DOČASNÝ MÍR

Válečná sekyra přijde ke slovu, až se najdou noví manažeři

Již více než měsíc uplynul od okamžiku, kdy Komerční banka pod tlakem médií přiznala existenci obchodu, z něhož jí zřejmě vznikne ztráta ve výši osmi miliard korun (EURO 51-52/1999). Již déle než týden má představenstvo a dozorčí rada na stole zprávu firmy Deloitte & Touche z průběhu forenzního šetření tohoto případu (EURO 4/1999). Přesto dozorčí rada dosud neodvolala žádného z členů představenstva finančního ústavu, který se nechal diletantsky připravit o hromadu peněz. Věc je totiž složitější, než se zdá, a dozorčí rada se nachází ve velmi obtížné situaci.

Audit nic neukázal.

Forenzní audit případu ztrátových obchodů s rakouskou firmou BCL poměrně podrobně prozkoumal přípravu této transakce a vystopoval viníky z řad managementu. Neodpověděl ovšem na základní otázku, jaký podíl viny nese kdo z tehdejšího představenstva Komerční banky. Učinit tak ani nemohl, nic takového totiž firmě Deloitte & Touche nikdo nezadal.

Zadavatelem takového šetření může být pouze představenstvo. Právníci totiž tvrdí, že dozorčí rada nemůže uzavírat žádné transakce, a tudíž ani objednat speciální audit. Představenstvo v pudu sebezáchovy požádalo o studii s velmi omezeným zadáním: ověřit správnost a úplnost informací předložených představenstvům banky pro rozhodnutí ve věci schvalování limitů na otevírání importních akreditivů pro BCL v letech 1996 až 1999. Alespoň tak je to uvedeno ve specifikaci rozsahu práce v úvodu průběžné zprávy z forenzního auditu Deloitte & Touche.

Kromě toho měl auditor již jen ověřit dodržování schválených podmínek transakce, shromáždit poznatky o případu s firmou Tessos a podobně. Osobní odpovědnost je zmíněna jen v případě vyhledávání informací o porušování zákonů a předpisů. Všechny úkoly byly definovány na základě instrukcí, které představenstvo Komerční banky projednalo s Deloitte & Touche.

Těžké hledání odpovědnosti.

Zodpovědnost by samozřejmě bylo možné určit i tak. Za prvé - někdo měl transakci ve své gesci. Za druhé - zodpovědní jsou v podstatě všichni, kdo byli pro uzavření obchodu.

S prvním kritériem si ale dozorčí rada moc nepomůže. Všichni tři muži, pod něž akreditivy pro BCL spadaly, už v představenstvu nejsou. Podle zprávy Deloitte & Touche jde o Bořivoje Pražáka, Lubomíra Štěpáníka a Pavla Ševčíka. Ani druhé kritérium se nezdá být praktické. Kdyby se uplatnilo a kdyby ještě došlo k plánovanému odvolání Ladislava Vinického, v nejvyšším statutárním orgánu Komerční banky by zůstali jen dva lidé, jeho předseda Jan Kollert a Peter Palečka. Hned tři muži ze stávajícího představenstva totiž zasedali v tomto orgánu již v roce 1996. A podle auditu byli tehdy pro obchod všichni jeho členové.

Představenstvo Komerční banky má být sedmičlenné. Jedno místo po Ševčíkovi je neobsazeno, takže má členů šest. Je veřejným tajemstvím, že nad Vinickým, který se jednání představenstva stejně již delší čas ze zdravotních důvodů nezúčastňuje, již Kollert i dozorčí rada zlomili hůl. Kdyby odešel Tomáš Doležal, Petr Budinský a Jaroslav Mareš, kteří podle Deloitte & Touche zvedli ruku pro BCL, zůstali by skutečně jen dva lidé.

Budinský byl prý proti.

Příběhy i současná pozice těch, kteří se podíleli na nastartování byznysu s BCL a nadále vedou, Komerční banku se přitom dost liší. Tomáš Doležal se od zbývajících dvou kolegů odlišuje především tím, že chce sám odejít. Mezi Marešem a Budinským potom existuje jiný zásadní rozdíl.

Mareš byl členem představenstva už v době ztrátových obchodů s firmou Tesso, v níž se angažoval jednatel BCL Barak Allon. Jestliže tedy představenstvo údajně nemělo k dispozici informace o této transakci, Mareš je podle zdrojů týdeníku EURO měl. Jeden z bývalých členů nejvyššího vedení banky rovněž tvrdí, že právě Budinský byl proti uzavření obchodu s BCL a upozorňoval na jeho rizika. Nakonec prý zvedl ruku pro uzavření transakce, protože „v té době bylo zvykem rozhodovat jednomyslně a nikdo si nedovolil to porušit . Právě Budinského někteří zainteresovaní a věci znalí lidé odhadují, že by mohl zemětřesení přežít. Mimo jiné i pro svůj odborný kredit, vyšší než u ostatních stávajících členů představenstva.

Otázka dneška však nezní jen, kdo by měl z vedení Komerční banky odejít, ale také, koho do něj přivést. Za stávající situace se do něj příliš odborníků, kteří by přišli z okruhu mimo samotnou banku, nehrne. Když se Jan Kollert dostal na nejvyšší post v bance, vyhlásil, že za svůj hlavní úkol považuje přivést ji k privatizaci. O její vnitřní chod se představenstvo stará méně, než by bylo na místě. Při takovém zadání je těžké prezentovat svoji odbornost a za pár měsíců přijde nový majitel, který si dosadí vlastní vedení.

Kandidáty by samozřejmě bylo možné hledat i uvnitř peněžního ústavu. Nakonec na jedno místo se údajně počítalo s vrchním ředitelem z banky. Proč nebyl dosud jmenován, se neví. Jedno možné vysvětlení se ale nabízí. V souvislosti s případem BCL provádí šetření v bance i ČNB. A bylo by nelogické, kdyby přitakala jmenování někoho zevnitř peněžního ústavu, dokud prověrku neuzavře a nestanoví, kdo a jak se o obchody s BCL „zasloužil .