Doing Business 2017 aneb České plavání v aspiku

Co je psáno, to je dáno, a co bylo jednou vyřčeno, lze těžko vzíti zpátky. Světová banka dala v žebříčku Doing Business 2014, který je považován za etalon hodnocení podnikatelského prostředí v jednotlivých zemích, Česku nelichotivé 75. místo v celosvětovém pořadí, a přestože v následujícím roce změnila radikálně metodiku, bylo to na světě.

Jestliže loni přiřadila Česku 36. příčku, pracovalo se s tím rovněž, a to samé platí samozřejmě i pro letošní žebříček s 27. pozicí v celosvětovém pořadí. Oproti loňsku jsme se zlepšili o 9 příček, ale vzhledem ke zpětné revizi metodologie jsme si meziročně vlastně o jedno místo pohoršili.

Před námi skončily země jako Makedonie (10.) nebo Gruzie (16.) a Polsko (24.), ale za námi bylo Holandsko (28.) nebo Švýcarsko (31.). Přesvědčte se, že nekecám. Světová banka změnila svojí metodiku sestavování žebříčku natolik, že porovnání v čase je podle jejího vlastního konstatování nemožné, a raději odkazuje pro lepší srovnatelnost zájemce o časové řady na souhrnné bodového hodnocení podle ukazatele DTF (Distance to Frontier).

Pramen: Světová banka, Doing Business 2017

I podle nich se Česko kontinuálně zlepšuje, výpočet DTF pro zvídavé zde. Potíž s tímhle neustálým měněním metodiky, kdy jsme jednou za Rwandou, a podruhé před Švýcarskem, je ve věrohodnosti. Předpokládám, že nikdo nespěcháte zaregistrovat svojí příští firmu ani do Makedonie nebo do Gruzie a že nepovažujete Švýcarsko za špatné místo pro byznys.

Shodou okolností mi včera jeden manažer z finančního sektoru říkal, že v Polsku musejí šéfové bank skládat jazykovou zkoušku jako jednu z podmínek funkce, čemuž jsem nevěřil, dokud jsem si to nevyhledal, a je to pravda (viz § 7, odstavec 3. tohoto předpisu).

Albert Le Dirac´h z Komerčky, a John Arthur Hollows z ČSOB by si v Polsku asi nezašéfovali, čímž opravdu nechci našeho finančního regulátora k ničemu navádět, protože k pitomostem by nikdo neměl navádět nikoho. Podotýkám, že tohle ustanovení není vynález současné polské vlády. Navíc jsem při triviální rešerši zjistil, že jazyková zkouška je například potřebná, když v Polsku chcete podnikat v realitách, a to ta moje rešerše byla vyloženě povrchní, neboť v Polsku, ač k němu cítím náklonnost, podnikat nechci, ale z nadměrného liberalismu jsem ho zároveň nikdy nepodezíral.

Uvádím to čistě jako příklad toho, že každý žebříček je zpochybnitelný, a to ten od Světové banky alespoň vyčerpávajícím způsobem říká, co se jak měří, a akcentuje tvrdá, ověřitelná data. Jestli měří úplně relevantní věci a jestli se v dané zemi dá skutečně dobře podnikat, protože tam existuje trh, koupěschopná poptávka, kvalitní pracovní síla, nestranné instituce (viz ty jazykové zkoušky), to je něco jiného.

Shrnul bych to asi takhle: Doing Business je pro mne užitečné vodítko pro to, jak se v některých oblastech země snaží vytvořit podmínky pro byznys a jaká kde existuje míra byrokratické buzerace. Přesné to není, ale tomu, jak chápu svět a postavení Česka v něm, současné postavení v žebříčku zhruba odpovídá. Pětasedmdesátým „nejlepším“ místem pro byznys jsme ani v roce 2014 nebyli, to bylo zjevně zkreslené a příliš negativní hodnocení. Vždycky jsme oscilovali někde kolem té třicítky, přičemž si přiznejme, že máme na mnohem víc, s trochou soustředěného úsilí tak o deset míst.

Kde to může být nejsnazší? Způsob, jakým se u nás (ne)dá stavět, je sebepoškozující, a pokud jde o liniové stavby v infrastruktuře, přímo sebezničující. O daních a sazbách, o penzijním a sociálním systému, o zdravotnictví se klidně hádejme, ale stavebnictví a infrastruktura jsou krásně průřezové téma, na kterém by se všechny aspoň trochu významné politické strany mohly shodnout, a zemi by každá liberalizace v tomto směru pomohla hodně.

Všechno, co český ekonomický a společenský rozvoj doopravdy poškozuje, je v podstatě „homegrown“, takže je to vlastní silou a energií taky změnitelné. To české plavání v aspiku si tady ordinujeme sami a na nikoho zvenčí to nesvádějme.

Letošní hodnocení Doing Business 2017 podle Světové banky

Čtěte další komentáře autora:

Něco významného na trhu práce

Soft power, „sabotér Kiska“ a popuzená Čína