Přesunout se z kulinárního centra Prahy (šéfkuchař přišel z Flambé) na Prosek a otevřít tam italskou restauraci jménem Prosecco je nejlepší vtip tohoto gastronomického roku. Její nenápadné umístění do šedivé, nové kancelářské budovy na opačné straně široké ulice, než jsou všechny nápadné prostory včetně metra a obchodního centra, do sídliště paneláků (které pražští Italové nazývají poitalštěnou češtinou „panellachi“, singulár „panellaco“), navíc sotva deset minut chůze od už dávno lokálně zavedené pizzerie, prozrazuje podnikatelskou odvahu a sebevědomí (nebo šílenství?). Z metra se musí vystoupit východem k obchodnímu centru, odtamtud přejít nebo podejít ulici, abyste teprve tam pořádně viděli jméno restaurace napsané na okně. Nějaká vyvýšená reklama po straně budovy viditelná z větší dálky by prospěla příjmu restaurace a zmírnila by frustraci bloudícího zákazníka, který ví, že to tady někde přece musí být, ale vyšel-li druhým východem z metra, může to hledat půl hodiny.
Ač má Prosecco prvotřídní kuchaře, dělá správně, že si nechce hrát na kopii downtown luxusů aspirujících na Michelina a rozhodla se být spolehlivou a neokázalou předměstskou oázou kvalitního jídla, jaké najdete na předměstí každého italského města. Navenek se tváří jako pizzerie, uvnitř nepředstírá velký umělecký design a spokojuje se s jednoduchým, zvenčí bohatě prosvíceným prostorem nárožního zaskleného přízemí ve tvaru L. K jednoduchým stolům posazuje trochu pestřejší žluté křesílkovité židle, k nimž přilaďuje žluté ubrusy.
Nedáte-li si práci prostudovat podrobně jídelníček, můžete skončit u nějaké té pizzy. Kvůli ní byste sem asi také přišli, kdybyste restauraci zahlédli, protože na viditelné reklamě na oknech si také pizzerie říká. Určitě to nebude pizza špatná, ale my jsme sem přišli prozkoumat, co by se mohlo skrývat za ní. A když si dáte čas a pečlivě a pomalu vybíráte za usrkávání prosecca v ceně 350 korun za láhev (a vzpomínáte, jak jste v jedné restauraci v centru platili téměř tolik za skleničku), čeká vás příjemné překvapení a několik opravdických lahůdek.
V předkrmech vedle běžných hovězích carpacciů, caprese salátů, prosciutt a bruschett nacházíme i carpaccio lososové, krájené na průsvitné plátky, lehce potřísněné citronovou zálivkou a zdobené kopečkem nadrobno sekaného vařeného vejce ve stylu mimosa prolínajícího se s hustou kyselou smetanou s pažitkou a nádechem limetky. K ní naneštěstí přikusujeme chléb, který sice v košíku vypadá italsky a svěže, ale je trochu vyschlý a ztratil šťavnatost. Vlastně naštěstí, aspoň se nepřecpeme škrobem a zbude nám víc místa na lepší věci.
Jednou takovou je „vitello tonnato“, což jsou tenounce krájené plátky telecího roštěnce, do šťavnata pečeného, pravděpodobně ukládané v olivovém oleji, aby získaly a udržely tu obdivuhodnou měkkou vláčnost. Plátky jsou obložené několika kousky různých salátů a zdobené velkými kapary i se stopkami. Povinná tuňáková majonéza je přiložená v separátní misce. Tradiční piemontská specialita (tamním dialektem poskvrněným francouzštinou se jí říká „vitel tonné“), též populární od Lombardie až po Veronu, mívá plátky masa několik hodin naložené v tuňákové majonéze, takže maso je její chutí nasáklé. Maso se správně vaří s cibulí, mrkví, řapíkovým celerem a bobkovým listem, jejichž chutěmi nasákne. Pak se nechá zchladnout, naplátkuje se a tuňákovou majonézou se pomaže. Ta se šlehá s konzervovaným tuňákem, kapary a trochou toho masového vývaru do sametově hebké, polotekuté konzistence. Takto naložené maso se servíruje až po několika hodinách. Oddělené podávání bývá spíš výjimečné a v Itálii je pokládané za odfláknuté, čili na rychlo připravované, ale já se nechávám od číšníka přesvědčit, že je to tak pro české jedlíky správné, aby viděli každou ingredienci zvlášť. Budiž. I tak je výsledek lahodným a příjemným osvěžením pražského repertoáru italských specialit. Zatím jsem na ni v žádné jiné pražské restauraci neměl štěstí, občas se mi po ní zastesklo, tak Proseccu za dobrý nápad sláva.
„Gnocchi al pomodoro e mascarpone“ bereme jen pro kontrolu, zda můžeme doporučit zdejší těstoviny: ano, chutnají správně domácky, moučně a bramborově, jemná rajčatová omáčka (ve zbytečně neitalsky velké kvantitě) promíchaná se smetanovým mascarpone jejich chuť lehce do sladkokysela překrývá, ale jen taktak že nepřebíjí, chtělo by jí trochu ubrat.
Příjemným překvapením jsou (denní specialita mimo jídelní lístek) domácí spaghetti s lanýžem sloužící jako postýlka pro čerstvou bílou tresku, do drobiva propečenou a z jedné strany pokrytou tenkou vrstvou jemné strouhanky. (Bílá treska začíná být již několik let vzácností, jednu dobu jí hrozilo vyhubení přelovením a jsou na ni dodnes uvaleny kvóty. Většina tresek, které se nám ve střední Evropě dostávají na stůl, jsou tresky šedé, vlastně ještě přesněji je to treskovitá ryba zvaná anglicky coley, francouzsky collin). Kromě kapky citronu ničím dalším nedochucovaná lehkost tresky se zde snoubí s jemným lanýžovým nádechem těstovin v chuťovou harmonii snadno zhudebnitelnou do nějakého Boccheriniho kvarteta.
Jako chod masový vybíráme pečené telecí (dnes v českých restauracích opět poměrně vzácné, v italské kuchyni tradiční a časté). Je to kus lýtka, odkostěný a vypečený do rozplývava tak, že ho není ani potřeba krájet, rozpadá se už pod tlakem vidličky, jak se po italsku patří (Italové se někdy neradi obtěžují s nožem a nejraději jedí jen vidličkou). Maso bylo pravděpodobně nejprve marinované ve víně a nějakých bylinkách – nedovedu je identifikovat, ale je několika chutěmi nasáklé. Sedí na postýlce z jemné bramborové kaše, v níž je elegantně vyhlouben ďolík na jezírko hnědé masové omáčky. Přílohou jsou rozpůlené růžičkové kapusty.
Dezerty jsou domácí, nijak zvlášť neuchvacují ani nermoutí.
Jídlo - 42/50, servis 19/20, prostředí 7/10, nápoje 8/10, value for money 9/10, celkem 85/100
+ Kvalitní italská kuchyně, skvělé telecí
- Těžko se hledá, potřebuje nápadnější reklamu
Ristorante & Pizzeria Prosecco
PROSEK POINT – Budova B
Prosecká 66
Praha 9
Tel. 777 257 247
Email: info@ristoranteprosecco.cz
www.ristoranteprosecco.cz
Kuchyně: italská
Původ vín: Itálie, ČR, Španělsko, Francie, Austrálie, Chile
Výběr z jídelního lístku
Caprese con mozzarella di buffala 155,-
Brodo di gallina al tartufo (slepičí vývar s lanýži) 85,-
Insalata con formaggio di capra (salát s grilovaným kozím sýrem) 175,-
Fusilli alla vegetariana 175,-
Fusilli alla crema di gorgonzola (s ořechy) 145,-
Celý pečený mořský vlk (s krémem z pečených červených paprik a špízem z cherry tomatů, květáku, brokolice, oliv, kaparů, brambor a slaniny pancetta) 349,-
Mix grilovaných čerstvých ryb s obřími kapary, cherry tomaty, obláčky křupavého bílého cheba a variací tří studených omáček (olivovou tapenádou, tuňákovým krémem a parmazánovým krémem) 285,-
Steak z kuřecích prsou s tymiánem, domácími hříbkovými tagliatelli ve smetanové omáčce se silnou kuřecí šťávou 195,-
Výběr z nápojového lístku:
Pinot Grigio I.G.T. 2007 220,-
Fascati Superiore D.O.C. 2007 290,-
Gavi del Comune di Gavi DOCG 2007 550,-
Chablis A.O.C. Louis Jadot 890,-
Chassagne Montrachet, Premier Cru, Lois Jadot 1998 3590,-
Montepulciano d’Abruzzo D.O.C. 2007 220,-
Nero d’Avola I.G.T 2007 490,-
Chianti Ruffina D.O.C.G 2007 550,-
Mouton Cadet Reserve St. Emilion 2006 890,-
Barbera d’Alba Tevigne DOC 2005 1290,-
Brunello di Montalcino DOCG, Ciacci Picolomini d’Aragona 2003 1890,-
Amarone della Valpolicella D.O.C 2004 1990,-
I Castagni Bolgheri, D.O.C. 2003 3390,-
