Schválený pakt zavazuje signatáře udržovat principu vyrovnané hospodaření státu, přičemž strukturální deficit rozpočtu nemá přesáhnout půl procenta HDP. Strukturální deficit je zjednodušeně schodek očištěný o vliv hospodářského cyklu. Když ekonomika roste málo, má být rozpočet vyrovnaný, když klesá, může být schodek půl procenta HDP a když roste, má být rozpočet v přebytku.
Česká ekonomika roste a růst se zrychluje, ale strukturální deficit místo poklesu roste a evidentně po celou dobu trvání mandátu této vlády poroste. To ale prý nevadí, protože příslušné ustanovení paktu bude platit až od okamžiku, kdy zavedeme euro, takže někdy na svatého Dyndy.
Smysl přistoupení k Paktu pak racionálnímu člověku poněkud uniká. Vláda navíc činí poněkud naivní politickou chybu, protože kromě zmíněného limitu na schodky rozpočtů dohoda ukládá přijmout onu známou dluhovou brzdu v podobě ústavního zákona, který bude vládu limitovat v dělání státních dluhů. K přijetí takového zákona je ale nutné dohodnout se s opozicí, která už dávno signalizuje, že to koalici nechá pěkně sežrat a bude ji nutit k okamžitému šetření, do něhož se Sobotkovi a jeho partě opravdu, ale opravdu nechce. Naopak zatím vše, co tahle vláda učinila, znamenalo zvyšování výdajů, což zatím až tak nebolí, protože docela pěkně rostou příjmy. Ale není všem dnům konec a to utrácení bude na státním rozpočtu vidět.
Protlačováním úplně zbytečného fiskálního paktu tak Sobotka dává opozici skřipec, na níž ji bude Miroslav Kalousek ve Sněmovně pořádně natahovat. I když je jistě pravdou, pro tuhle zemi by bylo dost přínosné, kdyby při tom natahování uspěl a vláda se musela některých absurdních a krátkozrakých výdajových programů nakonec vzdát.
Čtěte další komentáře autora:
