Vláda se smířila s nízkou inflací
Po dvou letech nalezly konsenzus o cestách přibližování k Evropské unii nejen Brusel s Prahou, ale v české metropoli i vláda s Českou národní bankou. Místopředseda vlády a ministr financí Pavel Mertlík podepsal minulé úterý v Bruselu spolu s komisařem Evropské unie pro hospodářské a finanční záležitosti Mirou Pedrem Solbesem dokument nazvaný „Společné zhodnocení priorit hospodářské politiky pro období do roku 2005.
V něm je uveden soubor střednědobých hospodářských politik, které jsou nutné k tomu, aby země pokročila v ekonomické transformaci a připravila se na vstup do Evropské unie. V dokumentu se počítá se snížením čisté inflace do roku 2005 na dvě, plus minus jedno, procenta. Tedy na hodnoty, které si ČNB stanovila již na počátku dubna letošního roku a které vláda považovala za příliš ambiciózní a znemožňující dostatečný ekonomický růst. Nyní je vláda podle podepsaného dokumentu přesvědčena, že je možné dosáhnout vysokých temp růstu i při nízké inflaci.
Scénář předpokládá, že vláda přijme aktivní opatření v oblasti makro i mikroekonomické politiky, která odstraní zbývající strukturální slabiny hospodářství a posílí jeho konkurenceschopnost. Pro období 2000 až 2002 se počítá s nízkým, ale kladným vývojem HDP v průměrné výši 2,1 procenta ročně, který bude doprovázen růstem nezaměstnanosti v důsledku zrychlené ekonomické restrukturalizace. Od roku 2003 dále se předpokládá růst HDP ve výši pěti procent ročně. V prvních třech letech by měla stoupnout míra inflace v důsledku úprav regulovaných cen, které budou dokončeny v roce 2002. Deficit veřejných rozpočtů se má oproti roku 2000 snížit z více než pěti procent HDP na udržitelnou úroveň, tedy někam ke třem procentům HDP. Běžný účet platební bilance by se měl do blízkosti vyrovnaného stavu vrátit kolem roku 2002.
Společné zhodnocení priorit však také nastiňuje hospodářský vývoj ČR v případě, že by vláda žádné kroky nepodnikla. Roční růst HDP by v takovém případě činil v letech 2003 až 2005 v průměru pouze dvě procenta. Zato deficit státního rozpočtu by dosáhl téměř šesti procent HDP a běžný účet platební bilance by zůstal v minusu.
Česká vláda se zavázala zajistit naprostou průhlednost veřejných financí a odkrýt skryté dluhy. Dále hodlá liberalizovat zbývající regulované ceny dle jasného harmonogramu. Měnová politika vlády pak bude moci vycházet z toho, že míra inflace se bude přibližovat úrovni běžné v EU přiměřenou rychlostí, a bude tak možné vytvářet společenský konsenzus v tom, že zvýšení reálných mezd musí být udržováno na nižší úrovni než růst produktivity práce.
Právě možný nepatřičný vývoj mezd totiž spolu se zpožděním strukturálních reforem jsou hlavními rizikovými faktory, které by mohly naplnění priorit hospodářské politiky zmařit. Zejména vzhledem k vysokému zadlužení řady českých podniků by mohlo jakékoliv zdržení realizace reforem znamenat, že některé potenciálně ziskové podniky by musely být zavřeny dříve, než přijde záchrana.
Ministr Mertlík s Mirou Pedrem Solbesem diskutoval také o problémech cenových a mzdových hladin i tempu jejich sbližování se západní Evropou. Podle Mertlíkova názoru si toto sbližování vyžádá zhruba desetileté období.
Z nějakých důvodů lepší Euro: Ve společném hodnocení se mluví o konkrétních krocích, které již byly učiněny pro zvýšení konkurenceschopnosti českého zboží. Které z nich evropská strana nejvíce ocenila? Mertlík: Je jich celá řada. Jde o souhrn standardních průmyslových politik. Nejdůležitější je však pokračování v privatizaci, a to především finančního sektoru, tedy bank. Za druhý zásadní krok lze považovat zlepšení právního prostředí, které povede k tomu, že investoři se u nás budou cítit jistěji. Tím se posílí příliv investic. Soukromé investice jsou tím faktorem, který musí zvýšit konkurenceschopnost ekonomiky jako celku. Dále jsou to zásadní strukturální reformy, zejména systému veřejných financí.
Euro: Pro ČR předpokládáme v časovém období od roku 2003 zhruba pětiprocentní růst tažený jak domácí, tak především zahraniční poptávkou, u které lze předpokládat, že půjde především ze zemí unie. Není paradoxní, že počítáme s jejich vyšší poptávkou, ale nižším růstem? Mertlík: Zahraniční i domácí poptávka by měly být z dlouhodobého hlediska vyrovnané. Nelze budovat ekonomiku pouze na zahraniční poptávce, i když ta je silným impulsem. Na straně druhé zahraniční poptávka by neměla být pouze ze zemí Evropské unie. Je to také věc konkurenčního pronikání. Existují situace, kdy rostete rychleji než země, do které exportujete, a vaše vývozy tam rostou, protože jste z nějakých důvodů lepší.
(jak)
