Na turecko-řeckých hranicích se hromadí uprchlíci, které na Evropu fakticky vyslal turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, aby si vydupal podporu Evropské unie ve svém boji se syrským prezidentem.
Prostředkem politického vydírání se staly desítky tisíc lidí, kteří klepou na dveře společenství, od něhož čekají pomoc. Místo pomoci se na hranici střílí. Uprchlíky odmítá ve velkém přijímat i Německo, které před pěti lety pomohlo svým vstřícným gestem vyřešit tehdejší humanitární migrační katastrofu prakticky za všechny, kteří od uprchlíků dávali ruce pryč. Včetně České republiky a celého Visegrádu.
Německo před dvěma týdny odmítlo přijmout pět tisíc lidí, zato kývlo na pomoc 1500 nejzuboženějším dětem, které čekají na lepší budoucnost v řeckých utečeneckých táborech. Německá kancléřka Angela Merkelová už nezopakuje svou slavnou větu „wir schaffen das“(dokážeme to), mimo jiné proto, že se bojí dalšího masového přílivu lidí, výrazného odporu společnosti a hlavně kritiky politické konkurence, od partnerské CSU po ostentativně nepřátelskou Alternativu pro Německo.
Přitom v jednom měla všemi kritizovaná kancléřka Merkelová pravdu: Němci to zvládli a integrace lidí, kteří během posledních čtyř let do Německa přišli, se víceméně daří. Jedním z měřítek, jimiž to lze posuzovat, je pozice migrantů na trhu práce. Spolkový úřad práce oficiálně uvádí, že v Německu pracuje každý druhý práceschopný imigrant, jenž do země přišel s největší vlnou, která začala v roce 2015. Ještě loni v létě se uvádělo 400 tisíc lidí, což bylo tehdy 36 procent všech ekonomicky aktivních, kteří do Německa utekli. Dnes je to už přes padesát procent. „Čísla ukazují, že jsme své cíle dosáhli rychleji a integrovali jsme do vzdělávacího systému a na pracovní trh více lidí, než kdokoli očekával,“ řekl Bertram Brossardt, šéf Bavorského hospodářského sdružení, který připomněl, že integrace probíhá dokonce rychleji než v devadesátých letech minulého století, kdy po rozpadu komunistického bloku zažilo Německo první velkou vlnu uprchlíků zejména z Balkánu. Přestože řada z nich uměla německy, zapojení do společnosti a pracovního trhu nebylo tehdy tak rychlé jako dnes.
integrace přes kuchyni
Brossardt si nicméně v deníku Suddeutsche Zeitung postěžoval na to, že jazykové kurzy by měly být dělány více na míru prostředí, v němž budou migranti pracovně působit, aby se německy domluvili nejen o běžných záležitostech každodenního života, ale i o základních věcech a operacích ve svém pracovním oboru.
Za čtyři roky Německo přijalo 1,8 milionu lidí, převážně ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu a subsaharské Afriky. U našich západních sousedů se ale usadily i tisíce lidí z bývalých sovětských republik a Balkánu. Vrcholem byl rok 2016, kdy do Německa přišlo 750 tisíc žadatelů o azyl. Němci na jejich zapojení do společnosti nasadili desítky tisíc lidí a vyčlenili miliardy eur. Kromě bydlení byl nejdůležitějším faktorem integrace jazyk.
Spolkový úřad pro uprchlíky a migraci uvádí, že od roku 2015 se jazykového kurzu, který byl zaměřen na budoucí zaměstnání, zúčastnilo bezmála 233 tisíc lidí; standardním základním kurzem němčiny prošly dvě třetiny běženců. Dalších 150 tisíc lidí chodilo na dobrovolné rozvíjející kurzy. Sto padesát tisíc lidí absolvovalo integrační semináře, které pomáhají lidem seznámit se s kulturou a zvyky země, do které přišli.
Noví uprchlíci v Německu nejčastěji pracují v gastronomii, a někteří dokonce založili vlastní podnik, což je v Německu i jinde na světě tradiční přistěhovalecká zkušenost. Od roku 1990, odkdy německé úřady sledují, kolik soukromých firem zakládají lidé s migrační minulostí, se v zemi objevily statisíce drobných provozoven. Stále mezi nimi převládají turecké, italské a řecké fastfoody a restaurace.
Samostatně výdělečné osoby se v této oblasti starají o dva miliony pracovních míst, které hojně obsazovali i lidé z nové uprchlické vlny. Založit takovou firmu není v Německu pro cizince obtížné, dostane dokonce pomoc od státu i zemské vlády, především pak daňové a právní poradenství nebo vytipování a zajištění vhodné lokality.
Běženci a azylanti pracují také hojně na stavbách nebo v sociální péči, kde Němci dlouhodobě postrádají pracovní síly, podobně jako v Rakousku, ale v posledních letech i v Česku. Velký počet imigrantů působí v úklidových službách a v bezpečnostních agenturách. Z výčtu je zřejmé, že jde většinou o méně kvalifikované práce, což je dáno tím, že mnoho uprchlíků buď nemělo žádné formální vzdělání, nebo se kvalifikačním kurzům vyhýbalo, protože potřebovali pracovat a vydělávat peníze na obživu svoji i dalších příbuzných. Některé ženy nenastoupily do školy rozšiřující odborné vzdělání z kulturních důvodů. Odbornou střední nebo vysokou školu mělo ale jen dvacet procent uprchlíků, kteří do Německa přišli od kritického roku 2015. Je to mimo jiné dáno i tím, že řada Syřanů podstoupila specifické školení přímo tam, kde doma pracovali, což bylo vzdělání odborného charakteru, které však nikdo neformalizoval ani neakreditoval u státu či nějaké profesní komory. To je také největší slabina dosavadní integrace - Němcům se jen pomalu daří zvyšovat vzdělání lidí, kteří přišli do Německa ze strachu před válkou a perzekucí nebo obecně takzvaně za lepším.
Hladové automobilky
Specifická je situace žen. Mezi uprchlíky, kteří od svého příchodu do Německa už získali trvalou práci, je jen 25 procent žen. „Integrace uprchlíků neběží sama od sebe, není to automat“ vysvětluje Brossardt.
„Zejména pokud se týká zprostředkování práce pro ženy,“ dodává. Samozřejmě je to dáno i přirozenými důvody. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky uvádí, že skoro třetinu letošních uprchlíků tvoří malé děti do šesti let, o které se matky starají na plný úvazek a nemají často ani motivaci či puzení nějakou práci shánět. Nikdo je k tomu ani nenutí. Kulturní zvyklosti vlastní komunity, které počítají s jejich prací pro děti a v domácnosti, jsou silnější než ekonomický tlak. Zatímco kurzy němčiny v té které podobě absolvovaly tři čtvrtiny mužských běženců, u žen to byla jen každá druhá.
Pro mnoho uprchlíků je frustrující situace, kdy dělají horší práci, než kterou v době klidu vykonávali doma, odkud utekli. O to víc překvapují celkové statistiky ministerstva práce, v nichž se ukazuje, že více než polovina migrantů, kteří v Německu pracují, vykonává kvalifikovanou, odbornější práci. Německý pracovní trh, zejména průmysl, trpí nedostatkem středně kvalifikované pracovní síly a jak se ukazuje, přistěhovalci jsou schopni tento nedostatek do jisté míry nahrazovat. Největší potřebu nové kvalifikované pracovní síly hlásí momentálně německé automobilky, které si od migrační vlny mimo jiné slibovaly snížení nedostatku odborně vyškolených pracovníků, což se splnilo jen částečně.
Němci v poslední době chtějí rozlousknout ještě jeden vážný problém.
Uprchlíci byli sice rozdělováni podle zemského klíče tak, aby se rozprostřeli v menším počtu po celé Spolkové republice, byla to ale snaha vcelku marná, protože naprostá většina z těch, kteří získali práci, nakonec stejně skončila v nejlidnatějších a nejbohatších zemích, jako jsou Severní Porýní-Vestfálsko nebo Bavorsko. Spolu s Bádenskem-Wurttemberskem obhospodařují tyto země skoro polovinu všech uprchlíků, což potvrzují i úplně nová čísla z ledna letošního roku. Práci pro uprchlíky, která silně pomáhá k jejich integraci do německé společnosti, bude proto třeba v dalších letech hledat i jinde. #
ČLÁNKY DO MAILU