Dohoda z guvernérova trezoru

Riziko konkurzu na Agrobanku bylo odvráceno v poslední chvíli

Vláda ČR po deseti a půl letech znovu tajně jednala s guvernérem centrální banky o Agrobance. Od roku 1996 se však mnohé změnilo, nejvíce asi postavení šéfa ČNB v této kauze. Už není neomezeným pánem situace, který si může dělat prakticky co chce. Zdeněk Tůma se naopak musí snažit minimalizovat škody, které svým postupem zapříčinil jeho předchůdce Josef Tošovský, respektive tehdejší Bankovní rada ČNB. Ve hře je totiž fungující banka GE Money Bank se statisíci klienty a desítkami miliard vkladů, jejíž majetek by mohl správce zapsat do konkurzní podstaty Agrobanky. Návrh na prohlášení konkurzu byl k Městskému soudu podán na konci března. V posledních dnech jednání eskalovala a nakonec podle informací týdeníku EURO vedla k dohodě všech tří stran. Na jejím základě by se GE Money Bank (GEMB) měla vyhnout nebezpečí, že její majetek skončí v konkurzní podstatě Agrobanky Praha (AGB) v likvidaci. Za tuto jistotu GEMB zaplatí 800 milionů korun. ČNB přispěje tím, že bude kapitalizovat dvě své pohledávky, které za Agrobankou má.
Nucená správa, kterou ČNB v roce 1996 řešila „krátkodobý problém likvidity Agrobanky“, stála Českou republiku již 42 miliard korun. Dohoda z minulého týdne znamená, že navíc nás bude stát maximálně již jen několik jednotek a ne desítek miliard korun. ČNB totiž v případě prohlášení konkurzu hrozila mezinárodní arbitráž s koncernem General Electric, kterému centrální banka vystavila několik garancí v řádu miliard a desítek miliard. Například jen pro případ vyhlášení konkurzu je GEMB kryta garancí ve výši patnácti miliard korun.
Pojďme ale postupně projít jednotlivé dny, během nichž všechny strany přistoupily na kompromisní řešení, které nikdo ze zúčastněných nechtěl v pátek oficiálně komentovat.

Dopis viceguvernéra.

Situace se posunula dopředu v polovině března dopisem viceguvernéra ČNB Miroslava Singra akcionářům Agrobanky, který následoval po zveřejnění informací v týdeníku EURO, že dozorčí rada doporučila likvidátorovi a uložila představenstvu, aby připravili návrh na prohlášení konkurzu Agrobanky. Viceguvernér Singer argumentoval proti záměru poslat Agrobanku do konkurzu, nabízel kapitalizaci pohledávek ČNB, čímž nepřímo přiznal, že právní postavení GEMB a ČNB ve sporu s akcionáři Agrobanky není dobré.
„Podle názoru ČNB je nejvhodnějším řešením nastalé situace dohoda mezi akcionáři AGB a GE, kterou by při dodržení podmínek stanovených právními předpisy byla připravena podpořit i ČNB. ČNB se domnívá, že prohlášením konkurzu na majetek AGB by byla možnost jakékoli budoucí dohody ohledně řešení situace AGB definitivně zmařena,“ napsal viceguvernér ČNB 15. března.
Akcionáře Agrobanky nepřesvědčil, protože dohodě bránila dlouhodobá neochota GEMB zaplatit nějakou významnější kompenzaci. Miroslav Singer byl ale přesto pro obě strany relativně důvěryhodnou osobou, protože nejenže s uvalením nucené správy a prodejem takzvané zdravé části Agrobanky neměl nic společného, ale tehdejší postup centrální banky kritizoval. V prvním čísle týdeníku EURO v říjnu 1998 - tehdy ještě jako hlavní ekonom společnosti Expandia Finance - Miroslav Singer uvedl: „Bylo hrozně špatné, jak dlouho trvala nucená správa, a nešťastné bylo i to, že ČNB půl roku vyjednávala již pouze s jediným zájemcem. To dalo General Electric ideální vyjednávací pozici. Formální platba půl miliardy byla jen hrou pro veřejnost, aby transakce byla politicky průchodná, protože banky v pádu se za pozitivní hodnotu nekupují.“

Mimořádná valná hromada.

Poslední březnový pátek se v žižkovském hotelu Olšanka sešla mimořádná valná hromada akcionářů Agrobanky, na které je chtěla dozorčí rada a likvidátor informovat o situaci ve společnosti, výsledcích vyjednávání s GEMB a ČNB a o blížícím se konkurzu. Ráno před valnou hromadou ještě jednali zástupci akcionářů Agrobanky s manažerem z amerického ústředí GEMB o možném smírném nekonkurzním řešení. Členem vyjednávací týmu byl i předseda sdružení menšinových akcionářů Agrobanky Jiří Kellner, který přítomným členům sdružení těsně před valnou hromadou řekl: „S Američany ještě jednáme, požadujeme po nich 850 milionů korun. Stále jsme se nedohodli, ale oni si již uvědomují vážnost situace. Když nám zaplatí těch 850 milionů korun, likvidace Agrobanky by mohla být ukončena a my bychom konečně mohli pokračovat v žalobě proti ČNB na náhradu škod způsobených nesprávným úředním postupem.“ Touto žalobou se akcionáři Agrobanky hodlají domoci několika miliard korun.
Za zmíněnou necelou jednu miliardu korun by GEMB měla odkoupit od akcionářů likvidační zůstatek Agrobanky a stažení žalob na neplatnost prodeje části podniku. GEMB by tím reálně likvidovala nebezpečí, že se stará zombie Agrobanka zase někdy probudí a bude strašit její klienty. Výše odškodnění vychází ze zisku, jakého GEMB (tehdy ještě GE Capital Bank) dosáhla za prvního půl roku po získání takzvané zdravé části Agrobanky. „Požadavek vyjednávajícího týmu na odškodnění se pohyboval mezi 850 miliony až jednou miliardou a vycházel z hospodářských výsledků GEMB za prvního půl roku její činnosti v České republice, kdy vykázala zisk 915 milionů korun. Převzali funkční a zavedenou pobočkovou síť, nucený správce jim prodal podhodnocená aktiva a ČNB jim současně darovala 19,7 miliardy korun na posílení jejich kapitálové přiměřenosti,“ řekl na mimořádné valné hromadě předseda dozorčí rady Agrobanky Karel Tománek.
Tománek soudí, že konkurz je jedinou alternativou vůči dohodě všech zúčastněných stran, tedy Agrobanky, GEMB a ČNB. Navíc pohrozil, že by Agrobanka mohla přestat respektovat prosbu GEMB, aby Agrobanka nepodnikala žádné kroky směrem k Evropské komisi, která posuzuje, zda GEMB neobdržela v České republice nepovolenou veřejnou podporu.
Mimořádná valná hromada nakonec přijala usnesení, že bere na vědomí zprávy likvidátora a dozorčí rady o tom, že jednání s ČNB a GEMB byla neúspěšná, a že tedy nezbývá jiná možnost než podat návrh na prohlášení konkurzu. Agrobanka Praha je totiž předlužená a není schopná splácet své závazky. Ten samý den byl soudu doručen návrh likvidátora a představenstva na prohlášení konkurzu.

Tajné jednání vlády.

Na večerním zasedání v pondělí 2. dubna 2007 vláda projednávala balíček reforem. Na programu, který je zveřejněn na vládních internetových stránkách, byl pouze tento jeden bod. Jenže týdeník EURO má informace, že na tomtéž zasedání vláda řešila i problém Agrobanky a GE Money Bank. O situaci informoval Topolánkův kabinet guvernér ČNB Zdeněk Tůma. „Nic vám k tomu nemůžu říct, jednání probíhalo v režimu vyhrazené,“ řekli týdeníku EURO dva ministři. Tím nepřímo potvrdili, že bod o Agrobance byl na program schůze zařazen a nebyl brán na lehkou váhu.
Co guvernér Tůma ministrům říkal, se můžeme tedy jen domýšlet. Je docela pravděpodobné, že jim přiznal, jak vysoké garance jeho předchůdce Američanům vystavil, a že v případě prohlášení konkurzu a zpochybnění deset let staré prodejní smlouvy takzvané zdravé části Agrobanky a zahrnutí aktiv GEMB do konkurzní podstaty Agrobanky bude třeba ze státního prasátka sypat miliardy, možná desítky miliard. Ani americká administrativa by navíc zřejmě nezůstala tiše a nečinně přihlížet, jak největší americká firma přichází o českou pobočku. Dalším možným tématem mohla být otázka, kdo za to může. Zde je vzhledem k pověsti, jakou má bývalý šéf seskupení Motoinvest Pavel Tykač, pravděpodobné, že právě on byl označen za hlavního viníka potíží.

U guvernéra v pracovně.

Guvernér Zdeněk Tůma, který se společně s viceguvernérem Miroslavem Singrem velmi snažil celou záležitost vyřešit, si pozval zástupce akcionářů Agrobanky a zástupce GEMB na středu 4. dubna k sobě. Měl trvat na tom, že neodejdou, dokud se nedohodnou, čímž významnou měrou pomohl k tomu, že tentokrát jednání neskončilo na mrtvém bodě jako mnohokrát před tím.
Za GEMB vyjednávali generální ředitel GE Money pro střední a východní Evropu Dmitri Stockton a generální ředitel její české pobočky Pieter van Groos, za Agrobanku předseda Sdružení menšinových akcionářů Agrobanky Jiří Kellner, předseda dozorčí rady Karel Tománek a předseda představenstva Petr Maur. Po celodenním dohadování našli společnou cestu k odškodnění akcionářů Agrobanky a řešení problému nekonkurzní cestou. Podle informací týdeníku Euro zástupci GEMB nakonec souhlasili, že zaplatí 800 milionů korun, a ČNB slíbila, že bude kapitalizovat své pohledávky za Agrobankou. Za to zástupci akcionářů Agrobanky přistoupili na stažení návrhu na konkurz a také na stažení žalob, kterými napadali neplatnost kupní smlouvy, jíž prodal před deseti lety nucený správce Agrobanky takzvanou zdravou část Agrobanky koncernu GE Capital.
Z osmi set milionů korun by část měla připadnout přímo akcionářům Agrobanky jako platba za prodej likvidačního zůstatku Agrobanky společnosti GEMB a část by mělo dostat Sdružení menšinových akcionářů za to, že stáhne žaloby napadající neplatnost kupní smlouvy.
GEMB a ČNB sepsaly a podepsaly tento závazek, aby zástupci Agrobanky měli v ruce dokument, na jehož základě by dozorčí rada Agrobanky mohla dohodu schválit a nechat stáhnout ze soudu návrh na konkurz. Protože však jednotliví aktéři nepřekypují vzájemnou důvěrou, zástupci GEMB nechtěli dát zástupcům Agrobanky tento závazek do rukou. Ti druzí bez něj zase odmítali udělat cokoli pro nekonkurzní řešení. Nakonec se dohodli, že prohlášení bude uložené v trezoru guvernéra Tůmy a že se na něj členové orgánů Agrobanky mohou kdykoli přijít podívat.
Dozorčí rada Agrobanky, kde podle všech dostupných informací sedí lidé blízcí bývalému šéfovi Motoinvestu Pavlovi Tykačovi, v pátek 6. dubna dohodu schválila. V nejbližších hodinách by likvidátor a představenstvo společnosti měli ještě stáhnout návrh na konkurz, který před několika dny podali k Městskému soudu v Praze.

Pavle, díky. Navždy Tvůj Zdeněk.

Guvernérovi Tůmovi se tak podařilo uhasit problém, který zažehl jeho předchůdce v září 1996. Za to by měl Tůma dostat metál. A on sám by měl poslat děkovný dopis Tykačovi, že na dohodu kývnul. Trumfy totiž už dlouho držel právě Tykač. Konkurz by výrazně poškodil ČNB i GEMB a šéfové obou institucí by se museli zpovídat, proč nechali situaci dojít tak daleko. Naopak Tykačovi, jakožto jednomu z akcionářů Agrobanky, by konkurz sotva mohl ekonomicky ublížit. Podobná je situace u soudů. Ty opakovaně zamítly zapsat do obchodního rejstříku prodej části Agrobanky, na jehož základě vznikla česká GE Money Bank. Naposledy to bylo ve středu 21. března, kdy Městský soud v Praze konstatoval, že „předmětnou smlouvu nelze považovat za smlouvu o prodeji části podniku, a předpoklad pro provedení zápisu do obchodního rejstříku tedy nebyl naplněn“. V rozsudku, jehož kopii má týdeník EURO k dispozici, je zajímavé a jednoznačné i stanovisko Městského státního zastupitelství. Podle něj je „předmětná smlouva pro chybějící atributy neplatná“. Soudkyně Jarmila Zemánková dle rozsudku smlouvě vytýká, že v ní „chybí závazek kupujícího převzít závazky prodávajícího související s části podniku“, že v ní „nebyl zcela jednoznačně vymezen předmět prodeje“ a že „převáděnou část podniku, tedy Novou Agrobanku, netvoří samostatná organizační složka, nýbrž je představována toliko pasivy a aktivy bez dalších složek podnikání“. A bez bližšího upřesnění ještě konstatuje: „Soud shledal i další důvody pro neplatnost předmětné smlouvy.“ Žaloby na určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou GE Capital kupoval aktiva a pasiva Agrobanky - takzvanou zdravou část Agrobanky -, soud nikdy přímo neprojednával s odůvodněním, že akcionáři Agrobanky nejsou aktivně legitimováni podat takovou žalobu. Soudy vycházejí z názoru, že zavedením nucené správy akcionáři ztrácejí veškerá práva, takže se o ně nemohou ani soudit. Jenže jakmile by byl prohlášen konkurz, což by vzhledem k předluženosti Agrobanky muselo nastat, a jakmile by správce zahrnul aktiva GEMB do konkurzní podstaty, musela by být aktivní druhá strana. GEMB by pak byla nucena se bránit vylučovací žalobou. V tu chvíli by se soud otázkou platnosti prodejní smlouvy musel zabývat a je pravděpodobné, že by došel k podobným závěrům jako soudkyně Zemánková. Jestli všechno klapne tak, jak je nalinkováno, bude kauza Agrobanka pro GEMB definitivně uzavřená a pro Český stát budou budoucí možné platby minimalizované. Definitivně však ještě konec nebude. Ve hře je stále jednání před Evropskou komisí, která posuzuje, zda v tomto případě nebyla poskytnuta neoprávněná veřejná podpora. A také žaloby, kterými se akcionáři Agrobanky domáhají náhrady škod způsobených nesprávných úředním postupem ČNB. Původně žalovaná částka dvou miliard se za uplynulých deset let díky úrokům, které by ČNB či Česká republika v případě prohry musela také platit, zněkolikanásobila.

Noční jednání vlády ze 16. na 17. září 1996 Tošovský vypadl z obrazu O dramatickém nočním jednání vlády Václava Klause na účasti guvernéra ČNB Josefa Tošovského ze 16. na 17. září 1996, na kterém se jednala o pouze o Agrobance a po němž následovalo uvalení nucené správy na tehdy pátou největší banku v zemi, toho dosud příliš známo nebylo. Týdeník EURO nyní získal o jeho průběhu svědectví tehdejšího ministra Igora Němce, který se ho zúčastnil.
V oficiálním záznamu z jednání je uvedeno, že „vláda projednala materiál 'Program konsolidace Agrobanky, a. s., Praha' předložený místopředsedou vlády a ministrem financí a guvernérem České národní banky, a po obsáhlé diskuzi za účasti členů bankovní rady ČNB vzala návrhy, se kterými ji seznámil guvernér ČNB, na vědomí“. Žádné usnesení nebylo přijato a den poté vyhlásil Josef Tošovský na Agrobanku nucenou správu.
„V Agrobance se dá hovořit s trochou nadsázky o elegantním 'znárodnění'. Guvernér Josef Tošovský několikrát zdůraznil, že banka má dostatečný kapitál i rezervy. Neuvedl jediný ekonomický důvod pro nucenou správu, ale pouze důvody 'preventivní ochrany' před možnými důsledky špatné pověsti Motoinvestu jako jednoho z vlastníků Agrobanky. Premiér Václav Klaus, který sám prosazoval několik jemnějších řešení, řekl, že Motoinvest byl z Agrobanky vytlačen násilím. Jeho postoj v cause Agrobanka se dá označit jako nejrozumnější a nejklidnější, přesto nedokázal na nočním zasedání vády své názory prosadit,“ napsal v září 1996 časopis Týden. Jak je z odstupu deseti let patrné, Týden informoval své čtenáře o celé kauze nejpřesněji. Přesto ale ani Týden tehdy žádné podrobnosti o průběhu nočního vládního zasedání nepřinesl a věta, že premiér Klaus nedokázal na nočním zasedání vlády své názory prosadit, není zcela přesná. Podle informací týdeníku EURO Klausův kabinet nad ránem o návrhu Josefa Tošovského uvalit nucenou správu hlasoval a hlasování nedopadlo ve prospěch guvernéra centrální banky. Většina ministrů se tehdy přiklonila k názoru předsedy vlády, že nucená správa není správným řešením. Jenže Josef Tošovský sklapl desky a oznámil, že guvernérem je on, že k rozhodnutí o uvalení nucené správy vládu nepotřebuje a že si rozhodne podle svého. „Jednání trvalo někdy od deseti hodiny večer do čtyř hodin ráno a většinou spolu diskutovali premiér Klaus a guvernér Tošovský. Guvernér přesvědčoval, že je třeba uvalit nucenou správu, Václav Klaus mu kladl otázky a guvernér se stále více a více zaplétal. Nakonec Tošovský zcela vypadl ze svého obrazu distinguovaného ochutnávače vín a používal argumenty typu 'třicetiletí kluci nám přece nebudou říkat, jak se má řídit banka'. To bylo jedinkrát, kdy jsem takto Tošovského viděl. S každou další hodinou debaty mi bylo zřejmější, že pravdu má spíše Klaus. Když se hlasovalo, byl jsem proti uvalení nucené správy,“ říká Igor Němec.
Přesný výsledek hlasování, na kterém ale nakonec vůbec nezáleželo, si dnešní předseda Úřadu na ochranu osobních údajů Igor Němec nepamatuje: „Jistě ale vím, že většina ministrů hlasovala proti návrhu guvernéra Tošovského uvalit na Agrobanku nucenou správu. Pro nucenou správu byl z ministrů ODS jen Jan Ruml, to si pamatuji dobře, seděl vedle mě a jeho hlasování mě překvapilo. A dále pro Tošovského hlasovali lidovci.“ Hlasy pro Tošovského - Jan Ruml a Luxova KDU-ČSL - naznačují, že svoji roli před tímto jednáním zřejmě sehrál i bývalý prezident Václav Havel. Ruml a Lux byli v Klausově vládě Havlovi spojenci.
Přesně rekonstruovat průběh jednání již prakticky nelze, protože z něj není žádný písemný záznam a nahrávání nebylo zapnuté. Tehdejší ministr životního prostředí Jiří Skalický byl tenkrát pro nemoc nepřítomen a hned jak se uzdravil, tedy pár dnů po jednání, měl problém zjistit, co přesně se ve Strakově akademii tu noc dělo. „Stál jsem o to, seznámit se s průběhem toho důležitého zasedání, ale protože se nenahrávalo, nešlo si poslechnout magnetofonové pásky. Byl jsem odkázán na to, co mi kdo řekne. Informace byly kusé. Evidentní ale je jedna věc, na téhle kauze se začal rozhořívat budoucí otevřený konflikt Klause s Tošovským,“ řekl týdeníku EURO Jiří Skalický.
Igor Němec ještě dodává, že v průběhu nočního jednání dlouho netušil, že jsou vlastně jen „poradním sborem guvernéra Tošovského“: „Určitě jsem nebyl sám, kdo si myslel, že na vládním hlasování bude záležet. Po hlasování Tošovský vztekle řekl, že to tedy rozhodne sám navzdory vůli kabinetu. To jsme se nemuseli narychlo scházet, mohl jsem zůstat na rodinné oslavě a v noci v klidu spát.“

Historie Agrobanky

Vznik banky pro zemědělská družstva byl plánován již za minulého režimu v druhé polovině osmdesátých letech. Svědčí o tom i záznamy StB v archivu ministerstva vnitra. Ustavující valná hromada se však uskutečnila až po pádu komunistického režimu v březnu 1990. Akcionáři Agrobanky byly především zemědělská družstva a zemědělské a potravinářské podniky. Brzy se stala největší soukromou bankou v Československu. Spravovala všechny prostředky, které stát poskytl do zemědělství.
V roce 1991 ředitel Agrobanky Jan Král nabídl tehdejšímu předsedovi české vlády Petru Pithartovi úplatek jeden milion korun za přidělení budovy v majetku státu Agrobance. Král nakonec vyvázl od soudu s podmínkou.
V roce 1995 začala její akcie skupovat finanční skupina Motoinvest vedená Pavlem Tykačem, která bojovala o vliv v Agrobance s Investiční a poštovní bankou. IPB nakonec boj prohrála a na přelomu let 1995 a 1996 se do orgánů Agrobanky dostávají zástupci Motoinvestu. Pátá největší banka v zemi ale dravé finanční skupině nestačila a Motoinvest se prostřednictvím Agrobanky snažil ovládnout Českou spořitelnu. Tím si zřejmě pod sebou podřízl větev. V létě 1996, když ČNB zvýšila povinné minimální rezervy, které musejí banky odvádět z primárních vkladů, z 8,5 na 11,5 procenta a když velké polostátní banky začaly z Agrobanky vybírat svá depozita a odstřihly ji od úvěrových linek, dostal se tento finanční ústav do potíží s likviditou. Tehdejší místopředseda vlády a předseda ODA Jan Kalvoda v televizi řekl, že „téměř polostátní banky v podstatě na vrub státu hrály proti Agrobance jakousi konkurenční skoro kartelovou hru“.
17. září 1996 po celonočním zasedání vlády (viz Tošovský vypadl z obrazu) uvalila ČNB nucenou správu. Nuceným správcem byl jmenován Jiří Klumpar. Auditor Pricewaterhouse, který dal v červnu Agrobance výrok bez výhrad na kladný hospodářský výsledek, provedl v září na zakázku nuceného správce nový audit a konstatoval ztrátu téměř devět miliard korun.
V prosinci 1996 v rozhovoru pro Týden k tomu Pavel Tykač, který přirovnával uvalení nucené správy ke komunistickému znárodnění, řekl: „Myslím, že těch osm miliard korun v Agrobance je úplně nejvíc peněz v historii České republiky, včetně první republiky, o které byl někdo připraven. Zcela podle zákona sebrali akcionářům právo hospodařit s jejich osmi miliardami. Nucený správce dělá komerční rozhodnutí za vlastníky a nepředloží jim jediný výsledek své činnosti.“ Vlastníci přišli o jakýkoli vliv, nucený správce rozhodoval v rozporu s jejich vůlí a v roce 1997 Agrobanku rozdělil na takzvanou zdravou a špatnou část. Tu „zdravou“ v červnu 1998 prodal za necelou půlmiliardu společnosti GE Capital Bank. ČNB k tomu navíc věnovala Američanům téměř dvacet miliard korun v hotovosti, oficiálně na vyrovnání bilance převzatých aktiv a pasiv. Akcionáři Agrobanky proti prodeji protestovali a začali podávat žaloby. Nucený správce Jiří Klumpar v roce 1999 nastoupil jako manažer do české GE Capital Bank a byl zvolen místopředsedou jejího představenstva.