Vyjednavači Evropské unie odjeli do Soulu, aby tam během dneška a zítřka překonali poslední překážky, které stojí v cestě smlouvě o volném obchodu s Jižní Koreou. Případnou dohodu budou muset ještě posvětit členské státy Unie a korejský parlament. Profitovat by měli i čeští exportéři.
Hlavní město Korejské republiky Soul.
Autor: ČTK
V létě roku 2007 se zdálo, že se Evropská unie opět nechala předběhnout Spojenými státy. V červnu tohoto roku dotáhli američtí a korejští diplomaté do konce jednání o volném obchodu, zatímco Evropané teprve zahájili se Soulem první kolo rozhovorů o této otázce. To ovšem není konec příběhu. Ratifikace americko-korejské dohody o volném obchodu se totiž zadrhla jak v kongresu ve Washingtonu, tak i v korejském parlamentu, kde při jejím projednávání dokonce došlo na pěstní souboj.
Korejský expert na dohody o mezinárodním obchodu Cheong Inkyo uvádí, že v současnosti je vzhledem k přetrvávajícímu odporu amerického kongresu „mnohem větší šance, že smlouva o volném obchodě s Unií vejde v platnost dřív“ než ta se Spojenými státy. I další zdroje z diplomatických kruhů potvrzují velkou pravděpodobnost úspěchu osmého kola rozhovorů, které dnes a zítra probíhá v Soulu. Většina analytiků předpokládá oznámení dohody o volném obchodu už na summitu G20 na začátku dubna v Londýně.
I přesto není ratifikace nové smlouvy v Unii vůbec jistá. Je třeba si uvědomit, že rozhovory začaly v polovině roku 2007 v čase hospodářského boomu a současná situace je značně odlišná. Zvlášť silní lobbisté z řad automobilového průmyslu se už šikují a předem volají po odmítnutí „neférové dohody“. European Automobile Manufacturers Association v únoru ve svém stanovisku uvedla, že smlouva je „ve světle současné hospodářské krize neakceptovatelná“ a že neřeší přetrvávající netarifní bariéry vstupu na korejský trh.
Unie představuje hned po Číně největšího obchodního partnera Jižní Koreje, zatímco Spojené státy figurují v tomto ohledu až na čtvrté pozici. Celkový objem obchodu mezi oběma partnery činil za minulý rok 98 miliard dolarů. Co se týká automobilů, Korejci si v roce 2008 koupili přibližně 33 tisíc vozů z Evropy (přes 50% importů v segmentu dopravních prostředků, z USA přišlo pouze 11%), zatímco naopak do Unie směřovalo přes 400 tisíc korejských automobilů. Právě hodnota schodku vzájemného obchodu, na níž ale ekonomové nevidí nic špatného, je nejvýznamnější „municí“ při argumentaci lobbistů-odpůrců volného obchodu.
„Korejská republika se vyznačuje poměrně ochranářskou obchodní politikou, kde je trh uzavřen jednak relativně vysokými celními bariérami, jednak širokou škálou netarifních překážek. Mezi ně patří odlišné normy, složitý systém certifikace. Dohoda o volném obchodu si proto klade za cíl tyto překážky odstranit,“ uvádí náměstek ministra obchodu a průmyslu ČR Milan Hovorka s tím, že na dohodě nakonec budou profitovat všichni. Podle něj jsou s přihlédnutím ke složitosti mezinárodních jednání o volném obchodě právě bilaterální smlouvy dnes tou nejefektivnější cestou, jak pomoci unijním i českým exportérům na cestě z krize.
Obrat česko-korejské obchodní výměny se od poloviny 90. let prudce zvětšoval a loni dosáhl 1,74 miliardy dolarů (z toho naše vývozy činily 270 milionů dolarů). Největší potenciál leží ve strojírenství a automobilovém průmyslu; stále populárnější je v Koreji české pivo.
