Časté dýchání bruselského vzduchu nemusí mít dobrý vliv na zdravou mysl lidí z vysokých pater unijních komisariátů. Hodně se ho při pravidelném joggingu nadýchá český eurokomisař Vladimír Špidla a pak ho napadají převratné myšlenky. Třeba jak v další antidiskriminační směrnici nalinkovat chování mezi lidmi nejen na pracovišti, ale i doma, včetně sexuálního soužití. Zaperlit umí i Španěl Joaquín Almunia, evropský komisař pro hospodářské a měnové záležitosti, který nedávno představil záměr komise zasadit se o levnější potraviny. Zřejmě si socialista Almunia přinesl do Bruselu určitá rezidua ze svého dřívějšího působení coby hlavní ekonom španělské odborové organizace UGT. Ceny potravin sice v poslední době klesly, ale střednědobé výhledy počítají s opětným zdražením, kterému chce komise různými kroky předejít.
„Nárůst cen potravin měl asi třetinový podíl na celkové inflaci mezi srpnem 2007 a červencem 2008, což mělo dopad zvláště na rozpočty domácností s nižšími příjmy. Během současného zpomalení ekonomiky je klíčové, abychom vyslali jasný signál, že se chceme vypořádat s nepružností a dalšími faktory, které trhům brání v optimálním fungování,“ prohlásil Almunia. U signálu komise také nejspíš zůstane, byť pojmenovala příčiny, které způsobují růst cen, a chce je nějak řešit. Chce si posvítit hlavně na různá omezení, nedostatečnou konkurenci a spekulace. Že by padly cla, výrobní kvóty či daně? Že by se Evropa pevně svázaná společnou zemědělskou politikou otevřela třetímu světu a k tomu zakázala spekulativní investování do komodit? Takové ambice si komisaři, kterým v příštím roce vyprší mandát, nedávají. Osvítily je jiné představy.
Spotřebitelům, jejichž oblíbenou četbou jsou akční letáky diskontů a hypermarketů, chtějí kupříkladu servírovat přehledy o cenách na evropské úrovni, aby si je mohli porovnávat. Statistická strava ale může průměrného Čecha pěkně otrávit, když si přečte, že Francouz si pochutnává na skvělém a lacinějším sýru domácí provenience. A to nebudou cenové žebříčky nejspíš tradičně obsahovat porovnání evropských příjmů. Komisař Almunia ve snaze bránit ceny potravin jen sahá k tomu, co je mu blízké – ve své agendě má totiž Eurostat.
Součástí balíčku s levným jídlem má být také výchova obchodních řetězců k tomu, aby se lépe chovaly ke svým dodavatelům – neúčtovaly si různé poplatky a platili jim včas. Česká republika může posloužit jako vděčná ukázka, jak se takový předpis pro regulaci řetězců rodí. Málokdo se totiž dopočítá, kolik už tady bylo neúspěšných pokusů, přitom další předloha je opět ve sněmovně. Komise zatím nezveřejnila svůj návod na posílení konkurence na trhu, bezpochyby ale nebude zahrnovat otevření Evropy pro dovoz levnějšího zboží z rozvojových zemí. O dalším uvolnění obchodu se svět dohaduje už sedm let a ani letos nepokročil dál. Než komisaři začnou teoretizovat o levných potravinách, měli by si ujasnit, co EU vlastně chce. Chránit vzduch a přírodu, jezdit na biopaliva, zvětšit klece pro nosnice, uhlídat od stáje po vidličku kvalitní a bezpečné suroviny, a tím vším je zdražovat? Nebo jde předně o cenu? Pak se stačí poptat těch nejdrsnějších obchodníků a recept na láci je na světě: cosi plné náhražek na hranici poživatelnosti. Ještě jak se s tím popere české předsednictví, které si jako jedno z agrárních témat zadalo kvalitu potravin.
