DOČKAJÍ SE RYCHLÉ POMOCI?

MMF a SB chtějí usnadnit rozvojovým zemím získání finanční podpory

Oddlužte třetí svět! Vaše pomoc je stále k ničemu, podporujete diktátory. Chudí strádají dál a vy pomáháte jen jejich představitelům! Tato a řada dalších hesel v podobném duchu zaznívala na adresu Světové banky a Mezinárodního měnového fondu na výročních zasedáních z řad odpůrců globalizace snad nejčastěji. I finančníci uznávají, že chudoba především v afrických zemích je hrozbou pro stabilitu světa a že ne vždy v uplynulých letech se dostala jejich pomoc tam, kam chtěli. „Není možné, aby jedni díky globalizaci a novým technologiím byli stále bohatší a bohatší, a ti chudí chudší a chudší, shodovali se. Je třeba co nejrychleji snížit dluh těch nejchudších států a zrychlit boj s AIDS, i na tom se shodli představitelé Výboru pro rozvoj, jemuž v tomto roce předsedá indický ministr financí Yashwant Sinha. Plán na snižování dluhů (Poverty Reduction Strategy Paper) rozvojových zemí, který byl ohlášen již před čtyřmi lety a posílen loni, ale zatím skutečně nepřinesl kloudnější výsledky. Oddlužit se podařilo pouze deset zemí, celkově to znamenalo přes šestnáct miliard dolarů. Nejzadluženější byl Mosambik, Tanzanie a Bolívie. Nejvíce rozvojové země dluží Japoncům, Američanům, následují Němci, Italové a Britové. Odpovědní ministři proto v Praze na společném setkání Mezinárodního měnového a finančního výboru a Výboru pro rozvoj revidovali vývoj posledních let a hodnotili úspěšnost programů. Dospěli k závěru, že skutečně je potřeba provést zásadnější kroky a usnadnit rozvojovým zemím možnost získat finanční podporu ze strany mezinárodního společenství. Je to totiž právě třetí svět, kdo je nejvíce ohrožen všemi výkyvy, k nimž v poslední době ve světové ekonomice dochází. A astronomický růst cen ropy se po–dle řady analytiků může nejvíce podepsat právě na nich a i přes pokrok, jehož v několika posledních letech řada těchto států dosáhla, by se ocitli opět v hluboké krizi. Pročistí se dvacet zemí. Díky posílení iniciativy pro vysoce zadlužené chudé země (HIPC) by se do konce letošního roku mělo nejméně dvacet zemí dostat do takzvaného bodu rozhodnutí. V následujících letech by to už mělo být všech jednačtyřicet nejchudších zemí. Iniciativa HIPC, která zahrnuje například i asistenční pomoc, přijde na třicet miliard dolarů. Spolu se standardními oddlužovacími mechanismy dosáhnou náklady na oddlužení dvacítky chudých zemí padesáti miliard dolarů. Horst Köhler ve svém novém úřadě podporuje podstatné zjednodušení podmínek, za nichž by se měla rozvojová pomoc chudým zemím poskytovat. Nechce se důsledně zabývat všemi detaily programů, které byly dosud poměrně často přespříliš komplexní, uvedl pro týdeník EURO zástupce u MMF, který si nepřál být jmenován. „Köhler se chce zaměřit především na praktičnost programů, jejich koordinaci. Není třeba tolik peněz směřovat na gigantické makroekonomické plány, lepší je podpora většího počtu menších projektů. Myslím, že je to dobrý signál, a takové plány mají naši plnou podporu, dodal. Komorský ministr financí Assoumany Aboudou pro týdeník EURO uvedl, že vítá novou strategii ze strany institucí. „Stojí na nové politice, která více slyší, co si země, kam pomoc směřuje, myslí. Na to připravujeme i populaci a myslím, že ohlas nemůže být jiný než pozitivní. Pomoc míří správně. „Rozvojové programy pro naši zemi znamenaly řadu skvělých projektů, velice cenná je pro nás asistence expertů v naší zemi“, uvedl pro týdeník EURO ministr financí Svahilska Majozi Sithole. Dodal, že další posílený plán pomoci HIPC zvýší ekonomický potenciál této africké země. Podle jeho slov je pomoc velice efektivní a v žádném případě o jejím smyslu nepochybuje. Podstatně konkrétnější byl v rozhovoru pro EURO komorský ministr financí Aboudou. „Podpora ze strany Mezinárodního měnového fondu velice zvyšuje kredibilitu naší země. Neposkytuje nám cash flow, ale dává nám prostor pro to, aby třeba naši představitelé businessu navazovali kontakty, setkávali se u kulatých stolů s lidmi z businessu z jiných zemí, a otevírali si tím prostor pro rozvoj. Budou–li oni prosperovat, pomůže to samozřejmě celé naší ekonomice, uvedl Aboudou z ostrova ležícího v Indickém oceánu, jehož současný vnější dluh představuje zhruba sto padesát milionů amerických dolarů. Konkrétní projekty s finanční podporou jsou úkolem Světové banky. „Pro nás hrají nejdůležitější roli projekty orientované na populaci, tedy vzdělávání, poskytování didaktického materiálu, budování vzdělávacích center, dodal Aboudou. Kromě toho na Komorách Světová banka podobně jako v řadě dalších zemí podporuje zdravotnictví, dodává léky, vybavení nemocnic. „Další oblastí je ochrana životního prostředí. U nás jsou problémy diametrálně odlišné od toho, s čím se trápíte tady. Nemusíme se starat o ozónovou vrstvu. Na druhou stranu ale mnohem více nám zabírá každodenní čištění vod, kanalizace, sběr odpadu. Na mnoha místech byla ještě nedávno situace hodně zlá. Dnes vidíme, že důsledné prosazování čistoty se pozitivně podepisuje i na zdravotním stavu obyvatelstva, dál vychvaluje Aboudou. Světová banka by podle něj měla také politicky podpořit boj rozvojových zemí s AIDS, poskytnout informace, ochranu. To prohlásil i francouzský ministr financí Laurent Fabius: „Mezinárodní finanční společenství by se o AIDS v chudých zemích mělo více zajímat. Je to otázka přežití na této planetě, prohlásil před novináři v Praze po jednání Výboru pro rozvoj. Na tento boj byla nyní odsouhlasena částka pěti set milionů dolarů, v následujících letech by to mělo být, společně s financemi určenými pro zdravotnictví, deset miliard dolarů. „V Africe i na Komorách ale také zabíjí malárie. Zabíjí víc než AIDS i tuberkulóza. Na boj s touto nemocí by se měly zaměřovat výzkumy, na které dávají mezinárodní instituce své peníze. Potřebujeme prevenci, očkování, zdůraznil Aboudou. Otevřít trhy. Pomoc rozvojovým zemím by podle analytiků i prohlášení politiků přineslo větší otevření trhů. Zatím jde ale spíš o prohlášení než o skutečnou vůli k tomuto kroku přistoupit. Je nemyslitelné, že silně protekcionistická Evropská unie by otevřela své trhy výrobkům, na něž jsou kladeny naprosto odlišné hygienické standardy. Stejně tak si Amerika nepustí na svůj trh tolik levného zboží, které by ji mohlo ohrozit. Je to začarovaný kruh, z něhož se cesta bude hledat ještě dlouhá léta.