Odolnost GMO plodin testují i výsadkem škůdců z letadel, říká kanadský farmář
PERCY SCHMEISER (76) Farmář v obci Bruno v kanadské prérijní provincii Saskatchewan. Specializuje se na šlechtění rostlin, zejména řepky. Od 60. let je veřejně činný v kanadské politice. Společně s tím prosazuje zájmy farmářů coby aktivista bojující proti rozšíření geneticky modifikovaných organizmů, zejména nadnárodním koncernem Monsanto. Právě sazenice této společnosti mu v roce 1997 zamořily jeho vlastní vyšlechtěné odrůdy řepky. Schmeiser od té doby vede s Monsantem takřka nepřetržitý sled právních sporů. Za svůj boj proti genetické modifikaci byl v roce 2000 oceněn cenou Mahátmy Gándhího. Schmeiser je ženatý, má pět dětí a patnáct vnuků.
Pro nadnárodní korporaci Monsanto, jež vládne biotechnologickému trhu, byl zprvu Kanaďan Percy Schmeiser ze Saskatchewanu pouze jedním z bezmála dvou stovek farmářů, které firma pohnala před soud. Na rozdíl od většiny z nich však úder vrátil. „Monsanto je jako tajné bratrstvo,“ řekl Schmeiser týdeníku EURO. Silnými slovy nešetří. Už více než deset let upozorňuje na možná nebezpečí spojená s geneticky modifikovanými organismy (GMO) a popisuje praktiky firmy. Stal se symbolem. Denně se vydává za povinnostmi, jichž má jako farmář prérijních provincií nemálo, přesto si ke starostem přidává i soukromou válku s obřím podnikem. Za svou vytrvalost si jednak vysloužil obdiv a cenu Mahátmy Gándhího za přínos lidskému dobru, ale také posměch i žaloby o nepředstavitelné peníze. A jeho boj s větrnými mlýny nekončí.
EURO: Před deseti lety začala vaše „válka“ s biotechnologickým gigantem Monsanto. Otevřením nového procesu nedávno vstoupila do dalšího kola. Můžete případ Čechům přiblížit? SCHMEISER: V roce 1997 se na má pole zatoulala modifikovaná semínka řepky původem z laboratoří Monsanta. Firma mne kvůli tomu zažalovala pro zneužívání patentu. Kanadské soudy po vleklém procesu šalamounsky rozhodly, že jsem sice vlastnická práva porušil, ale že z toho pro mě nevyplývá žádná trestní odpovědnost. Tento precedens značí, že Monsanto má veškerá práva, ale též povinnosti, které s vlastnictvím patentu souvisejí. Původně z toho byl koncern nadšený. Nyní však začíná mít problémy, protože není schopen produkty kontrolovat a farmáři, jejichž pole jsou zamořena jeho semeny, firmu stále častěji žalují. To je i případ mé nynější bitvy v probíhající válce s Monsantem. V porovnání se situací před deseti lety jsme si tedy role vyměnili. Nyní já žaluji je.
EURO: Přesto se zdá, že mají zastánci geneticky modifikovaných plodin navrch. Lze ještě uspět s kritikou? SCHMEISER: Zcela určitě. Za posledních deset let se i díky mému sporu s Monsantem dostala celá problematika do obecného povědomí, zejména v Severní Americe. Lidé vědí více nejen o geneticky mutovaných plodinách, ale rovněž o tom, jakou hrozbu představují chemikálie používané v zemědělství pro přírodu i lidské zdraví. A stejně tak působí na veřejné mínění zmínky, jak se Monsanto chová. Jak se snaží potlačit právo lidí na informace, jak farmářům upírá právo na svobodu projevu… Dle mého právníka - i mnohých novinářů - se právě kvůli tomu debata o geneticky modifikovaných plodinách dostala na jinou úroveň, kdy se odpůrcům daří nebezpečnému šíření GMO bránit.
EURO: Dílčí úspěchy si ovšem připisují i fanoušci modifikovaných organismů, které se objevují na stále nových místech mimo Severní Ameriku. Považujete z tohoto pohledu třeba Českou republiku, kde se upravená kukuřice prosazuje ve stále větší míře - a bylo též povoleno experimentální pěstování brambor a lnu -, za jakousi Pandořinu skříňku, jež může ohrozit Evropu? SCHMEISER: Jistě. Jak potvrzují zkušenosti ze Spojených států a Kanady, jakmile se geneticky modifikované plodiny v oblasti vyskytnou, je jen otázkou času, kdy se skříží s příbuznými, přírodními či přirozenou cestou šlechtěnými druhy. V Kanadě už nenajdete jedinou odrůdu řepky, která není modifikovanými semeny zasažená. Jiný případ: v Mexiku, kde mají na deset tisíc druhů kukuřice, je jich odhadem až polovina zasažená mutací. Zabránit tomu je přitom takřka nemožné. Řepkové sémě se totiž ve vzduchu udrží zhruba tři hodiny, u některých jiných plodin ještě déle. A tudíž podobně jako se saharský písek dostane větrem až do Brazílie se i původci modifikovaných plodin mohou přenést velmi daleko. Z tohoto pohledu by Evropa byla ohrožena nehledě nato, zda některá z evropských zemí pěstování mutantů přímo povolila. Ale s povolením je nebezpečí pochopitelně větší.
EURO: Překvapuje vás, že se geneticky pozměněné plodiny v některých částech Evropy prosazují? SCHMEISER: Popravdě řečeno, ano. Poté, co EU vyhlásila moratorium do doby, než se důkladně prověří dopady modifikovaných organismů na přírodu a lidstvo, jsem věřil, že jsou Evropané rozumnější nežli Američané. A většina zemí mé přesvědčení potvrzuje. Už mají výhodu, že se mohou poučit z nepříjemných zkušeností, které v Severní Americe máme s GMO. I naši farmáři a postupně také zákonodárci se poučili. Za posledních jedenáct let nebyla kupříkladu do Kanady připuštěna nová forma mutantů. Velké škody jsou však už napáchány, jenže Evropa se tomu může vyhnout. Aby tak učinila, musí se ubránit masivní propagandě, která je shodná, s čím před deseti a více lety přesvědčovalo Monsanto americké farmáře.
EURO: Hovoříte o propagandě. Mnozí farmáři v Česku však o výhodách těchto plodin nepochybují. SCHMEISER: Jde o krátkodobou iluzi. Ale už střednědobé zkušenosti, o čemž se můžete přesvědčit v Kanadě, svědčí o tom, že mutanti nepřinášejí výhody ani pro spotřebitele, ani pro farmáře. Jediným, kdo profituje, je Monsanto, jemuž se zvýší prodeje. Podobně jako nynější farmáři v Evropě a na jiných kontinentech jsme i my slýchali argumenty o vyšších výnosech, o nižších nárocích na chemické postřiky a schopnosti společného soužití mutantů a čistě přírodních plodin. Jsou to lži.
EURO: Na obranu mutovaných plodin se však postavili také někteří politici USA. Mimo jiné i americký obchodní rada v ČR obhajoval jejich potenciál. Tvrdíte, že i on nemluví pravdu? SCHMEISER: Podívejme se na prokazatelné kanadské statistiky. Výnosy z polí osetých mutanty se snížily. Nutriční hodnota taktéž, a to až o padesát procent! Navíc došlo k trojnásobnému nárůstu spotřeby chemikálií potřebných na ošetření plodin. Takzvané supersazenice jsou totiž natolik odolné, že vyžadují rovněž superchemii. Například Saskatchewan aktuálně spotřebuje v důsledku zvláštních nároků supersazenic celou třetinu chemikálií používaných ročně v celé Kanadě. Co se společného soužití týče, zmíněné příklady zamoření z Kanady a Mexika hovoří jasně proti. A jak se jednou geneticky modifikované plodiny v oblasti vysadí, je po všem.
EURO: Co ale říkáte na tvrzení, že pro země a oblasti, kde se přirozeným plodinám nedaří, jsou genetičtí mutanti jedinou nadějí? Americký prezident George Bush například v této souvislosti spojuje evropský odpor ke geneticky pozměněným rostlinám s africkým hladomorem. SCHMEISER: Víte, v mládí jsem pracoval i jako konzultant v takzvaných zemích třetího světa. Navštívil jsem jich pár desítek, a díky tomu poznal kulturu a lidské zvyky. Proto mi bylo od počátku jasné, že způsoby, jakými Monsanto sazenice vyvíjí a prodává, mohou mít pro tamní zemědělce katastrofální důsledky. Korporace totiž nutí klienty, aby si kupovali nové osení každý rok, zatímco běžnou praxí bývá vždy si ponechat nejlepší sazenice z jedné úrody jako zárodek té budoucí. Firma též nutí zákazníky k nákupům zvláštních chemikálií pro ošetření sazenic, což je nákladná praxe a výrazně zhoršuje podmínky farmářů v rozvinutých zemích. A v těch „rozvojových“ to může připravit zemědělce o poslední kousky svobody a životaschopnosti, kterou mají. O tom svědčí případ z Indie, kde nebyli farmáři o specificích kontraktu s Monsantem informováni. Když najednou museli na konci sezony nakupovat osev na další rok, mnohé to zruinovalo. Následovaly tisícovky sebevražd.
EURO: Promiňte, ale to takřka vypadá jako konspirace zlé korporace na ovládnutí světa. SCHMEISER: Možná. Ale já tvrdím, že jejich politikou je kontaminovat co možná největší plochu. Z ekonomického hlediska je to brilantní. Vezměte Monsantem vyvinutý Gen-Terminátor. Semena vydají úrodu, ale další rok jsou už nepoužitelná – informace, jež jsou jejich součástí, je zničí. A farmář je donucen každý rok dokupovat. Díky kontaminaci k tomu mohou být nuceni i ti, kteří se obchodům s Monsantem původně chtěli vyhnout. Jak ukazují zkušenosti s řepkou a příbuznými rostlinami, stejně jako ostatní mutanti i rostliny s tímto a podobnými geny zamořují pole s přírodním osivem. Když už hovoříme o konspiraci, informace k zamyšlení: když producenti geneticky modifikovaných rostlin ovládnou obchod s osením, ovládnou i dodávky potravin. A kdo ovládá stravu národa, ovládá národ.
EURO: Z tohoto pohledu může být téměř monopolní pozice Monsanta problematická. Řekněme však, že by se objevily i další firmy nabízející alternativní produkty. Nelze pak eventuální vítězství rostlinných mutantů považovat za jistou formu evoluce? SCHMEISER: Šlo by o člověkem vynucenou změnu s výhradně negativními důsledky. Namátkou: už nyní je jasné, že zvýšený výskyt chemikálií znečišťuje jak pozemní, tak podzemní vody. O potížích spjatých se zánikem biodiverzity snad nikdo nepochybuje. A v neposlední řadě je zde nevynucené utrpení živočichů. Představte si, že třeba experimentují s prasaty s lidským genem, který má zaručit jejich rychlejší růst! Tento gen je natolik účinný, že zvířata narostou tak rychle, že je vlastní nohy neunesou a dojde ke zlomeninám… Ale to vše jsou věci, jež se týkají člověka pouze nepřímo, a proto se je mnozí snaží bagatelizovat. Jsou tu však i přímé a okamžité dopady na lidské zdraví.
EURO: Právě o tom se ale dodnes diskutuje a dle všeho prozatím neexistují jasné závěry. SCHMEISER: Naopak. Dokonce i samo Monsanto přiznává, že se jejich produkty dostanou s potravou do lidského těla. A je jedno, jak „mutantní“ potraviny připravíte – ať už je vaříte, pečete či smažíte. Krevní oběh zanese částice všude. Jak výzkum napovídá, nebezpečí to představuje pro všechny věkové kategorie, u mladých je zvýšené riziko rakoviny, u starších snížená imunita. K tomu se přidávají problémy s ledvinami, vyrážky a podobně. I kolem sebe, mezi přáteli a v jejich rodinách, zaznamenávám výskyt chorob kdysi skoro neznámých. Zvýšil se například počet případů rakoviny prsou a prostaty. A za druhé existuje též nebezpečí od rostlin stále neschválených, které obsahují látky obsažené v lécích, jež jsou pouze na předpis. Kdyby se ty dostaly do volné přírody a tam se zkřížily s běžnou setbou, můžete v potravě přijímat například antikoncepci či antibiotika, aniž byste o tom měli ponětí.
EURO: Podobné informace buď chybějí, nebo přicházejí z takzvaných alternativních zdrojů. Stejně tak informace zastánců modifikovaných plodin se objevují převážně ve stejných pramenech a jsou odpůrci buď ignorovány či bagatelizovány. Čím si vysvětlujete absenci otevřené diskuse? SCHMEISER: Monsanto si nic podobného nepřeje. Právě proto nutí klienty podepsat smlouvy, jež je připravují o práva. Mimo jiné se farmář zavazuje, že nebude o Monsantu ani o zkušenostech s jeho produkty hovořit. S nikým. Stejně tak, že nikdy – ani v případě oprávněné stížosti – nepožene Monsanto před soud. Podobně se firma brání i právu spotřebitelů na informovanost. Vezměte si případ povinného označování potravin z GMO, jak silnou lobby proti iniciativě vyvinuli. Pochopitelně, protože všeobecná nechuť k těmto potravinám je vysoká a roste. V Kanadě se například 91 procent spotřebitelů vyjádřilo, že by podobné jídlo nekupovali, kdyby je lidé rozeznali. V Evropě jde až o 95 procent populace. Přívrženci mutantů upírají lidem základní práva.
EURO: Jak vůbec může firma, bez ohledu na podpis ve smlouvě, bránit zemědělcům ve vyjadřování? SCHMEISER: Na to má Monsanto partu ostrých hochů. V Saskatchewanu je to například 35 expolicistů z RCMP, z federální Kanadské královské jízdní policie. Ti používají všech možných prostředků, včetně zastrašování, aby se farmáři o své zkušenosti s veřejností nepodělili. Stejně neurvale si počínají v případech, kdy mají podezření, že farmář má na polích sazenice Monsanta. A třeba i nevědomky, kvůli kontaminaci. Když dotyčného nenajdou doma, nebo jim zakáže vstup na pozemky, „bombardují“ jeho pole z malých letadel či vrtulníků malým množstvím škůdců. Pakliže úroda na zasažených cirka deseti metrech pomře, vědí, že farmář monsantské sazenice nemá. A v opačném případě mají podklady na žalobu. Pro tyto účely má korporace asi 75 zaměstnanců, kteří se věnují pouze vyšetřování a soudům, na což je vyhrazen rozpočet v řádech desítek milionů dolarů.
EURO: Z vaší rétoriky je zřejmé, že ve sporu mezi vámi a Monsantem jde o „totální válku“, v níž na smír asi jen stěží dojde. Nebo se mýlím? SCHMEISER: Monsanto je jako tajné bratrstvo. Z plných sil se snaží, aby o jeho činnosti nikdo nevěděl. Mým cílem je jim v tom zabránit. Chci informovat veřejnost. Chci, aby přes veškerou argumentaci a propagandu lidé věděli, že firmě nejde ani o přírodu, ani o blaho lidstva, nýbrž pouze o vlastní zisk. A právě proto musí být pohnána k zodpovědnosti.
