí problémy mezi vašimi úplatkáři a lidmi, kteří úplatky přijímají. Pak obvykle vypukne veřejný skandál, což se nám náramně líbí, napsal dále někdejší americký šéfšpion, který ve své kariéře často pracoval s informacemi získanými systémem Echelon. Woolseyho dále rozlítil postoj francouzské vlády, která chce celou záležitost vyšetřovat. „Francouzi sestavují komisi, která to vše má prošetřit. Doufám, že komisaři přijedou do Washingtonu. My pro ně připravíme dva semináře. První bude o našem zákoně zakazujícím korupci v zahraničí, jak jej docela efektivně používáme k odrazování amerických podniků od uplácení zahraničních vlád. Druhý seminář bude o tom, proč je pro ekonomiku pro 21. století Adam Smith lepším průvodcem než Francouz Jean Baptiste Colbert. Dlouhá válka slov. Zvýšený zájem o špionážní síť Echelon zamotal hlavu především britskému premiéru Tonymu Blairovi, který se dostal mezi dva mlýnské kameny. Na jedné straně spolupracuje s Američany a dalšími státy sdružení UKUSA, na druhé je Británie členem Evropské unie. Koncem února proto Blair musel vyvracet obvinění, že Británie podkopává účastí na Echelonu evropskou spolupráci. „Tyto záležitosti podléhají přísným pravidlům a tato pravidla budou vždy dodržována, řekl Blair. Francouzská ministryně spravedlnosti Elizabeth Guigouová však byla vzteky bez sebe. „Dnes se zdá, že systém je určen výhradně pro hospodářskou špionáž a udržení náskoku před konkurencí, uvedla v reakci na Blairova slova. To však vyvrací také mluvčí amerického ministerstva zahraničí James Rubin, který říká, že vláda americkým firmám špionáží nepomáhá. Evropské rozhořčení možná není až tak zcela spravedlivé: Deník Wall Street Journal minulý týden vyjádřil přesvědčení, že v dnešní době každý špionuje každého a že zvláště aktivně si počíná právě Francie, která prý má sběrné stanice dat od Nové Kaledonie po Francouzskou Guyanu. A posbíraná data prý jdou rovnou na vedení firem, které mají přátelské vztahy s vládou.