I díky tomuhle kouzlu sem přišel Milan Vedra a v roce 2008 obnovit tradiční značku Rampušák, již v 90. letech téměř pohřbil nedobrý přístup Východočeských pivovarů.
„Když jsme tu začali vařit, první rok jsme udělali sto hektolitrů, pak to vyskočilo na osm tisíc,“ počítá Vedra. „Základem budou vždy spodně kvašená piva,“ říká zkušený sládek, který strávil dlouhou dobu i v Hlinsku. I přesto od loňského jara vaří i svrchním kvašením – třeba Dobrušský ejlík, což je speciál APA (American Pale Ale).
V Dobrušce se musel Vedra naučit vyrábět také slad. Používá výhradně ječmen z podhůří Orlických hor. „Slad klíčí čtyři až pět dnů, pak se dva dny suší ve hvozdu,“ přibližuje Vedra.
Vedra přitom se svou rodinou, jež bydlí přímo v pivovaru, podnik neustále rozšiřuje, třeba o nové kvasné tanky i sklepy. Kromě vlastní sladovny – nejmenší v České republice – a historických budov patří k pivovaru i rozsáhlé podzemní prostory. „O velikosti sklepů asi nejlíp svědčí to, že trubky jsou tak dlouhé, že se do nich vejdou čtyři hektolitry piva,“ ukazuje Vedra na bílé armatury, v nichž protéká pivo ze spilky do tanků.
Většina produkce míří do okolí, stálí odběratelé jsou v Brně i Praze. Podle Milana Vedry je dnes pro Rampušák nosný jedenáctistupňový a dvanáctistupňový spodně kvašený ležák.
Tyto stálice doplňují speciály. Polotmavá
třináctka Muderlant s 5,2 procenta alko holu překvapuje svěží a lehkou chutí bez přehnané sladkosti. Muderlant nabízí povedenou alternativu k tradičním hořkým ležákům.
Rampušáka kdysi pily téměř celé východní Čechy. A i když pivovar po revoluci dvakrát vyhořel, dnes už opět pevně zakotvil na regionálním trhu. I díky téměř otcovskému přístupu Milana Vedry.
Rodinný pivovar Dobruška
Křovická 267, Dobruška Sládek: Milan Vedra
