Když se Česko vymáchalo během jedné docela krušné pětiletky v letech 2009 až 2013 hned ve dvou recesích, což se ve středoevropském regionu nikomu nepovedlo, množily se úvahy, proč Poláci nebo Slováci rostou rychleji. Pointa je v tom, že příběh nekončí sebezpytující chandrou ve „spálené, rozkradené zemi“, zatímco venku zuří prosperita.
Slavné vítězství...
Sílící oživení v Evropě i ve světě, zvýšení poptávky po autech v kombinaci s umírněnou rozpočtovou politikou nastartovaly konjunkturu i u nás a v kombinaci s dočerpáním „evropských peněz“ se ukázalo, že i Česko umí hospodářsky docela dobře běhat. Vyšší zaměstnanost a výplaty se promítly do ochoty utrácet, kterou podepřela i ochota půjčovat si, a výsledkem je opravdu pěkný, strukturálně vyvážený ekonomický růst. Spolu se znovuzavedením plovoucího kurzu se postavení Česka v různých žebříčcích skokově zlepšilo, protože v eurovém přepočtu nominálního růstu HDP se promítlo i meziroční zpevnění koruny. Už loni tak bylo třeba nedočkavým slovenským médiím připomínat, že k českému růstu musejí připočíst ještě těch pět a půl procenta na kurzové apreciaci, takže Česko roste v eurech zhruba dvakrát rychleji než Slovensko, tudíž vytoužené předehnání „staršího bratra“ se prozatím odkládá na neurčito.
Přečtěte si rozhovor s Miroslavem Singerem:
Miroslav Singer: Dobře je a dobře bude
Kdyby nebylo už delší dobu trvajících známek přehřátí na trhu práce a bydlení, byl by obrázek téměř idylický. Konjunkturní průzkum zatím nenaznačuje, že by Češi po německém vzoru začali opět s obavami vyhlížet do vzdálenější budoucnosti a tušili za dvěma kopci hrozbu v podobě technologické změny v automobilovém průmyslu. Přechod na autonomní řízení i elektrický pohon by v kombinaci s masovým sdílením aut mohl udělat ale hodně velkou čáru přes rozpočet krásným hokejkovým grafům, podle nichž brzo v HDP na obyvatele předeženeme Itálii.
... nebo gól do vlastní brány
Stát se to samozřejmě může, ale je tady pár ale. Zaprvé je to v přepočtu na paritu kupní síly, která zohledňuje rozdíl v cenové hladině, nikoli v tom, co uvidíte v peněžence. Zadruhé je neradno zapomínat na ohromné regionální rozdíly, jež jsou pro Itálii příznačné. Předehnat Sicílii a pár jižních provincií na italské botě se nám v paritě už dávno podařilo. Ovšem než předeženeme Lombardii, Piemont nebo Jižní Tyrolsko, tak to ještě nejméně jednu generaci potrvá.
Dohnat a předehnat: Česko by mohlo být za čtyři roky bohatší než Itálie
To platí za předpokladu, že nic nezvrtáme a oni si povedou jako doposud. Zkuste se zeptat jakéhokoli českého podnikatele orientovaného na vývoz, jak se mu bude investovat s perspektivou referenda o czexitu. Už jenom ty vyhlídky snižují apetit docela výrazně a naši schopnost skórovat do vlastní brány bych nepodceňoval. I ta je dějinami bohužel prověřená.
Čtěte více o zprávě MMF:
Kdo bohatne rychleji než Čína? Etiopie i Turkmenistán
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
Smíšené zpravodajské zboží
Mýtus o bohaté zemi chudých lidí
Sudán: politická ekonomie jednoho živočišného druhu
Oddlužení jasně, ale takhle?
Jak nám ta unie pěkně roste
Kde je ten národní kapitál?
Poučení z voleb: spraví to láskyplná péče o Sudety?
