MILOŠ MICHLOVSKÝ, MAJITEL SPOLEČNOSTI VINSELEKT MICHLOVSKÝ: Přes veškerou zahraniční konkurenci a nářky tuzemských vinařů tvrdí Miloš Michlovský, že vinařství má v Česku šanci přežít. Jde jen o to, aby se víno stalo skutečně lidovým, nikoli pouze aristokratickým nápojem.
MILOŠ MICHLOVSKÝ, MAJITEL SPOLEČNOSTI VINSELEKT MICHLOVSKÝ: Přes veškerou zahraniční konkurenci a nářky tuzemských vinařů tvrdí Miloš Michlovský, že vinařství má v Česku šanci přežít. Jde jen o to, aby se víno stalo skutečně lidovým, nikoli pouze aristokratickým nápojem. Vína Miloše Michlovského sbírají jedno ocenění za druhým. Letos byla firma Vinselekt Michlovský zařazena mezi 100 nejlepších vinařství světa. Její výrobky jsou často součástí tabule při nejvyšších státnických setkáních. Například Cabernet Sauvignon ročník 1994 se podával při slavnostní večeři pro singapurského prezidenta v červenci 1998 a při návštěvě Hillary Clintonové v říjnu 1998. Exkluzivním sektem Crémant de Vinselekt se zase připíjelo u příležitosti oslavy sedmdesátých narozenin Václava Havla. Z OTCE NA SYNA Podnikatel Michlovský pochází z tradiční zemědělské rodiny. „Otec měl pět a půl hektaru polí, což rodinu uživilo. Po třetí vlně kolektivizace v padesátých letech už přestávala legrace. Buď se odevzdala pole, dobytek a stroje družstvu, anebo šli lidé za ostnatý drát. Zůstalo nám jen 14 arů vinic,“ vzpomíná. Michlovský je bez nadsázky vinařem od dětství. Už jako kluk chodil se svým dědečkem a otcem pomáhat do vinohradu, lecčemu se přiučil i naučil. „Aby mě otec trošku motivoval, nechal mě už jako kluka o některých věcech spolurozhodovat. Pamatuji se, že už tehdy jsem měl na některé víno nebo jeho výrobu svůj názor. Otec se nepřel, řekl mi, udělej si svou bečku, a já měl pár litrů podle svého. Myslím, že základy jsem znal asi už v šesté třídě. A první víno, do jehož výroby už mi nikdo nezasahoval, jsem vyrobil v patnácti,“ trochu se chlubí Michlovský. Dnes je ženatý a je mu čtyřiapadesát let. Žije v Rakvicích na Břeclavsku a má dva desetileté syny, které zatím do práce na vinohradu prý nenutí. „Nechci jim to znechutit a vzít jim tak vítr z plachet,“ říká. Možná doufá, že synové stejně jednou začnou kopírovat jeho cestu za vínem. NA ZKUŠENOU DO SOVĚTSKÉHO SVAZU Po absolvování střední vinařské školy odjel Michlovský studovat do Moskvy. Přiznává, že to bylo dost nezvyklé. Když v posledním ročníku vinařské průmyslovky přišlo několik nabídek studia v zahraničí, neváhal. „Uvědomoval jsem si, že když chce člověk vinařinu pořádně poznat, neměl by zůstat jen u místních vín. Bylo to v roce 1974, nikam jinam než na Východ jsem jít studovat nemohl,“ vysvětluje. PODNIKATELSKÁ VLAŠTOVKA ZA SOCIALISMU
V polovině 80. let, po návratu z Moskvy, založil vědeckovýrobní sdružení Resistant. „I když to nebyl právní subjekt, nové podnikání to bylo. Byla-li to velká odvaha či drzost, to už teď nevím,“ vzpomíná podnikavý vinař. Osmnáct vinařských podniků založilo firmu, do níž dal každý 50 tisíc korun. „Nakoupili jsme genetický materiál. Vybírali jsme, co by se hodilo do českých a moravských podniků, a na základě našich vědeckých zjištění přímo odrůdy křížili. Na vinicích jsme měli vyčleněnou zkušební plochu, kde se vyšlechtěné odrůdy zkoušely. Když se osvědčily, mohli si je vinaři vzít,“ odhaluje začátky vinař. V roce 1989 už bylo ve společnosti sdruženo 30 vinařských podniků. Po roce 1989 Resistant skončil a Michlovský celý šlechtitelský program převzal na Vysokou školu vinařskou v Lednici. Časem se kvůli odlišnému pohledu na objem praxe ve školství rozhodl odejít a podnikat. „Nedostatek praxe studenty podle mě velmi ochuzuje. I dnes, když ke mně nastoupí člověk s takzvaným červeným diplomem, tak ho chlapi z praxe musí stejně zaučit. Navíc si myslím, že učitelé na školách by měli mít časově omezenou smlouvu. Měli by si také na vědeckou činnost buď shánět granty, nebo částečně podnikat, a tak mít styk s praxí,“ vysvětluje své názory vědec i vinař praktik v jedné osobě. Jako živnostník začal pěstovat, vyrábět a prodávat víno v roce 1993. Původně chtěl privatizovat Šlechtitelskou stanici v Perné, aby mohl pokračovat ve vědecké práci. „S privatizačním projektem bych ale neměl šanci, protože ten už podal stávající management. Tak jsem skoupil restituční nároky stanice vůči státu. Bylo to sice drahé, ale rychlé,“ vzpomíná. Dnes je předsedou představenstva a generálním ředitelem akciové společnosti Vinselekt Michlovský. Z malé firmy, která vyprodukovala několik tisíc litrů vína ročně, se časem stala významná společnost, která svými výrobky zásobuje nejen tuzemskou, ale i zahraniční obchodní síť. Vyváží například na Slovensko, do Belgie i Ameriky. VÍNO ŠLECHTÍ I VYRÁBÍ Miloš Michlovský v Perné víno šlechtí dodnes. Mnohé stanice přijdou za celou, často více než stoletou existenci s jednou odrůdou, on jich v Perné vyšlechtil víc. „Mám už dvě uznané, tři jsou v testování,“ vypočítává. Především se věnuje šlechtění odrůd odolných vůči chorobám, škůdcům a mrazu. Je autorem prvních českých rezistentních odrůd bílé Malveriny a modrého Laurotu. S výrobou vína začal sám ve sklepě pod rodinným domem. Poté se dal dohromady s bratrem, rozšířili provozy, přibírali lidi. „Vinice jsme měli zčásti své, zčásti jsme si je pronajímali, později skupovali. Nejprve jsme produkovali hlavně sudová vína - především na výrobu sektů. Patřili jsme prakticky k pionýrům zavádění technologie řízeného kvašení, školení vína v barrique sudech, technologií sur lie a podobně.“ Když jim i bývalý družstevní areál v Rakvicích začal být malý, postavili nový. Kvůli výši investic se nejprve spojili se strategickým investorem. „Později zůstala firma na mých bedrech,“ doplňuje Miloš Michlovský. MILION LITRŮ VÍNA Firma Vinselekt Michlovský má kolem 50 zaměstnanců a zpracovává hrozny ze 130 hektarů vinic plus z nakoupených hroznů. Ročně vyrobí přibližně milion litrů vína. Areál je starý tři roky a je postavený podle moderních technologií výroby vína ve světě. Obrat v roce 1993, kdy s podnikáním Michlovský začínal, se pohyboval kolem stovek tisíc korun. O tři čtyři roky později už dosáhl 20 milionů. Mohutný rozvoj v letech 2000 až 2002 přinesl obrat 70 milionů korun. V roce 2003 se firma transformovala na akciovou společnost Michlovský. Obrat se nyní pohybuje kolem stovky milionů. Měl někdy chuť Miloš Michlovský s podnikáním praštit? „Ani ne. Stejně jako všude občas sice přicházely nepříjemné momenty, ale skončit, to mě nenapadlo. Podnikatelské chyby dělá člověk asi pořád, záleží jen na jejich rozměru, a jak se z nich umí poučit,“ přemítá vinař. A budoucnost vinařiny? „Myslím si, že moravské víno má šanci obstát a také to dokazuje. Jaká je perspektiva podniků podobných rozměrů a s podobným zaměřením, to nejspíš ukáže čas,“ uvažuje vinař Michlovský. Vyznává filozofii, podle níž víno není aristokratický nápoj pro pár lidí, ale je i mokem lidovým. „Vinařství má šanci přežít, když se víno skutečně lidovým nápojem stane. Hlavně proto, že je to zdravé pití, a lidé by měli jíst a pít nejen to, co jim chutná, ale hlavně to, co je zdravé,“ říká. NEŠLO BY TO BEZ RADOSTI Z PRÁCE**
Miloš Michlovský přiznává, že kdyby začal víno pěstovat a vyrábět dnes, nemohl by se spoléhat pouze na vlastní finanční rezervy. Nejdražší při výrobě kvalitního vína jsou samozřejmě hrozny, ovšem jen ony nestačí. Jsou i další investice. „Vyrábět kvalitní vína znamená investovat i do zásob vína, sudů, tanků, lahví, zátek“ vypočítává Michlovský.
Je tedy podnikání ve vinařství rentabilní? „Pokud nazveme podnikání vyděláváním peněz za účelem dosažení zisku, není vinařství zrovna nejlukrativnější odvětví. Musíte si k tomu přidat i radost z vlastní práce, potěšení lidí, kteří naše vína pijí, kulturní zážitky a podobně. Samozřejmě se nedá podnikat se ztrátou, to bych vedle vinařského podniku musel mít ještě nějaký jiný zdroj financí. Závratné zisky ale v současné době nelze od vinařství očekávat,“ uzavírá Michlovský.
