Státní půda by měla být levnější
Zdroje Pozemkového fondu (PF) by měly sloužit především jako dlouhodobá finanční rezerva pro případy, kdy zemědělství postihne neblahá událost závažného rozsahu (povodně, letos sucho) nebo pro financování některých strategických podnikatelských programů. Na tomto názoru se vcelku shodují agrární podnikatelé i politici. Vzácná shoda ale panuje i v tom, že fond v nebližší době už peníze na tyto účely mít nebude. Fond tedy v tomto smyslu vůbec nemůže plnit své poslání. Jak k tomu došlo? Vysvětlení je vlastně jednoduché, když si uvědomíme poměry, které v Česku stále vládnou. Právě ti, kdo měli fond ohlídat (především poslanci zemědělského výboru sněmovny), totiž schvalovali stamilionové převody z PF na nejrůznější účely. Jen v loňském a letošním roce tak z fondu odplulo kolem 1,4 miliardy korun. Navíc - rovněž v duchu odpovídajícím tuzemským manýrám – se „nenaplňuje předpoklad , že PF v dohledné době získá vydatnější zdroje prodejem státní zemědělské půdy. A tak ani nepřekvapí, co nyní tvrdí titíž poslanci a zástupci podnikatelských kruhů, kteří fond zdeformovali: „Takhle už to dál nejde, tudy cesta skutečně nevede, musíme si to už konečně uvědomit. Mysleli jsme to dobře. V nejbližší době se ještě uskuteční převod 557 milionů korun z fondu na různé účely typu podpory pastvy krav nebo dotace včelařskému učilišti. To již sněmovna schválila, nyní jde jen o formální vydání příslušného nařízení vlády. A co tedy říkají poslanci zemědělského výboru sněmovny, respektive lídři profesních agrárních organizací? „Je pravda, že převody peněz z fondu nebyly řekněme systémové. Ale mysleli jsme to pro zemědělství dobře, peníze se tak dostávaly k zemědělské prvovýrobě. Teď už je jasné, že to takhle nepůjde, podle mého názoru by se totiž fond možná za dva nebo tři roky mohl ocitnout v červených číslech, říká předseda zemědělského výboru Jaroslav Palas (ČSSD). Předpovídá zároveň, že právě očekávané další zdroje z prodeje státní zemědělské půdy nebudou takovou injekcí, jak se očekávalo. Pokud totiž optimistické předpovědi hovořily o tom, že letos by fond získal sto či dvě stě milionů korun, tak předběžné odhady naznačují, že půjde nejvýše o desítky milionů. Téměř stejná slova o sice nesystémovém, ale pro zemědělství dobře míněném převádění peněz říká poslanec Jan Grůza (KDU–ČSL). „Ale nyní si musí už i ministerstvo zemědělství uvědomit, že z fondu nebude moci čerpat peníze, jak si zamane. Fond musí změnit přístup, dušuje se zákonodárce, který dobře ví, že ministerstvo zemědělství sice návrhy na převody může dávat, ale bez souhlasu poslanců je nelze uskutečnit. „Je to těžká věc, říci jednoznačně, zda jsme to dělali dobře, nebo špatně, míní poslanec za ODS Stanislav Němec, zároveň předseda Asociace soukromého zemědělství. My za to nemůžeme. Zodpovědnost za převody peněz naprosto odmítá předseda Pozemkového fondu Josef Miškovský. „My sami jsme nikdy žádný převod nenavrhovali, za to nese zodpovědnost sněmovna. Naopak jsme formulovali upozornění, že další čerpání peněz z fondu bude napříště obtížné. Musíme se ovšem podřizovat rozhodnutí poslanců, a pokud oni v budoucnu zase nějaký přesun financí schválí, jsme povinni peníze uvolnit. Je přitom logické, že do nekonečna nemohou být naše výdaje vyšší než příjmy, to bychom neměli peníze ani na naši vlastní činnost. Osobně se domnívám, že by bylo správné povýšit příjmy fondu tím, že snížíme cenu půdy, o niž nyní není takový zájem, říká Miškovský. Ministr se nebojí. Ministr zemědělství Jan Fencl, který je předsedou prezidia Pozemkového fondu, obavy z budoucnosti nesdílí. „Proč bych měl předvídat, zda se fond ocitne v červených číslech. Mám udělanou analýzu rozpočtu Pozemkového fondu na pět let dopředu a ta říká, že fond bude pět let v černých číslech, tvrdí Fencl. Připouští ovšem, že důležitý přitom bude vývoj prodeje státní půdy. „Pozemkový fond se to učí na můj vkus příliš pomalu. Například nárůst pracovníků fondu není úměrný nárůstu prodaných hektarů a výkonnosti Pozemkového fondu. Za to zodpovědnost cítím, dodává ministr. Upozorňuje současně, že i on hodlá lobbovat za to, aby se cena půdy snížila, a prodej tak dostal vyšší obrátky. „Těžko můžete prodávat půdu, která je takříkajíc ozdobena polohovou rentou. To znamená, že k ceně se podle výhodnosti polohy pozemku z pohledu zemědělského podnikání připočítávají leckdy ještě stovky procent navíc. To půdu prodražuje tak, že žádný rozumný zemědělec si ji nemůže koupit, i když má v tomto případě lhůtu splatnosti třicet let, říká Fencl. Budoucnost nejistá. Fond se snad přece jen nemusí obávat toho, že by ho další přesuny peněz zruinovaly. Koneckonců i proto, že sami agrární poslanci s upřímností jim vlastní přiznávají: „Vždyť ono už tam moc peněz stejně není. Jeden strašák se ale přece jen zjevuje i ministru Fenclovi. Obává se, aby sněmovnou neprošel návrh pravicových poslanců, který počítá s vypořádáním takzvaných transformačních podílů družstev právě přes Pozemkový fond. „Tím by vznikly finanční nároky na fond v řádu deseti až dvaceti miliard korun a to by PF položilo, přiznává Fencl. „Náš odhad nároků na takový krok je kolem devíti miliard korun, ale ani to by fond samozřejmě neměl. Kdyby po nás někdo chtěl tak zhruba 1,5 miliardy korun, ocitli bychom se asi na nule, dodává k tomu předseda fondu Miškovský. Člen dozorčí rady fondu František Novák je přesvědčen, že situace kolem fondu je již neúnosná. „Jako by si snad nikdo neuvědomoval, že když se dělá rozpočet fondu, musí mít kromě výdajové stránky i příjmovou. Chceme–li do Evropské unie, pak v zemědělství musíme především vyřešit zbývající restituce a seriózně postupovat při privatizaci státní půdy. To jsou stěžejní úkoly Pozemkového fondu, který přece nemůže zkolabovat kvůli lobbistickým zájmům některých podnikatelů a zákonodárců,“ prohlašuje Novák.
