Na turecko-řeckých hranicích se hromadí uprchlíci, které na Evropu fakticky
vyslal turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, aby si vydupal podporu Evropské
unie ve svém boji se syrským prezidentem.
Prostředkem politického vydírání se staly desítky tisíc lidí, kteří klepou
na dveře společenství, od něhož čekají pomoc. Místo pomoci se na hranici
střílí. Uprchlíky odmítá ve velkém přijímat i Německo, které před pěti lety
pomohlo svým vstřícným gestem vyřešit tehdejší humanitární migrační katastrofu
prakticky za všechny, kteří od uprchlíků dávali ruce pryč. Včetně České
republiky a celého Visegrádu.
Německo před dvěma týdny odmítlo přijmout pět tisíc lidí, zato kývlo na
pomoc 1500 nejzuboženějším dětem, které čekají na lepší budoucnost v řeckých
utečeneckých táborech. Německá kancléřka Angela Merkelová už nezopakuje svou
slavnou větu „wir schaffen das“ (dokážeme to), mimo jiné proto, že se bojí
dalšího masového přílivu lidí, výrazného odporu společnosti a hlavně kritiky
politické konkurence, od partnerské CSU po ostentativně nepřátelskou
Alternativu pro Německo.
Přitom v jednom měla všemi kritizovaná kancléřka Merkelová pravdu: Němci to
zvládli a integrace lidí, kteří během posledních čtyř let do Německa přišli, se
víceméně daří. Jedním z měřítek, jimiž to lze posuzovat, je pozice migrantů na
trhu práce. Spolkový úřad práce oficiálně uvádí, že v Německu pracuje každý
druhý práceschopný imigrant, jenž do země přišel s největší vlnou, která začala
v roce 2015. Ještě loni v létě se uvádělo 400 tisíc lidí, což bylo tehdy 36
procent všech ekonomicky aktivních, kteří do Německa utekli.
Dnes je to už přes padesát procent. „Čísla ukazují, že jsme své cíle dosáhli
rychleji a integrovali jsme do vzdělávacího systému a na pracovní trh více
lidí, než kdokoli očekával,“ řekl Bertram Brossardt, šéf Bavorského
hospodářského sdružení, který připomněl, že integrace probíhá dokonce rychleji
než v devadesátých letech minulého století, kdy po rozpadu komunistického bloku
zažilo Německo první velkou vlnu uprchlíků zejména z Balkánu. Přestože řada z
nich uměla německy, zapojení do společnosti a pracovního trhu nebylo tehdy tak
rychlé jako dnes.
Integrace přes kuchyni
Brossardt si nicméně v deníku Süddeutsche
Zeitung postěžoval na to, že jazykové kurzy by měly být dělány více na míru
prostředí, v němž budou migranti pracovně působit, aby se německy domluvili
nejen o běžných záležitostech každodenního života, ale i o základních věcech a
operacích ve svém pracovním oboru.
Za čtyři roky Německo přijalo 1,8 milionu lidí, převážně ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu
a subsaharské Afriky. U našich západních sousedů se ale usadily i tisíce lidí z
bývalých sovětských republik a Balkánu. Vrcholem byl rok 2016, kdy do Německa
přišlo 750 tisíc žadatelů o azyl. Němci na jejich zapojení do společnosti
nasadili desítky tisíc lidí a vyčlenili miliardy eur. Kromě bydlení byl
nejdůležitějším faktorem integrace jazyk.
Spolkový úřad pro uprchlíky a migraci uvádí, že od roku 2015 se jazykového
kurzu, který byl zaměřen na budoucí zaměstnání, zúčastnilo bezmála 233 tisíc lidí;
standardním základním kurzem němčiny prošly dvě třetiny běženců. Dalších 150
tisíc lidí chodilo na dobrovolné rozvíjející kurzy. Sto padesát tisíc lidí
absolvovalo integrační semináře, které pomáhají lidem seznámit se s kulturou a
zvyky země, do které přišli.
Přistěhovalci zachraňují německý zdravotní systém. Ročně přidají 200 miliard
Noví uprchlíci v Německu nejčastěji pracují v gastronomii, a někteří dokonce
založili vlastní podnik, což je v Německu i jinde na světě tradiční
přistěhovalecká zkušenost. Od roku 1990, odkdy německé úřady sledují, kolik
soukromých firem zakládají lidé s migrační minulostí, se v zemi objevily
statisíce drobných provozoven. Stále mezi nimi převládají turecké, italské a
řecké fastfoody a restaurace.
Samostatně výdělečné osoby se v této oblasti starají o dva miliony
pracovních míst, které hojně obsazovali i lidé z nové uprchlické vlny. Založit
takovou firmu není v Německu pro cizince obtížné, dostane dokonce pomoc od
státu i zemské vlády, především pak daňové a právní poradenství nebo vytipování
a zajištění vhodné lokality.
Běženci a azylanti pracují také hojně na stavbách nebo v sociální péči, kde
Němci dlouhodobě postrádají pracovní síly, podobně jako v Rakousku, ale v
posledních letech i v Česku. Velký počet imigrantů působí v úklidových službách
a v bezpečnostních agenturách. Z výčtu je zřejmé, že jde většinou o méně
kvalifikované práce, což je dáno tím, že mnoho uprchlíků buď nemělo žádné
formální vzdělání, nebo se kvalifikačním kurzům vyhýbalo, protože potřebovali
pracovat a vydělávat peníze na obživu svoji i dalších příbuzných. Některé ženy
nenastoupily do školy rozšiřující odborné vzdělání z kulturních důvodů.
Odbornou střední nebo vysokou školu mělo ale jen dvacet procent uprchlíků,
kteří do Německa přišli od kritického roku 2015. Je to mimo jiné dáno i tím, že
řada Syřanů podstoupila specifické školení přímo tam, kde doma pracovali, což
bylo vzdělání odborného charakteru, které však nikdo neformalizoval ani
neakreditoval u státu či nějaké profesní komory. To je také největší slabina
dosavadní integrace - Němcům se jen pomalu daří zvyšovat vzdělání lidí, kteří
přišli do Německa ze strachu před válkou a perzekucí nebo obecně takzvaně za
lepším.
Hladové automobilky
Specifická je situace žen. Mezi uprchlíky, kteří od svého příchodu do
Německa už získali trvalou práci, je jen 25 procent žen. „Integrace uprchlíků
neběží sama od sebe, není to automat,“ vysvětluje Brossardt.
„Zejména pokud se týká zprostředkování práce pro ženy,“ dodává. Samozřejmě
je to dáno i přirozenými důvody. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky uvádí,
že skoro třetinu letošních uprchlíků tvoří malé děti do šesti let, o které se
matky starají na plný úvazek a nemají často ani motivaci či puzení nějakou
práci shánět. Nikdo je k tomu ani nenutí.
Kulturní zvyklosti vlastní komunity, které počítají s jejich prací pro děti
a v domácnosti, jsou silnější než ekonomický tlak. Zatímco kurzy němčiny v té
které podobě absolvovaly tři čtvrtiny mužských běženců, u žen to byla jen každá
druhá.
Pro mnoho uprchlíků je frustrující situace, kdy dělají horší práci, než
kterou v době klidu vykonávali doma, odkud utekli. O to víc překvapují celkové
statistiky ministerstva práce, v nichž se ukazuje, že více než polovina
migrantů, kteří v Německu pracují, vykonává kvalifikovanou, odbornější práci.
Německý pracovní trh, zejména průmysl, trpí nedostatkem středně
kvalifikované pracovní síly a jak se ukazuje, přistěhovalci jsou schopni tento
nedostatek do jisté míry nahrazovat. Největší potřebu nové kvalifikované
pracovní síly hlásí momentálně německé automobilky, které si od migrační vlny
mimo jiné slibovaly snížení nedostatku odborně vyškolených pracovníků, což se
splnilo jen částečně.
Němci v poslední době chtějí rozlousknout ještě jeden vážný problém. Uprchlíci
byli sice rozdělováni podle zemského klíče tak, aby se rozprostřeli v menším
počtu po celé Spolkové republice, byla to ale snaha vcelku marná, protože
naprostá většina z těch, kteří získali práci, nakonec stejně skončila v
nejlidnatějších a nejbohatších zemích, jako jsou Severní Porýní-Vestfálsko nebo
Bavorsko.
Spolu s Bádenskem-Wurttemberskem obhospodařují tyto země skoro polovinu
všech uprchlíků, což potvrzují i úplně nová čísla z ledna letošního roku. Práci
pro uprchlíky, která silně pomáhá k jejich integraci do německé společnosti,
bude proto třeba v dalších letech hledat i jinde.
