Bush je na odchodu, demokraté přitom základně v Česku zrovna nefandí
V Praze byl George Bush za totální superstar. Každý trochu významnější politik se s ním chtěl vyfotit nebo si od něj alespoň nechat podepsat jídelní lístek. Ministryně obrany Vlasta Parkanová mu dokonce v záchvatu nadšení nazpívala oslavnou píseň Dobrý den, prapore hvězd a pruhů na motivy melodie Dobrý den, majore Gagarine. „Doma“ ve Washingtonu však republikán Bush už takový respekt nebudí. Doba jeho odchodu do politického důchodu se totiž nezadržitelně blíží. Volby budou zhruba za rok, v polovině ledna 2009 se pak možná do Bílého domu nastěhuje zástupce Demokratické strany. Pro Česko je zajímavé, že demokraté dávají již nyní zcela jasně najevo, že radar v Brdech podpoří pouze v případě, že půjde o společný projekt v rámci NATO. Navíc si chtějí před přidělením potřebných peněz prostudovat návrh česko-americké smlouvy. Ten však zatím neexistuje. A do toho všeho přišel na konci minulého týdne ruský prezident Vladimír Putin s návrhem, aby si Američané postavili radar místo v Česku v Ázerbájdžánu. To prý Moskvě vadit nebude.
Neměj strach, Vladimire!
Americký prezident Bush v Praze jen zopakoval otřepanou frázi: Rusko nemá žádný důvod se bát protiraketového radaru v Česku. Je to prý čistě obranné zařízení namířené proti „severokorejskému a íránskému nebezpečí“.
„Vladimire (Putine),“ vzkazoval Bush z Hradčan, „z toho systému byste neměl mít strach. Proč na něm vlastně nespolupracujete? Proč se nepřipojíte ke Spojeným státům? Pošlete své generály, aby se podívali, jak by takový systém fungoval. Pošlete své vědce.“
Putin jen několik hodin předtím označil americkou politiku za „diktátorskou“ a „imperialistickou“. A trval na tom, že protiraketový systém v Evropě může přímo ohrozit strategické bezpečnostní zájmy jeho země. O nějaké spolupráci prý nemůže být řeč.
„Podepsali jsme a ratifikovali dohodu o Konvenčních ozbrojených silách v Evropě,“ rozčiloval se Putin. „Stáhli jsme všechny naše těžké zbraně z evropské části Ruska. Snížili jsme počty vojáků o tři sta tisíc. A co dělají naši partneři?! Plní východní Evropu zbraňovými systémy. Nová americká základna v Bulharsku, ještě jedna v Rumunsku, základna pro rakety v Polsku, radar v Česku… Co s tím máme dělat?! Přece se na to nemůžeme jen tak dívat?!“ prohlásil ruský prezident.
Ruské ministerstvo zahraničí následně oznámilo, že požádalo signatáře zmiňované dohody o nejaderných ozbrojených silách na starém kontinentu o mimořádnou schůzku. Reálně teď hrozí, že když Moskva od smlouvy odstoupí a začne opět přesunovat vojenskou techniku přes Ural směrem do Evropy, vznikne v regionu výrazná vojenská nestabilita.
Minulý čtvrtek Putin překvapivě navrhl Bushovi, že by nebyl proti, kdyby si Spojené státy vybudovaly protiraketovou a radarovou základnu na území Ázerbájdžánu, bývalé sovětské republiky. Američané zůstali zaskočeni.
Prezidentův poradce pro národní bezpečnost Steve Hadley prohlásil, že jde o „zajímavý návrh“. „Nechme experty, ať ho prozkoumají,“ dodal.
Američané rozhodně nemusejí souhlasit: přesun dále na východ by je sice mohl přiblížit nepřátelským režimům (Severní Korea a Írán), na druhé straně by však hrozilo, že v případě krize by se základny mohlo až příliš snadno zmocnit právě Rusko. Z tohoto pohledu jsou Česko a Polsko jako členské státy NATO mnohem výhodnější a bezpečnější.
Rusko však nemusí svůj šokující návrh myslet až tak úplně vážně, docela dobře může jít i o šikovnou zdržovací taktiku.
Zatím jde ale daleko spíše jen o válku silných slov. Realita je jiná, mnohem klidnější. Rusko už například dalo jasně najevo, že by si dokázalo s americkým protiraketovým systémem (radar v Česku a deset antiraket v Polsku) hravě poradit. „A my s tím docela souhlasíme,“ prohlásila před týdnem smířlivě americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová. Její ruský protějšek Sergej Lavrov hned kontroval: „Doufám, že nebude nutné dokazovat, že Condi má naprostou pravdu.“
Rusko už pro jistotu provedlo test nové mezikontinentální balistické rakety RS-24. Putin úspěšnou zkoušku označil za „odvetné opatření k zachování strategické rovnováhy“.
Pouze s NATO.
Z Moskvy ale přicházely minulý týden i umírněnější signály než ty o testu rakety RS-24. Je z nich zřejmé, že i v Rusku se už připravují na Bushův odchod a nástup demokratické administrativy.
Šéf diplomacie Sergej Lavrov například řekl, že Moskva považuje budování štítu proti mezikontinentálním balistickým střelám za „zbytečnost“ a „nesmysl“, nicméně dodal, že „na vývoji obranných systémů proti střelám krátkého a středního doletu by Rusko velmi rádo spolupracovalo s NATO“.
Po protiraketové spolupráci v rámci Severoatlantické aliance přitom volají i američtí demokraté. „Doporučujeme, aby se administrativa pokusila získat jasnou podporu v rámci NATO,“ uvádí se v čerstvém stanovisku výboru pro ozbrojené síly dolní komory Kongresu USA. „Členové výboru věří, že jakýkoli americký protiraketový systém umístěný v Evropě by měl být součástí většího, který dokáže ochránit všechny evropské členy aliance a jenž bude schopen spolupracovat s existujícími systémy NATO určenými pro ochranu před raketami krátkého a středního doletu,“ pokračuje zpráva.
Demokratičtí zákonodárci již vyzvali Pentagon a State Department (ministerstvo zahraničí), aby jim do konce příštího ledna předložily podrobnou analytickou zprávu. „Měla by obsahovat návrh postupu, jak získat podporu pro americké záměry v NATO, vysvětlení, jak bude americký systém spolupracovat se systémem NATO, a také plán na protiraketovou ochranu jižní části evropského kontinentu,“ uvádí se v žádosti.
Demokraté (nyní mají v Kongresu většinu) mohou plány Bushovy administrativy citelně zkomplikovat. Pentagon v návrhu rozpočtu na fiskální rok 2008 požádal na svůj evropský protiraketový projekt o 310 milionů dolarů. Výbor pro ozbrojené síly kongresové dolní komory však požadavek odmítl a povolil využít - ovšem na zcela jiné položky rozpočtu - zhruba poloviční částku (150 milionů). Vysvětlení? Výbor je podle svého usnesení přesvědčen, že „americká protiraketová technika by měla ještě před svým nasazením v zahraničí projít úspěšně všemi nezbytnými operačními testy“. To se ale nestalo, projekt je prý „neodzkoušený a riskantní“.
Podobný názor má i analytička amerického Střediska pro obranné informace (CDI) Victoria Samsonová. „Nechápu, proč tolik pospíchají s rozmístěním něčeho tak nespolehlivého a neodzkoušeného,“ řekla nedávno týdeníku EURO.
Těžký úkol pro George.
Nezpochybnitelným faktem je, že americká Protiraketová agentura i systémový integrátor Boeing jsou pozadu s potřebnými testy. Řada zkoušek navíc nedopadla podle předpokladů, některé zcela zkrachovaly. V lednu 2000 například střela minula cíl, protože přestal fungovat chladicí systém infračervených naváděcích senzorů. V červenci téhož roku pokus selhal kvůli nekvalitnímu přenosu dat: vlastní projektil se neoddělil od nosné rakety. Podobná závada se objevila i v prosinci 2002 a Boeing už musel zaplatit pokutu. V prosinci 2004 měla raketa odstartovat z ostrůvku Kwajalein v Pacifiku a sestřelit střelu letící z Kodiaku na Aljašce. Neodstartovala, třiadvacet sekund před plánovaným odpálením - ještě na zemi, v silu - vybuchla. Prý kvůli „chybě v softwaru“. Prakticky totožná situace se opakovala i v únoru 2005.
„Amerika potřebuje systém, který funguje,“ prohlásila při projednávání rozpočtu ministerstva obrany předsedkyně podvýboru pro strategické síly Ellen O. Tauscherová. „Od poloviny osmdesátých let minulého století jsme už za protiraketovou obranu utratili 110 miliard dolarů. Výsledky ovšem neplní naše očekávání. Bude lepší financovat pouze ty součásti systému protiraketové obrany, které vypadají slibně a budou pravděpodobně i fungovat…“ dodala.
Členové výboru se navíc domnívají, že výdaje na protiraketovou obranu ukrajují z rozpočtu Pentagonu neúměrně velkou „porci“. „Existují jiná, naléhavější bezpečnostní rizika, která je třeba řešit,“ tvrdí, „náš závěr tedy zní: žádné peníze na výstavbu základny v Evropě.“ Před týdnem přijal obdobné stanovisko i výbor pro ozbrojené síly Senátu.
Demokraté mají navíc i další - poměrně logický a oprávněný - požadavek. Chtějí, aby jim experti z ministerstev obrany a zahraničí dali ještě před hlasováním o přidělení peněz prostudovat návrhy smluv s Prahou a Varšavou (tuzemské ministerstvo zahraničních věcí předpokládá - podle informačního materiálu z října 2006 -, že dohoda s Američany bude uzavřena v roce 2007, po provedení rekognoskačních návštěv a zhodnocení dopadu na životní prostředí). Jenže to je problém. Výsledek rozhovorů s Čechy a Poláky je zatím nejistý, případné dohody by navíc museli projednat obě komory Parlamentu a podepsat prezident republiky. Pokud ovšem nebude referendum. Takové přání může George Bush splnit jen velmi obtížně…
Co z toho?
Teoreticky se přece jen může stát, že Bush a spol. návrh na zřízení protiraketové základny ve střední Evropě stihnou „protlačit“. Co by za to Praha měla chtít? Požadavek na zrušení víz je už hodně obehraný. Poláci například chtějí uzavřít polsko-americkou bezpečnostní dohodu a požadují i několik protiraketových baterií Patriot PAC-3. Ve Varšavě se diskutuje i o poplatcích v hotovosti, nájmu, padla již suma 200 milionů dolarů.
Praha zatím naznačila jen zájem podepsat „umírněnější“ bilaterální česko-americkou bezpečnostní dohodu. „Mělo by jít o jakousi smlouvu o posílené spolupráci podobnou té, jakou mají Spojené státy uzavřenou s Velkou Británií nebo Dánskem,“ tvrdí analytik Centra pro evropské politické analýzy Wess Mitchell.
V případě útoku na radar by nám prý Američané přišli na pomoc. „Pokud jde o riziko, jemuž by se vystavila tato země, zřídila-li by se tady základna protiraketové obrany, myslím, že v mnoha ohledech už Česká republika v jistém ohrožení je,“ řekl americký velvyslanec v Praze Richard Graber. „Česko vstoupilo do NATO, připojilo se k válce proti terorismu v Iráku a Afghánistánu. Nemyslím si, že stavbou radaru se toto riziko zvýší, ale kdyby někdy měl nastat útok, Česko je členem NATO, a je tedy odpovědností členských států aliance přijít na pomoc. Útok na vaši zemi je útokem na tu mou,“ dodal Graber.
Co bude po Bushovi? Analytik amerického Střediska pro obranné informace Sam Black se pokusil předpovědět, jak by se mohl příští americký prezident k otázce protiraketové obrany postavit. Zkoumal postoje čtyř politiků, kteří o post prezidenta seriózně usilují - demokratické senátorky za stát New York Hillary Clintonové, senátora z Illinois Baracka Obamy ze stejné strany, bývalého republikánského starosty New Yorku Rudyho Giulianiho a konečně republikánského senátora za Arizonu Johna McCaina. I když s vítězstvím republikánského kandidáta se po dvou volebních obdobích George Bushe nedá příliš počítat. McCain bude zcela jistě pro, svou podporu protiraketové obraně nijak neskrývá. Obama se k vojenské problematice zatím příliš nevyjadřoval. „Má proto dobrou manévrovací pozici,“ píše Black. Ani Giuliani se dosud nijak zvlášť nevyprofiloval. Pravděpodobně však bude pro, účastnil se totiž akce, na které zazněla silná podpora protiraketové obrany. „Neprotestoval,“ konstatuje analytik Sam Black. Proti by nejspíše mohla být Hillary Clintonová. „Celkem čtyřikrát hlasovala v Senátu proti financování systému protiraketové obrany. Naposled podpořila usnesení, kterým by se převedlo padesát milionů dolarů na programy nešíření jaderných zbraní,“ píše Black. Na druhé straně se Clintonová poslední dobou snaží poopravit svůj mediální obraz pacifistky a stále častěji se objevuje ve společnosti vojáků. „V kampani může překvapit a protiraketovou obranu podpořit silněji, než se dá soudit ze zápisu o senátním hlasování,“ uzavírá Black.
Česko-americká smlouva
Do probíhajícího vyjednávání amerických a českých expertů nakonec opět vstoupí politika. Všechny zásadní mezinárodní spojenecké smlouvy a dohody o základně totiž budou muset odsouhlasit - nadpoloviční většinou přítomných - poslanci a senátoři. A nakonec je podepíše prezident.
Už nyní je však více méně jasné, jak budou česko-americké dohody vypadat. Základem pro řešení právního postavení amerického vojenského a civilního personálu v Česku bude se vší pravděpodobností Dohoda mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o právním postavení jejich ozbrojených sil, takzvaná NATO SOFA smlouva.
„Teoreticky se může stát, že se od NATO SOFA odchýlíme… To by však bylo v rozporu se závěry předběžných konzultací vedených s americkou stranou i s jejich praxí,“ říká právník Jakub Cimoradský z ministerstva obrany, „při řešení právního postavení personálu na vojenských základnách v Evropě sehrává NATO SOFA klíčovou roli. Provedli jsme analýzu několika již existujících smluv a dosud jsme se nesetkali s úpravou, při níž by americká strana nepovažovala NATO SOFA za základ, či s ní dokonce byla v rozporu.“
Dohoda NATO SOFA zcela jasně říká, kdy má hostitelský stát „přednostní jurisdikci“. Američané by podle ní mohli trestat své občany pouze v případech, kdyby se dopustili trestných činů proti majetku základny nebo jejího personálu (krádež, násilí a tak dále), trestných činů proti bezpečnosti Spojených států (vlastizrada, špionáž, sabotáž, ohrožení utajovaných informací) nebo v případě činů spáchaných ve službě.
„Ve všech ostatních případech by měla přednostní jurisdikci česká strana,“ říká Jakub Cimoradský z oddělení mezinárodního práva sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany. „Odlišný postup je možný pouze na základě shody obou stran… Druhá strana by měla takovou žádost vstřícným způsobem zvážit, ale rozhodně nemá povinnost se výkonu své jurisdikce vzdát,“ dodává Cimoradský.
Bude tedy záležet na odhodlání českých úřadů Američanům v jejich požadavcích vzdorovat. „Pokud jde o přístup americké strany k žádostem jiných (hostitelských) států, aby se USA vzdaly výkonu své jurisdikce, nemám příliš informací,“ říká Cimoradský. „Jde zpravidla o citlivé kauzy - jako byla například kolize vojenského letounu USA a lanovky v Avianu v Itálii -, kdy zúčastněné strany nemají zájem na zveřejňování průběhu a výsledku jednání. Není ovšem tajemstvím, že USA zásadně usilují vždy o to, aby mohly stíhat svůj personál prostřednictvím svého vlastního systému,“ dodává.
Objevily se i spekulace, že americká radarová základna bude vyňata z územní svrchovanosti České republiky, tedy že bude jakýmsi americkým ostrovem obklopeným českou půdou. Skutečnost je taková, že půjde o klasický český vojenský prostor, do nějž bude omezen přístup soukromých osob.
I hrazení případných škod je v dohodě NATO SOFA upraveno poměrně detailně a jednoznačně. Jsou v ní rozlišeny situace, kdy nehodu způsobil americký voják ve službě a kdy mimo službu a zda škoda vznikla české armádě, státu, nebo soukromé osobě.
Ze smlouvy vyplývá, že česká armáda nebude po Pentagonu požadovat náhradu škod vzniklých při poškození jejího personálu nebo majetku americkými vojáky ve službě. Škody na jiném státním majetku musí ohodnotit zvolený rozhodce. Česko se ale vzdá náhrady, bude-li způsobená škoda nižší než 1400 dolarů.
Jestliže američtí vojáci způsobí během své služby škodu soukromým osobám, budou případ řešit české vojenské orgány, jako by danou škodu způsobil příslušník české armády. Když se ukáže, že viníky byli výhradně američtí vojáci, uhradí Pentagon 75 procent škody, zbytek zaplatí české ministerstvo obrany. Odhalí-li však vyšetřování, že se na incidentu podíleli i čeští vojáci, nesou obě strany náklady půl na půl.
Škody způsobené mimo službu vysílající stát neřeší, odpovědnost má výlučně jednotlivec, který je způsobil. Nicméně součástí každé větší jednotky amerických ozbrojených sil je příslušník odpovědný za řešení právě takových škod. Stává se, že poškozeného odškodní okamžitě a škodu následně vymáhá po pachateli.
Box 3:
Píseň Dobrý den, prapore hvězd a pruhů. Od Vlasty Parkanové pro George Bushe:
Celý svět listoval denním tiskem,
celý svět zanechal hovorů,
já jsem Vás uvítal ruky stiskem
a zvedl pohled svůj nahoru.
Dobrý den, prapore hvězd a pruhů,
tak už ses rozvinul nad náma,
dobrý den, prapore našich druhů,
co jsme je vítali s džípama.
Dobrý den, radare, prostě welcome,
tak jsme se konečně dočkali,
dobrý den, radare, já ti tleskám,
kámoši usárnou mávali.
Vyřiď tam prosím do vesmíru,
vyřiď tam mezi hvězdama,
že chcem žít nadál s každým v míru,
radši však šijeme U Sama.
Vyřiď tam prosím, že my víme,
kdo nám kdy přines svobodu,
kde Masaryk s prezidentem Wilsonem
pomoh našemu národu.
