V Česku se telefonní konzultace uplatní nejspíš jen jako benefit pro zaměstnance, kteří nechtějí zabíjet čas vysedáváním v čekárnách
Na stejnou službu, doktory v chytrém telefonu nebo tabletu, se můžeme podívat z několika velmi odlišných úhlů pohledu. Vezměte si třeba „virtuální doktory“ v zapadlých venkovských oblastech africké Zambie, kde přes notebooky pomáhají britští lékaři tamním zdravotníkům v terénu se stanovením diagnózy a správného léčebného postupu. Nikdo nepředstírá, že by to řešilo celý problém. Samozřejmě že pacienta nakonec musíte dostat do nemocnice, ale tenhle technologický skok opravdu pomáhá zachraňovat lidské životy. A má ještě další využití – díky moderní technologii dostanete expertizu tam, kde je jí zapotřebí, aniž by se její nositel musel harcovat přes půl světa. Stačí, když vše vyřeší jako dobrovolník na dálku přes počítač.
Kdo chce zvýšit dosažitelnost péče pro svoje pacienty, může jim jednoduše dát číslo svého mobilního telefonu. Každý pochopí, že poskytovat osobní konzultace mimo ordinační dobu je vysoký nadstandard, prémiová služba, v českém prostředí určená pro „přátele a rodinu“, případně pro majitele velkého kapitálu (minimálně sociálního). Dokonce i v zemích, kde je role soukromého sektoru ve zdravotnictví několikanásobně větší než u nás, ji v této podobě pojišťovny v základní pojistce obvykle nenabízejí, a tedy ani neproplácejí.
Telefonní banality
Téma „doktor nonstop na mobilu“ lze samozřejmě uchopit úplně naopak a udělat z něj komoditu. Doktora si můžete vybrat ze seznamu, ale osobně jej samozřejmě neznáte, a pokud jde pouze o službu nějakého call centra, ani nevíte, jak vypadá a kde vlastně působí. Poskytovatelé těchto služeb, třeba ve Spojených státech, si pochopitelně musejí dát velký pozor na to, jaké rady po telefonu nebo přes Skype dávají, kdo radí a zda vůbec smí – už kvůli odpovědnosti za případné újmy, jež neodborné vyšetření na dálku může způsobit. Nikdo si netroufne jít dál než za banality typu nachlazení, nějakých drobných kožních problémů, bolesti zad nebo chřipky. U složitějších věcí se tak jako tak musíte následně objednat na vyšetření u specialisty.
K rychlému šíření zájmu o takhle konstruovanou nabídku lékařského ošetření v USA přispívá jedna základní skutečnost, je to mnohem levnější než návštěva v ordinaci, kdy běžná cena za vyšetření je kolem 150 dolarů, zatímco na dálku přes Skype to vyjde tak na padesát. A je to nonstop služba, na kterou se nemusíte předem objednávat nebo sedět v čekárně, zatímco vzduchem se čile vyměňují mikrobiální kolekce. Kombinace třetinové ceny, časové dostupnosti a pohodlí jsou v dnešní uspěchané Americe, kde i dobré firmy nabízejí svým zaměstnancům zdravotní pojistky, jež vyžadují tisícidolarovou minimální spoluúčast, vytváří pro podobné aplikace obrovský trh. Pokud míra substituce může podle kvalifikovaných odhadů zanedlouho dosáhnout třeba 30 až 40
procent návštěv u praktických lékařů, pak při jedné jediné konzultaci ročně máte něco, co podnikatele v informačních technologiích a lékaře přivádí k jednomu stolu a k vytváření projektů tohoto typu.
Jiný český svět
Jak již bylo řečeno, v Česku je skoro všechno jinak. Zdravotní pojišťovny platí praktickým lékařům pevné částky za registrované pojištěnce, takže ekonomická motivace proplácet ještě tenhle typ služby není moc velká. Konzultace po telefonu mají ekonomický smysl u soukromých zdravotnických řetězců, kterým stojí za to investovat do loajality klienta a nabídkou této služby přitahovat další zájemce.
Český pacient, zvyklý na nulové poplatky a, nutno dodat, v mezinárodním srovnání stále ještě velmi slušnou nabídku služeb a přijatelné čekací doby, o zpoplatněný nadstandard moc nestojí. Elektronický recept u nás nefunguje, takže vám jej nemůže nikdo vypsat a také vám lék nikdo nikam nedoručí. Tím odpadá další potenciální výhoda.
Takže konzultace přes počítač nebo prostřednictvím chytrých telefonů se nejspíš uplatní jako benefit nabízený jako „něco extra“ zaměstnavateli, kteří budou chtít ušetřit čas svým zaměstnancům s banálním zdravotním problémem a umožnit jim obloukem se vyhnout přeplněným ordinacím.
Opravdu velký prostor pro uplatnění telemedicíny vidím v případě přerozdělování vybraného pojistného nejen podle věku a pohlaví, ale také podle počtu chronicky nemocných, s nímž by chtělo snad již letos přijít ministerstvo zdravotnictví. Permanentní kontakt s pacientem a monitoring zdravotního stavu je totiž u „chroniků“ velmi důležitý a předcházením komplikací a drahých hospitalizací se dají ušetřit velké peníze.
Tam, kde bude na straně pojišťoven poptávka po chytrých řešeních koordinované péče, přijde i nabídka. Ani to nebude tak dlouho trvat a mohlo by se začít něco dít. Kdo už se na to chystá, se dočtete uvnitř čísla.
O autorovi| l Miroslav Zámečník • zamecnik@mf.cz