ČEPRO postaví rafinerii v Rusku za patnáct miliard korun
Vybudování velké ropné rafinerie v Rusku oznámila minulý týden bez bližších podrobností státní společnost ČEPRO (více strana 22). Její generální ředitel Pavel Švarc v rozhovoru s týdeníkem EURO odkryl okolnosti a detaily plánů na tuto přibližně patnáctimiliardovou investici. Zároveň zveřejnil, jaké nevýhodné smlouvy podepisoval bývalý management ČEPRO vedený Tomášem Kadlecem.
EURO: V České republice fungují tři rafinerie a v bezprostředním okolí naší republiky je řada dalších. Proč chcete stavět novou rafinerii v Rusku a dovážet z ní benzin na vzdálenost dvou tisíc kilometrů? ŠVARC: Dlouhou dobu jsme uvažovali o tom, jakým způsobem zajistit dovozy pohonných hmot při nejrůznějších výpadcích. V České republice bude v budoucnu zřejmě nedostatek motorové nafty, protože kralupská rafinerie byla stavěná s výhledem, že bude výrazně větší spotřeba benzinu. Již několik let se proto poohlížíme po zdrojích nafty v okolních státech. Její dovoz do Česka kryje skoro čtyřicet procent spotřeby. U nás není na novou rafinerie kvůli životnímu prostředí místo. Myšlenka na vybudování nové rafinerie v Rusku je zajímavá z několika hledisek. Především je to konkurenční situace jiných rafinerií, která je pro nás v Rusku velmi příznivá. Od roku 1960 se tam nepostavila žádná nová rafinerie a staré rafinerie jsou postavené na vysoký obsah síry. Ruský benzin má obsah síry 350 ppm, zatímco v Evropě je nyní standardem 50 ppm a od roku 2009 se budou muset prodávat paliva s maximálním obsahem síry deset ppm. Lze předpokládat, že nové automobily, které se v Rusku začínají prodávat a mají se tam i montovat, budou vyžadovat kvalitnější pohonné hmoty. V Rusku dnes není žádná rafinerie, která by vyráběla nebo byla schopná vyrábět benzin a naftu v evropské kvalitě.
EURO: Rafinerie v Rusku byla na seznamu společných projektů, o kterých spolu hovořili prezidenti České republiky a Ruské federace při návštěvě Vladimíra Putina v Praze. Na seznamu ale figurovala společnost Daster plus a nyní jste za plánem vy a firma Euru Energy. ŠVARC: Byli jsme osloveni, jestli nechceme do toho projektu jít. Pokud jde o záměnu firem Daster plus za Euru Energy, tak to nehraje téměř žádnou roli, protože jsou personálně propojené (pozn. red. - členem představenstva Daster plus je Samvel Agasarjan, jednatelkou Euru Energy je jeho manželka Marina Agasarjanová).
EURO: Jak jste s projektem daleko? ŠVARC: Byli jsme se podívat v Orlovské oblasti, kde by rafinerie měla vyrůst. Místo pro výstavbu rafinerie je tam ideální. Z hlediska infrastruktury je v místě vše potřebné - železnice, řeka, dálnice, vysoké napětí, ropovod a plynovod. Ropovod Družba je vzdálen jen třicet kilometrů a Rusové tvrdí, že jsou schopni třicetikilometrovou přípojku postavit za týden. Dnes máme od Chemoprojektu zpracovanou předběžnou studii na rafinerii pro sedmdesát tisíc barelů denně, což je přibližně tři a půl milionů tun zpracované ropy ročně. Máme již zpracovanou i předběžnou studii návratnosti investice.
EURO: S jakými náklady studie počítá? ŠVARC: Kolem sedmi set milionů dolarů. Myslím si však, že konečné náklady budou trochu nižší, řekněme šest set milionů dolarů, protože studie počítá s evropskými cenami a přitom ruské dodávky by měly činit zhruba polovinu nákladů.
EURO: Jakou má závaznost memorandum, které jste v Moskvě podepsali s firmou Euru Energy a se zástupci Orlovské oblasti? ŠVARC: Memorandum není právně závazné a není ani právně vymahatelné. Nic jiného bych ani nemohl podepsat, protože takhle velkou investici musí napřed schválit akcionář, tedy stát.
EURO: Kdy hodláte záměr předložit ministerstvům financí a průmyslu jako zástupcům akcionáře? ŠVARC: Ve studii, kterou mám na stole, zatím chybí odpovědi na dvě důležité otázky. První je analýza platné ruské legislativy, pokud jde o export ropných produktů. Musím přesně vědět, za jakých podmínek mohu exportovat do České republiky. A druhou otázkou je, jestli náhodou není nějakým způsobem regulována vývozní cena. Zadali jsme vypracování analýzy této otázky jedné právní firmě a také ruské hospodářské komoře. Zároveň musí naši lidé dát dohromady marketingovou studii. Do konce července chci mít skutečně dobrou studii, v níž budou odpovědi na všechny výše zmíněné otázky. Pak půjdu za bankami a budu se s nimi bavit o financování. A teprve až budou všechny tyto podklady připraveny, přinesu projekt do vlády a požádám stát o vyslovení souhlasu s celým projektem.
EURO: Dojde-li ke schválení a podepsání závazných smluv, jak dlouho potom bude stavba rafinerie trvat? ŠVARC: Dva a půl až tři roky.
EURO: Co je v memorandu uvedeno? ŠVARC: Memorandum deklaruje záměr všech tří stran jít do toho projektu a rozděluje jejich role. Naše je v oblasti řízení projektu a chceme v něm mít minimálně 51 procent, což je podmínka, ze které necouvneme. Gubernie se zavázala k pomoci v přípravě území a získání všech potřebných povolení a Euro Energy má dodat dlouhodobý kontrakt na dodávky ropy. Bez kontraktu nejméně na deset let se do stavby rafinerie nepůjde.
EURO: Bude v něm stanovena cena? ŠVARC: Samozřejmě. To je důležité, protože v Rusku se běžně prodává ropa za polovinu světové ceny. Ruské podniky teď, když ropa na světových trzích stojí sedmdesát dolarů za barel, platí kolem třiceti. Rafinerie bude ruským podnikem, byť česká společnost bude jeho většinovým majitelem, takže není důvod, abychom platili více.
EURO: Máte představu o financování? ŠVARC: Měla by to být kombinace úvěrů České exportní banky pro dodávky z Česka, zahraniční dodávky by měly být úvěrovány za pomoci pojištění komerčních bank a třetí částí by měl být dodavatelský úvěr na ruské dodávky.
EURO: Peníze bude do projektu vkládat pouze ČEPRO? ŠVARC: Oba partneři budou zřejmě muset vložit po několika procentech z celkové investice jako vklad do základního jmění. Zbytek budou financovat banky.
EURO: Jaký hospodářský výsledek ČEPRO letos očekává? ŠVARC: Přebíral jsme ČEPRO ve stavu, kdy mu hrozila exekuce, kdy podle právníků nemělo dostatek důkazů pro spor s Tukovým průmyslem a kdy se jeho hospodaření pohybovalo ve ztrátě. Dnes je situace podniku stabilizovaná, exekuce je odvrácena, u soudu si stojíme dobře a pro letošek očekávám zisk mezi sto až 150 miliony korun. Postupně nacházíme a likvidujeme nevýhodné dlouhodobé smlouvy, které nám tu zanechal bývalý management. Někdy se až divím, co bylo možno podepsat.
EURO: Našel jste nějaké konkrétní nevýhodné smlouvy? ŠVARC: Kadlec s Houškou podepsali v roce 2004 smlouvu na dovoz 1,1 milionu tun pohonných hmot za velice nevýhodných podmínek pro ČEPRO. Nevýhodná je nejen dohodnutá cena, ale vysoké jsou i smluvní pokuty - například pokud bychom nebyli schopni odebírat sjednané objemy, měli bychom platit pokuty pět milionů dolarů každý měsíc. Už to šetří policie. Jiným příkladem je smlouva s jistou IT firmou na systémovou integraci a zajištění věrnostního programu pro klienty čerpacích stanice EuroOil. Ta firma měla paušál přes sedmdesát milionů korun ročně a smlouvu až do roku 2008. Zrušili jsme věrnostní program, snížili jsme náklady na systémovou integraci a smlouvu zkrátili do konce letošního roku s tím, že když budou dobří, tak je poptáme opět na příští rok.
EURO: Proč jste zrušili věrnostní program pro své zákazníky? ŠVARC: Protože byl neskutečně drahý a úplně zbytečný. Zákazníci našich čerpacích stanic EuroOil měli karty a když natankovali, získali za to určité body, za něž pak mohli něco získat. Jenže takový program je pro EuroOil naprosto zbytečný, protože naši zákazníci nevyhledávají pumpy EuroOil, oni k nám jezdí načerpat tehdy, když je nejblíže z jejich bydliště. Náklady na věrnostní program přitom byly devadesát milionů korun ročně!
EURO: Jak se vám podařilo tu IT firmu přesvědčit, aby smlouvu změnila, když ji měla platnou až do roku 2008? ŠVARC: Dohodli jsme se, protože byli rozumní. Těší mě, že je již mnoho podnikatelů, kteří věří v princip win-win.
EURO: Víte ještě o nějakých jiných nevýhodných smlouvách? ŠVARC: Dalším příkladem byla smlouva se společností Mountfield. Měla vlastní akci, že její zákazníci dostanou u pump EuroOil do zahradních sekaček po sedm let zadarmo benzin. Načerpaný benzin do sekaček nám potom samozřejmě proplácel Mountfield, ale při sjednané slevě šest korun na litr! Naše průměrná marže je korunu padesát, takže na každém litru načerpaném zákazníky Mountfieldu jsme ztráceli 4,50 Kč. Ročně to dělalo ztrátu zhruba dvacet milionů korun. Jednal jsem o tom šéfem Mountfieldu Drbohlavem, a on mi řekl: „Bývalý manažer firmy ČEPRP Houška to takto navrhl a my jsme s tím souhlasili.“ Pak se mě zeptal, jaká sleva by byla přijatelná pro nás, řekl jsem mu, že 40 haléřů na litr, a on na to přistoupil. Přitom smlouva s Mountfieldem byla uzavřená ještě na další dva roky. Velmi jsem ocenil rozumný Drbohlavův přístup.
