Firma inPuncto zkoumala, proč Češi usedají za volant nákladních automobilů
Pan Jiří jezdil řadu let s avií u České pošty. Dnes podáte, zítra dodáme. Osmatřicetiletý otec tří dětí nebyl spokojen se stagnujícím výdělkem. A tak se rozhodl k radikální změně. Přesedlal na kamion, kde si může vydělat podstatně více. Jezdí u firmy, která převáží náklad mezi evropskými letišti. Centrálu mají ve Frankfurtu nad Mohanem. Za první dva týdny projel tolik zemí Evropy, jako předtím nenavštívil za celý svůj život - byl ve Španělsku, v Anglie, Itálii a Maďarsku. Tyto země však zatím stačil poznat jen z dálnice. Přespává na lůžku v klimatizované kabině, snaží se ušetřit tím, že si vozí jídlo z domova. Rodinu teď vidí podstatně méně než dříve, ale zvyká si. „Nejhorší pro mne je v zahraničí se domluvit,“ říká týdeníku EURO po měsíci práce.
Raději v zahraničí než doma.
Když se řekne kamion, vybavíme si asi kolonu na dálnici D1 či na pražské Jižní spojce. Kdo jsou vlastně ti, kdo ony dálniční koráby řídí? Proč tuto kočovnou práci vlastně dělají? Firma inPuncto provedla na přelomu ledna a února letošního roku sociologický průzkum, který se zaměřil na české řidiče kamionů. Na dálničních odpočívadlech, na parkovištích a na hraničních přechodech v České republice bylo osloveno celkem 205 řidičů. Formou face to face rozhovorů firma zjišťovala názory šoférů na jejich práci a též motivaci, která je u tohoto povolání drží. Projekt manager Stanislav Papež uvedl, že jedním z hlavních přínosů studie je segmentace řidičů na základě jejich postojů k práci.
Osloveným bylo položeno celkem deset otázek. Dle výsledků, které firma inPuncto týdeníku EURO poskytla, 60 procent řidičů svou práci považuje za dobrodružství a 76 procent ji dělá kvůli penězům (viz Co je na tom baví?). Ukázalo se také, že naprostou většinu oslovených toto povolání baví (84 procent), často je chtěli dělat už jako malí kluci. Velká část řidičů svou práci považuje za náročnou, jedním z největších úskalí je její obtížné sladění s rodinou a s vlastními koníčky. Za překážku považují také práci o víkendech. Řidiči příliš nevěří na vzájemnou pospolitost a pouze polovina z nich tráví svůj volný čas s ostatními kolegy. Devět z deseti řidičů jezdí v rámci svého povolání do zahraničí. Převážná část cesty do ciziny před jízdami v Česku upřednostňuje (79 procent). Práce mimo republiku jim umožňuje poznávat nové země (82 procent) a především se vyplatí kvůli dietám (myslí si to 66 procent dotázaných). Přibližně polovině řidičů však dlouhá doba strávená mimo republiku vadí (42 procent) a část z nich má také potíže se v cizině domluvit (27 procent).
Pařba na parkovišti.
Na základě analýzy výzkumu firma inPuncto sestavila takzvanou segmentaci českých řidičů kamionů, která odráží typické charakteristiky jednotlivých skupin šoférů. Nejvýraznější jsou tři následující typy:
1) Řidič pro peníze.
Výskyt 35 procent, svou práci dělá tento řidič především kvůli penězům, považuje ji za náročnou, nepatří k jeho koníčkům, na cestách je spíše samotářem, kvůli zaměstnání nemá čas na rodinu a na své koníčky, vadí mu práce o víkendech. Typické tvrzení: „Nějak se živit musím“ anebo „Dřou nás z kůže.“ Výzkum tyto řidiče označuje za racionální pragmatiky.
2) Řidič nadšenec.
Výskyt 34 procent, práce ho baví, láska ke kamionům u něj přetrvává od malička, peníze nejsou tak důležité, svůj volný čas tráví s ostatními řidiči, i když jejich vzájemná pospolitost je již spíše minulostí. Typické tvrzení: „Je to můj koníček“ nebo „Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám.“ Poznatek z výzkumu - jeho kamion je skutečným „domovem na kolečkách“, čte časopisy pro řidiče.
3) Řidič dobrodruh.
Výskyt 31 procent, práce řidiče kamionu je pro něj náročné dobrodružství, a proto si zaslouží adekvátní ohodnocení, bez lásky to však dělat nelze, svou práci spojuje i se zábavou - volný čas tráví s ostatními řidiči. Typické tvrzení: „Občas je s klukama dobrá zábava“ nebo „Někdy je to o hubu.“ Poznatek z výzkumu - když je na cestě, hodlá si to i užít, s kolegy pořádají „pařby“ na parkovištích.
