Doby(i)tí jižní točny

Na Českobudějovicku zuří válka o lukrativní divadlo

Šlechtické potomky hlubocké větve Schwarzenbergů asi nejistá budoucnost slavné českokrumlovské divadelní točny z míry nevyvádí. Ponechána v tamním zámeckém parku nebo přenesena za jeho zeď, vystavěna u zámků Hluboká nad Vltavou či Ohrada neopustí tato atrakce jejich – kvůli neúspěšné restituci jen pomyslný – zájmový prostor. Zato jihočeským politikům i podnikatelům došlo, jak výnosnou záležitostí otáčivé hlediště je, a začali se o ně horečně přetahovat.

Dostál obědvá na Hluboké.

Vítězem zatím poslední etapy letitého sporu se mohou cítit Hlubočtí. Až v úterý 13. dubna přijedou ministr kultury Pavel Dostál a jeho první náměstek Zdeněk Novák na českobudějovickou radnici, nepovedou pouze jednání s předáky města coby příštím majitelem staré českokrumlovské točny a s vedením Jihočeského kraje jako možným spoluinvestorem nového divadla, ale vyrazí společně i na Hlubokou. „Jen se seznámíme s lokalitou, kterou navrhuje starosta Hluboké, a posoudíme, jestli je vhodná. To je třeba vnímat jako určitou demonstraci podpory ministerstva kultury snaze vybudovat novou točnu,“ vysvětlil minulé úterý týdeníku EURO náměstek Novák. Kromě politiků má s Dostálem a Novákem v hlubocké restauraci Hubert poobědvat i ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták a kvůli pozemkům i předseda Regionální agrární komory Pavel Dlouhý.
Normální postup? Český Krumlov, dosud považovaný za favorita pro příští točnu, budějovická radnice na program Dostálova dne v jižních Čechách nezařadila. Primátor Miroslav Tetter přitom týdeník EURO ujišťoval, že program s návštěvou Krumlova nebo alespoň se schůzkou s krumlovským starostou Františkem Mikešem počítá. „Myslím, že to něco znamená,“ soudí o tom Mikeš. „Doufám, že to neznamená, že rozhodli o nás bez nás.“

Dárek na zavolanou.

Náměstek Novák tvrdí, že není třeba Krumlov navštívit, protože tamní náhradní lokalitu za dožívající točnu v zámeckém parku ministr Dostál viděl už loni počátkem října. Jenže od té doby se mnohé změnilo. Především – i když zatím pouze předběžně - vlastník starého hlediště. Dostál v zimě navrhl Tetterovi bezúplatný převod z rukou státu čili Národního divadla na město, pokud České Budějovice zabezpečí demontáž točny k 31. prosinci 2006. S tím budějovičtí zastupitelé 18. března vyslovili jednomyslný souhlas. Zřizovatel Jihočeského divadla, které točnu oživuje, se tak stane i vlastníkem ocelového monstra před krumlovskou Bellarií a hlavním rozhodčím, kde bude stát divadlo nové. Po zániku krumlovského hlediště bude moci novou scénu teoreticky zřídit kdejaký soukromník, ale jen iniciativě Budějovic se zřejmě dostane finanční injekce od kraje i státu.

Točí se miliony.

Pro stát i pro České Budějovice půjde o výhodnou transakci. Národní divadlo, které točnu převzalo zhruba před rokem od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sice přijde o symbolické roční nájemné 750 tisíc od Jihočeského divadla, ale i o povinnost dát za odpis točny asi deset milionů korun. Jihočeská scéna zase vítá zrušení nájmu (dál však bude platit kolem 800 tisíc korun ročně památkářům za pronájem zahrady) a hlavně tříletou záruku výnosného provozu. Točna má totiž roční příjem 13 milionů korun a čistý zisk kolem tří milionů. Její likvidace by přitom podle některých odhadů mohla stát jen asi 300 tisíc korun, zůstane-li šrot likvidátorovi.
Hlavní předností divadla je ale schopnost přilákat ročně až 35 tisíc návštěvníků, kteří v dané lokalitě utratí další peníze za jídlo, suvenýry a ubytování. Jihočeské divadlo navíc plánuje od 1. května spolupráci s divadelními domy v Linci a v Pasově. Hostováním německých herců by odpadla jazyková bariéra, která až dosud odrazovala od návštěvy činohry bohaté německé turisty.

Do roka převod?

Na převod zlatého dolu si ale Budějovice ještě počkají. Vlastnictví točny totiž bylo a pořád je právním rébusem. Zákon stanoví, že převod státní nemovitosti na jiný subjekt by mělo schválit ministerstvo financí. Jenže zatímco podle stavebního zákona točna nemovitostí je (byť byla zkolaudována jen jako dočasná stavba), katastrální úřad ji jako nemovitost odmítl zapsat. „Musíme vše ještě konzultovat s ministerstvem financí, abychom se nedopustili nějakého pochybení. Smlouva, která by odporovala zákonu, by byla neplatná,“ obává se náměstek Novák.
Převod movitosti by byl jednoduchý, stačila by smlouva mezi Národním divadlem a městem. S nemovitostí by byl problém: ministerstvu financí by měla být doložena zbytnost točny pro stát a kvůli bezúplatnosti i veřejný zájem. Kdyby šlo o prodej, muselo by ND točnu přednostně nabídnout jiným státním institucím. Novák předpokládá, že transfer může trvat maximálně rok.

Vlastnické patálie.

To samozřejmě komplikuje záměr zahájit stavbu nové točny už v příštím roce, aby byla udržena kontinuita sezon 2006 a 2007. Jenže právně vachrlatá je i starší historie vlastnických poměrů.
České Budějovice paradoxně už točnu jednou vedly jako svůj majetek, a to v letech 1991 až 1998. Jihočeské divadlo k nim přešlo z rušeného krajského národního výboru, a tím i tehdy teprve rozestavěné, mnoha povolovacími konflikty zatížené nové otáčivé hlediště. Ovšem 12. února 1998 se Budějovice zastoupené tehdejší náměstkyní primátora Hanou Urbancovou i Jihočeské divadlo zastoupené ředitelem Janem Mrzenou točny vzdaly ve prospěch státu. Ten se bránil podáním určovací žaloby na vlastnictví, ale Okresní soud v Českých Budějovicích v roce 1999 řízení zastavil kvůli řadě nejasností a chyb. Mezitím točna zůstala na krku krumlovskému okresnímu úřadu, po jeho zrušení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Loni ji převzalo Národní divadlo. Budějovice se musí modlit, aby právní historii nikdo ze zhrzených uchazečů o nové divadlo jednou nezpochybnil.

Za vším hledej památkáře.

Důvody, proč do konce roku 2006 musí krumlovské unikum skončit, jsou všeobecně známé. Obří točna uprostřed barokní zahrady, označované za jednu z deseti nejcennějších v Evropě, vadí památkářům od svého vzniku v letech 1988-1993. Navíc v době zápisu Českého Krumlova na seznam UNESCO točna ještě nestála, takže mezinárodní organizace již několik let vyžaduje uvedení zahrady do původního stavu. „To je náš podpůrný argument, že ponechání točny lze kvalifikovat jako nedodržení mezinárodních závazků Česka,“ řekl týdeníku EURO ředitel Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích Aleš Krejčů. Vyškrtnutí Krumlova ze seznamu památek světového kulturního dědictví je prý reálné. „Problémy měly egyptské pyramidy kvůli nepořádku a Vídeň v současnosti čelí výtkám, že připustila vysoké stavby poblíž chráněného centra,“ líčí Krejčů. Navíc prý stále hrozí možnost neohlášené inspekce.
Aktivitu historiků však dnes přebili ti, kteří by točnu rádi viděli ve svých městech. Přitom krumlovskému pokračování památkáři nebrání, řediteli Krejčů žádná z uvažovaných lokalit včetně některé krumlovské z památkářského hlediska nevadí.

Krumlovské jistoty.

Zatím Krumlov nabízí čtyři varianty. Největší naději dávají Krejčů i českokrumlovský starosta František Mikeš umístění točny za zadní zdí zámeckého parku. Výhodou je blízké parkoviště, sítě, vzrostlé stromy, možnost propojení s parkem při slavnostních příležitostech, zájem diváků o tradiční místo. Nevýhodou naopak to, že soukromé pozemky pod bývalým zahradnictvím bude nutno vykoupit. O jiné dvě lokality za bočními zdmi parku mají podle Mikeše zájem spíš soukromí investoři, náklady by prý kvůli chybějícím stromům byly neúnosné. Mikeš se však nevzdává ani ponechání divadla v parku: „Budějovický radní Robin Schinko nám navrhl postavit v zahradě menší točnu a zázemí pro herce přestěhovat z cenné Bellarie pod zem. Jinde ve světě by padesátiletou divadelní tradici hýčkali a nerušili ji jako my,“ trvá na svém Mikeš. „Chceme věřit, že se s námi o alternativách bude někdo bavit, i když tomu zatím nic nenasvědčuje,“ stěžuje si. Že by se město pustilo do stavby náhradní točny samo, Mikeš vylučuje. „Můžeme přispět tak dvěma miliony korun,“ říká. Točna podle něj hýbe Krumlovem, při posledním zasedání okresní hospodářské komory se prý jednalo hlavně o jejím uchování ve městě. Konkurenti tvrdí, že Mikeš spoléhá na to, že Dostálův nástupce na ministerstvu provoz točny znovu – už počtvrté – prodlouží.

K Budějicům cesta.

Trumf v rukou ale mají Budějovičtí, a ti začali mluvit o vystavění točny přímo ve městě. Primátor Tetter tvrdí, že je ve hře třeba Stromovka, park v jihozápadní části Budějovic. „Má to velký háček, Stromovka zatím nepatří městu. Podstatná část pozemků patří státu, jejich převod mám již přislíben. Jenže jsou tam i pruhy soukromých pozemků a tam je dohoda zatím daleko,“ vysvětluje. V úvahu by podle primátora přicházela i lokalita Švábův Hrádek, což je bývalá skládka, již patnáct let rekultivovaná. „Krumlov je bezesporu ze všech míst v Jihočeském kraji nejatraktivnější, ale v Budějovicích se křižují všechny cesty,“ preferuje Tetter své město. „Konají se tu kongresy, šlo by o jinou kategorii návštěvníků. Lidé sem přijíždějí služebně, zatímco do Krumlova jezdí hlavně turisté,“ uvažuje primátor.
Tetter počítá s tím, že městu pomůže s investicí do jeho divadla kraj i stát. Státní angažmá Dostálův náměstek Novák připouští: „Ministerstvo už na divadla přispívalo. Účast může být symbolická jako v Karlových Varech i třeba sedmdesátiprocentní jako v Brně. V případě točny by zřejmě šlo o příspěvek z programu obnovy majetku regionálních kulturních zařízení,“ naznačil Novák.

Rusalka u zvěřince.

Nápad postavit otáčivé hlediště v Hluboké nad Vltavou, dnes mondénním satelitu nedaleké krajské metropole, si přisvojují minimálně dva muži. Prvním je překvapivě primátor Tetter, který se chlubí, že ještě před příslibem převodu točny jednal s šéfem jihočeské Regionální agrární komory a mocným hlubockým podnikatelem Pavlem Dlouhým o možnosti umístit točnu k loveckému zámku Ohrada. „Buď před, nebo za,“ říká. „Je tam rybník, dovedu si představit Rusalku u vodní hladiny. Zvuky zvířat celkem nevadí, ona jsou přes noc klidná,“ připomíná zoologickou zahradu v těsné blízkosti Ohrady. Vadí mu sice nedaleká frekventovaná silnice z Českých Budějovic na Hlubokou, ale komunikaci mezi Ohradou a Bezdrevem by údajně šlo během představení uzavírat. Tetterův zájem je jasný – získá-li točnu Ohrada, z turistů by těžily i Budějovice. Za autora hlubocké varianty se považuje i herec a podnikatel Jiří Pomeje, který loni Hluboké navrhl stavbu točny na vlastní náklady. Úvěry prý má, zbývá sehnat pozemky. Za projektem stojí i jeho otec Jiří Pomeje starší, který se před patnácti lety podílel na stavbě současné točny v Krumlově. Ten týdeníku EURO pouze řekl, že situace se od loňska výrazně změnila. „Musíme teď čekat,“ naráží na novou roli Budějovic. Nevylučuje žádnou z lokalit, Tetter však prohlásil, že s Pomejovými nemá o čem jednat.

Dlouhý, Hluboká a bystrozrací.

Starosta tříapůltisícové Hluboké František Jirsa lišácky tvrdí, že jeho město by mělo o točnu zájem jen v případě, že by divadlo nevzniklo v Krumlově. Přesto již hlubocká radnice nechala za desítky tisíc korun zpracovat studii k umístění scény. „Pan ministr Dostál je pozván na oběd a když už tady bude, podívá se před zámek Ohrada,“ vysvětluje Jirsa týdeníku EURO, proč šéf kultury přijede v době, kdy studie není hotova. Ani Hluboká nedá k dispozici vlastní pozemky: asi osmdesát procent zemědělských ploch v okolí Ohrady patří státu, zbytek soukromníkům. „Myslím, že všichni vlastníci by byli rádi, kdyby na jejich pozemku stála točna,“ říká Jirsa. Spokojeni budou jistě i sousedi, v tomto případě nikoli bezvýznamní. Kousek od lokality za Ohradou totiž stojí bývalý schwarzenberský dvůr Vondrov, v němž firmy Holiday Horses Club a Agriprod od roku 1998 provozují jezdeckou školu. Mezi majiteli první z nich najdeme Jana Diviše, vlastníka budějovické pivní značky Samson. V obou figuruje Jaroslav Bucek, který sedí s šéfem jihočeské agrární komory a pozemkovým vyjednavačem o točně Pavlem Dlouhým v akciové společnosti Hluboká Invest. Náhoda? Pražské sdružení Oživení nazvalo budějovicko-hlubocké propojení agrobyznysu a politiky jihočeskou chobotnicí.

Čtyřmilionová zkratka.

Ačkoli všichni zájemci o točnu tvrdí, že využití současného krumlovského stroje by bylo dražší než novostavba (odhad asi sto milionů korun), existuje podle jihočeského šéfpamátkáře Aleše Krejčů studie profesora Milana Vaška, odborníka na ocelové konstrukce, který v roce 2001 posuzoval stav točny. „Spodní polohovou konstrukci lze rozebrat a přemístit do jiné lokality,“ soudí znalec. „Pokud se předpokládá další užití konstrukce, je třeba demontáž provádět pečlivě, dodržovat přesný tvar řezů, zachovat hlavní nosné prvky a řezání přednostně provádět v místech přípojů při dodržení malých prořezů, které bude možno při nové montáži snadno doplnit svary.“ Cenu demontáže a montáže Vašek vyčíslil na pouhé čtyři miliony korun.
Schovává si snad některý ze zájemců o točnu toto superlevné řešení jako eso v rukávu?

Historie točny

• 1958 uskutečněn nápad šéfa Jihočeského divadla Joana Brehmse postavit v českokrumlovské zahradě otáčivé hlediště pro 60 lidí, poháněné lidskou silou.

• 1959 zbudována nízká točna pro 400 diváků otáčená čtyřiceti manipulanty

• 1960-1988 nízká točna pro 550 diváků poháněná elektromotorem.

• 1993-2006? provoz vysoké točny pro 658 diváků, vybudování stálo 30 milionů korun. Dočasná povolení udělena v letech 1993, 1998, 2002.