Možná by bylo nejlepší postavit v Praze novou univerzitní nemocnici
Slučování fakultních nemocnic je evergreenem pražského zdravotnictví. V roce 1994 se například přikročilo ke scelování nemocnic na Karlově náměstí. Tam tehdy sídlily fakultní nemocnice jedna a dvě, každá s poliklinikou. Mimoto KÚNZ a OÚNZ. Všechny instituce měly své ředitele. Komplikovaná integrace byla zahájena energicky, ale bez důkladnější přípravy. Proto trvala mnoho let. Nakonec vznikla Všeobecná fakultní nemocnice (VFN) v dnešní podobě.
Chiméry.
Mezitím se uskutečnila řada menších fúzí, ale velká spojení zůstala ve stadiu úvah. Martin Holcát, dlouholetý ředitel VFN a náměstek ministra zdravotnictví, říká, že poprvé slyšel o velké fúzi v roce 1996 od tehdejší ředitelky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Zuzany Roithové. Mělo jít o holding tvořený vinohradskou, všeobecnou a motolskou nemocnicí. Nápad neprošel stejně jako všechny ostatní. Martin Holcát prý sám jako náměstek na ministerstvu uvažoval o spojení VFN a Motola. „Narazilo to na tvrdý odpor, takže jsem ustoupil,“ konstatuje. Za ministra Bohumila Fišera se uvažovalo i o spojení „Karláku“ a Bulovky. Také platonicky.
Fakultní bariéra.
V Praze je osm velkých nemocnic. Vedle výzkumně zaměřeného Institutu klinické a experimentální medicíny, Ústřední vojenské nemocnice a Nemocnice na Homolce, která není komplexním zařízením, je to pět fakultních nemocnic: VFN, Motol, Bulovka, Vinohrady, Krč. Jsou klinickými pracovišti pro tři lékařské fakulty – první (bývalou fakultu všeobecného lékařství), druhou (bývalá pediatrická) a třetí (bývalá fakulta hygieny). Každý ví, že je to moc, ale nikdo nemá sílu sáhnout do systému.
Historicky vzniklo, že fakulta všeobecného lékařství včetně stomatologie měla pracoviště na Karlově náměstí, později i na Bulovce a v Krči, pediatři v Motole a hygienici na Vinohradech. Rozdělení nemocnic a fakult trvá dodnes. S nepodstatnými výjimkami, jako že v Motole má tři kliniky 1. lékařská fakulta. Projekt sloučení nemocnic na Karlově náměstí, Vinohradech a v Motole neměl šanci, protože by zároveň tlačil na sloučení všech tří lékařských fakult. Perspektivu ale má projekt spojení VFN, Bulovky a Thomayerovy nemocnice, který nedávno vznikl na 1. lékařské fakultě ve spolupráci s vedením VFN a přihlásil se k němu i ministr zdravotnictví. Schůdnost projektu ovšem není dána ani tak ministerským požehnáním, jako tím, že se v něm zájmy lékařských fakult nekříží. Autoři i ministr vyzdvihují ekonomické aspekty fúze, ale prvořadý, byť oficiálně nezdůrazňovaný, je zájem 1. lékařské fakulty rozšířit svá klinická pracoviště.
Různá míra nadšení.
To, že je myšlenka na sloučení tří nemocnic schůdná, ještě neznamená, že je reálná. Stojí za povšimnutí, že zatímco ředitel VFN Pavel Horák plán na slučování hájí řadou argumentů, šéfové obou dalších zainteresovaných nemocnic jsou opatrnější. Ředitel Fakultní nemocnice na Bulovce Jaroslav Štrof považuje restrukturalizaci systému poskytování zdravotní péče za naléhavě potřebnou. Soudí, že se neobejde „bez určitých bolestivých opatření“. „Ale věřím, že dobře připravená integrace, kdy se počítá i s těmito záležitostmi, přestože má poměrně vysoké vstupní transformační náklady, se dlouhodobě vyplatí,“ uvádí Jaroslav Štrof. Nabádá, aby se „postupovalo rozvážně, na základě důkladných analýz a po diskusích s těmi, kteří k řešení mají co říci“.
Ředitel Fakultní Thomayerovy nemocnice Jiří Pubrdle soudí, že zdravotnictví nemůže být výjimkou v celosvětovém procesu snižování nákladů. Z ekonomického pohledu pokládá slučování za vysoce účelné a za jednu z cest, jak poskytovat zdravotní péči na vysoké úrovni při stabilizaci nákladů. Zároveň ale podotýká, že proces sloučení dvou pracovišť je přes všechnu prospěšnost a ekonomickou návratnost vždy složitý. „Osobně nemám rád kroky revoluční, ale evoluční,“ říká. Poukazuje na nutnost přesně definovat cíl a účel a následně pak zvolit jednotlivé, v krátkém časovém období uskutečnitelné kroky.
Splašení koně.
Současný šéf ministerstva zdravotnictví tvrdí, že jeho instituce nemá v této souvislosti žádné konkrétní plány. „Celému procesu musí předcházet diskuse. Nelze žádnou variantu přijmout bez podpory primátora a zastupitelstva hlavního města Prahy a bez podpory hejtmana a zastupitelstva Středočeského kraje,“ říká Jozef Kubinyi. Uvádí, že na stole je zatím pouze varianta spojení VFN, Bulovky a Krče. „Je ale reálná šance realizovat některou z variant řádově v měsících, nejpozději do konce letošního roku,“ dodává ministr.
Na nesystematičnost v činnosti ministerstva upozorňuje předseda odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Jiří Schlanger. „Ne že by to nemělo racionální jádro, ale zatím jsme neviděli projekt. Obrátili jsme se na pana ministra se žádostí, aby svolal k této věci poradu všech zainteresovaných. Odpověď zatím nemám. Chápu, že pan Svačina (děkan 1. lékařské fakulty – pozn. red.) si chce zvětšit hájemství, ale budu rád, až mi někdo předloží sofistikovaný projekt. To nikdo za patnáct let ještě nepředložil,“ konstatuje Jiří Schlanger, jemuž některé aktivity ministerstva zdravotnictví v poslední době připomínají splašené koně.
Hana Halová, pražská radní pro zdravotnictví, považuje slučování za správné, ale i ona upozorňuje, že informace má zatím jen z médií. Požádala prý ministra zdravotnictví o schůzku, která by se měla konat ve druhé polovině června.
Na zelené louce.
Pokud by se slučovací projekt podařilo uskutečnit, měla by Praha dvě velké komplexní nemocnice na obou březích Vltavy. Tou druhou je Motol. Martin Holcát to ale považuje pouze za dočasné řešení: „Zahraji si na proroka a provokatéra: Do deseti let bude všem jasné, že v Praze se musí postavit nová velká nemocnice na úrovni 21. století. Tu nelze v současných nemocnicích zajistit bez neúměrných finančních nákladů. Ani Motol, pokud nedojde k zásadní přestavbě, nebude nikdy víc než nemocnice 20. století,“ tvrdí Martin Holcát. Uvádí, že by se mohlo jednat o nemocnici univerzitního typu se zhruba 1500 lůžky.
Ještě nedávno bylo místo na takové zařízení vyhrazené na Jižním Městě, v novém pražském územním plánu se ale s velkou nemocnicí už nepočítá. Martin Holcát říká, že by se při zajištění výstavby mohlo postupovat metodou klíč za klíč. Developer postaví novou nemocnici a za to dostane klíče od vyklizeného areálu. V případě Všeobecné fakultní nemocnice například na mimořádně atraktivním místě Prahy.
Homolka se nechce vdát
Jeden z dalších slučovacích nápadů nyní oživil ředitel fakultní nemocnice Motol Miloslav Ludvík, když se vyslovil pro propojení „svého“ zařízení s nedalekou Nemocnicí Na Homolce. Soudí, že by tak vzniklo špičkové středoevropské pracoviště a klesly by i náklady státního rozpočtu na rekonstrukci Motola, protože by se daly použít peníze z účtů Homolky.
Reakce nevěsty na tuto nabídku k sňatku je chladná. Ředitel Homolky Oldřich Šubrt na dotaz týdeníku EURO uvedl, že klinické programy a technologie se v obou nemocnicích propojují už nyní. Domnívá se, že spolupráce se může prohloubit i bez spojování nemocnic. „Nemáme dluhy, ale ani výrazné zisky a nikdy je nemůžeme mít ze zdravotního pojištění v takové výši, abychom mohli přispět na rekonstrukci dětského pavilonu v Motole, která bude stát miliardy korun. Nemocnice Na Homolce vytváří ročně zisk okolo deseti až padesáti milionů korun. Tyto prostředky však ani nestačí pokrýt naše vlastní potřeby obnovy přístrojového vybavení,“ tvrdí Oldřich Šubrt.
Děkan Národohospodářské fakulty VŠE Jiří Schwarz se domnívá, že případné spojení by přineslo klady pouze pro Motol. „Argumenty o pozitivních efektech pro pacienty jsou zcela nepodložené. Administrativním spojením dvou ekonomických subjektů ve státním vlastnictví, z nichž jeden hospodaří se ztrátou a druhý se ziskem, nemůže vzniknout zisková hospodářská jednotka, zvláště když ztrátový subjekt je podstatně větší než ziskový. Je velmi pravděpodobné, že takto nesystémově vzniklá nemocnice by měla časem daleko větší finanční potíže, než jsou současné problémy Fakultní nemocnice Motol,“ říká Jiří Schwarz.
