Když vaří italská rodina
Neznalý by ji nenašel. Ač pár metrů od hlavního tahu země, leží v jen málo frekventované ulici, která vede nikam. Končí totiž na hraně Nuselského údolí. Důvodem pro to, aby ji lidé přesto hledali, je vydařená italská kuchyně, která „…je královstvím s více než 30 ti druhy těstovin!“. To o sobě říkají provozovatelé restaurace o které je řeč, restaurace Il Ritrovo v Lublaňské ulici.
Právě touha po dobře připravených těstovinách mne sem přivedla. Vstupuji do lokálu, překvapivě prázdného, usedám a rozhlížím se. Interiér není oslnivý. Jediná prostě zařízená místnost, v níž se ocitnete „bez varování“ ihned po projití dveřmi. Prostora je nevelká, snad ani desítka stolů, vybavení i založení jednoduché. Jen stěny barvy krvavého zapadajícího slunce a pestré ubrusy s motivy květin a ovoce se snaží vyvolat atmosféru žhavého jihu. Svým způsobem úspěšně. On ten prostý až trochu pocuchaný řád ve výbavě, který plně podtrhuje „nedotažená“ konstrukce barového přístřešku, je svým způsobem pro podobné podniky na středomořském pobřeží charakteristický.
Nořím se do nabídky, kterou představuje neuvěřitelná škála těstovin. Gnocchi, lasagne, tortellini, farfalle a další a další. A vedle toho plejáda jídel se špagetami. Jak by také ne, vždyť restaurant sám sebe nabízí jako „…jedinou špagetérii v Praze, provozovaná pravou italskou rodinou!“. Vybrat si v té změti lákavých pokrmů není lehké. Povečeřím salát Capricciosa, a protože jsem přišel na nefalšovanou chuť venkova ve středozemí, hlavní chod obstarají Spaghetti alla Siciliana. Jediná obsluhující nemá s téměř jediným hostem mnoho práce a ani kuchyně netrpí návalem objednávek, takže salát je přede mnou ve vteřině. Již při prvém soustu mne polapí to, za čím jsem přišel. Ta rafinovaně jednoduchá, svěží a lehýnká chuť, kterou Italové ovládají nad jiné báječně. Salát na bázi hlávkového, je vyšperkován cibulí, karotkou, celerem a okurkou. Hlavní part zálivky obstarává balsamiko, kterého si stědře dolévám. Zaúřaduje tak, že kombinace chutí jednotlivých zelenin, některé nahořklé a jiné zase s sladkými tóny, dostanou pikantní nádech a vyvolají celý bábel chutí, v nichž si ten jedinečný ocet nedá vzít hlavní slovo, ale ukázněně nechá dojít ostatní prvky až do své úrovně. Ne však přes ni. Což v konečném souznění znamená onu zdravou, přírodní chuť přiostřenou octem a cibulí, umírněnou slaďounkou mrkví a ozvláštněnou tou těžko popsatelnou, zdánlivě nenápadnou, ale důsledně se z pozadí ozývající celerovou „árií“. Jsem s ním - salátem - brzy hotov a těším se, že ani na hlavní jídlo nebudu čekat dlouho. Vskutku ne. Po pár chvilkách se v oblaku vonících par objeví servírka a podle vůně si již zdáli troufám poznat své špagety. Na oválku leží ti drobní hádci nahloučeni bez ladu a skladu. Ono špagety není možné donutit k existenci v jakékoliv učesané formě. Přesně tak to bylo i tentokrát. Jakoby hnízdo nějakého mimořádně nepořádného ptáka s citem pro barevné vidění, tak vyhlížela moje porce. V „drdolu“ špaget, napomádovaných olivovým olejem, sem tam probleskla červeň proužku papriky, začernal se prstýnek olivy a u dna zableskla hladina tomatové šťávy. Celé to bylo zasypané petrželkou a chutnalo to tak, jak jsem doufal. Pevné, skusu odolávající těstoviny nebyly ani slizké ani lámavé a měly tu chtěnou chuť obilí, která se tak báječně skamarádí se všemi ostatními prvky. Soustu vévodil všudypřítomný česnek, tak, jak je „v kraji“ zvykem. Do toho si svůj podíl uplatnila omáčka, tak rajčatová, jak je v březnu možné, a tu statečně doháněla jadrná chuť oliv. Aby to nebylo všechno, z pozadí se tlačila pikantní chuť sardele a celý ten kopec různých výrazů doplňovala a urovnávala nenápadná sice, ale v konečném ladění velmi „pracovitá“ petrželka. Olej potom propůjčil jídlu neopakovatelný, ostrý až čpavý dovětek, který dlouho dozníval na špičce ostatních chutí.
Naplněn až po „čípek“ se sebou svádím krátký souboj zda tiramisu ano, nebo ne a nerad rozhoduji ji protentokrát oželet. Všechno jsem „srazil“ velmi slušnou grapou, zaplatil jsem 390 korun a spokojen odcházím. Teprve teď se dovídám, že podnik bude pár dní zavřen, chystají zde vylepšení interiéru a rozšíření sortimentu. Byl jsem tedy posledním publikem jakési dočasné derniéry.
Odcházel jsem s pocitem nejlevněji pořízené cesty do Palerma. Stačilo jen dát si zde těstoviny a na chvíli zavřít oči.
Restaurace Il Ritrovo
Lublaňská 11, 120 00 Praha 2
Tel.: +420 224 261 475, fax: +420 224 262 052, rezervace: +420 603 176 176
e-mail: info@ilritrovo.cz, www:ilritrovo.cz
Otevírací doba: pondělí - pátek 12:00 – 15:00 a 18:00 – 23:00
počet míst: restaurace 42
kuchyně: italská s důrazem na těstoviny
Platební karty: VISA, Master Card
Jídelní lístek: čeština, angličtina
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, italština
Původ nabízených vín: Česká republika, Itálie
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 7 bodů z 10
Prostírání 7 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 7 bodů z 10
Chování personálu 8 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 18 bodů z 20
Celkem: 47 bodů ze 60
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
80 g Topinka s Parmskou šunkou, olivový olej Kč 130,-
0,33 l Zeleninová polévka Kč 60,-
Spaghetti alle Cozze oppure Vongole – S mušlemi, slávkami nebo zaděnkami, oliv. olej,
Česnek, rajč. omáčka, čerst. rajčata, zel. petž., chili, bílé víno Kč 160,-
Maccheroncini Ritrovo – Párek, It. slanina, Parmezán, rajč. omáčka, smetana, máslo, brandy Kč 160,-
Risotto Praga – Uzený losos, kaviár, brandy, sýr, smetana, cibule, bílé víno Kč 170,-
Contadina – Hlávkový salát, cibule, tuňák, vejce, majonéza, sardelky, kapari Kč 140,-
200 g Grilované kostky ze svíčkové Kč 380,-
80 g Tiramisú Kč 80,-
Výběr z vinného lístku:
Prosecco 0,75 l Kč 600,-
Ryzlink 0,75 l Kč 190,-
Frascati DOC 0,75 l Kč 600,-
Frankovka 0,75 l Kč 190,-
Corvo di Salaparuta 0,75 l Kč 800,-
Brunello di Montalcino 0,75 l Kč 2900,-
