PRAHA (pcb) - Ani ruku už mu nechtějí podat. Poté, co uniklo na veřejnost, jak moc je ministr životního prostředí Libor Ambrozek promořen jedy, straní se jej i bratři a sestry z lidové strany. „Dělají, jako bych byl malomocný. Láska k bližnímu? Jen falešná přetvářka. I náš předseda, který si nikdy nepotrpěl na zdravý životní styl, mě přehlíží jak prašivého,“ postěžoval si v parlamentních kuloárech. Není divu, že si s poslanci stále méně rozumí a rezervované vztahy přerůstají v oboustrannou vulgaritu.
Největší rozpory má s kolegy z hospodářského výboru, kteří tvrdí, že si za svůj špatný zdravotní stav může sám, že jde o důsledek nehospodárného přístupu k vlastnímu tělu. Předseda výboru Josef Hojdar dokonce navrhl přijetí zvláštního zákona, Lex Ambrozek, který zakazuje v případě smrti ministrovo tělo spalovat a emitovat jedy to ovzduší, stejně tak i pohřbívat, aby se škodliviny nedostaly do potravního řetězce. Nařizuje uložení Ambrozka do betonového sarkofágu, mezi radioaktivní odpad. „Poslanci hospodářského výboru se chovají jako ču…. Je to horší než válečný stav,“ reagoval podrážděně ministr.
Přitom nepopírá, že v mládí řadu věcí podcenil. Poslechl sice maminku, která mu jako kloučkovi vštěpovala, ať neokusuje hračky, takže v krvi naštěstí nemá mnoho ftalátů, což se příznivě projevilo na plodnosti. Jak ale nastoupil do základní školy, vymkl se rodičovské kontrole a důsledky se dnes projevují ve vysokých hodnotách DDT a polychlorovaných bifenylů. „Celé prázdniny jsme trávili za Hodonínem, u dědy na vsi. S kamarády jsme běhali v lánech obilí postříkaných vydatně proti hmyzu - to víte, jižní Morava v době intenzifikace zemědělství. Ani silný pach insekticidů nás neodradil od hraní na schovávanou. Jelikož jsem se tehdy moc nemyl, měl jsem často vši, které se též hubili přípravky na bázi DDT. V době puberty jsem necitlivě experimentoval se syntetickými barvami obsahujícími PCB a pod vlivem omamných látek pak špásoval s děvčaty, čímž jsem dostal do krve i PCB z jejich rtěnek,“ zpytuje s brekotem svědomí. V té době ještě z chemie strach neměl. „K narozeninám jsem dostal sovětskou publikaci Júnnyj kímik, která mě provázela celým mládím. Dodnes si vzpomínám na svůj první zdařilý pokus, který jsem nazval vánoční prskavka.“
Teď je Libor smutný. Kvůli špatnému krevnímu obrazu nesmí mimo schůze navštěvovat společné parlamentní prostory, aby náhodou krví nepotřísnil kolegy. Přecitlivělý poslanec Hojdar jej štítivě nazval dobytkem a žádá jeho demisi. „Seru na to,“ naznačuje Ambrozek své rozhodnutí.
