Čeští vědci budou sledovat, jak příroda reaguje na oteplování
Česko se zařadilo mezi polárnické země. Naši vědci budou na zbrusu nové stanici na ostrově Jamese Rosse sledovat, jak příroda reaguje na oteplování. Sláva. Převratné vědecké poznatky od toho nelze očekávat, ale zajímavé to je. Stejně jako čerstvé členství Česka v Evropské jižní observatoři, která disponuje supervýkonnými dalekohledy v Chile. Anebo stejně jako český egyptologický výzkum, který je sice údajně ve světě ceněn, ale epochální objevy též nepřináší.
Podobné okrajové činnosti si vyspělý stát může dovolit rozvíjet, protože to patří k obecné kultuře. A také je dobré mít odborníky z nejrůznějších oborů, kteří sami nečiní nové objevy, ale dokážou si nových poznatků všimnout, vyhodnotit je a třeba i přispět k jejich využití. Na druhé straně salonně, osvětově pojatá věda a výzkum nestačí reagovat na potřeby dnešního prakticistního světa, který akcentuje požadavek rychlého a co možná největšího užitku. Bylo mnohokrát konstatováno, že česká věda strádá nedostatkem financí. Výdaje na vědu a výzkum ani ne ve výši 0,7 procenta HDP zajisté nejsou omračující. A slovo reforma se skloňuje v různých souvislostech, ne však ve vztahu k systému financování vědeckovýzkumné činnosti a zapojení do něj soukromých zdrojů. Na druhé straně, když už se někde rýsují možnosti zapojení české vědy a výzkumu do vyšší ligy, rychle se najde spousta zádrhelů.
Sympatie projevovaná odvážným českým polárníkům kontrastuje například s postojem k Mezinárodnímu centru klinického výzkumu v Brně, jehož výstavba byla loni neomaleně zneužita v politickém boji a rozporuplně byla přijata i v samotné vědecké obci. Pravda je, že polární stanice přijde na šedesát milionů, výzkumné centrum na dvě miliardy. Nesouměřitelný je ale i potenciální přínos obou projektů. Nehledě na to, že staré české přísloví praví: Bez peněz ani do vědy nelez.
