Silná americká měna výrazně oživuje německý export
Řecký flám, který málem potopil projekt společné evropské měny, má nečekané konsekvence. Zatímco ještě loni v říjnu se polovina světa dívala s obavami na neustále se propadající dolar, dnes se v podobné situaci nachází euro. Jeho oslabování však není výhradně špatnou zprávou, může pomoci evropským vývozcům a nastartovat churavějící ekonomiku.
Řečnická cvičení Dramatická ztráta hodnoty dolaru loni vyústila v poměrně důrazné slovní intervence Číny a Ruska coby největších držitelů dolarových rezerv. Dokonce zaznívaly úvahy o možné nové rezervní měně. Šlo sice víceméně o řečnická cvičení, avšak do té doby nezpochybnitelná pozice dolaru utržila vážné šrámy. Jeho kurz vůči euru v té době atakoval hranici 1,52 dolaru. Stačilo půl roku a vše je jinak. Kurz americké měny vůči evropské už se podíval i na hranici 1,18 a slábnoucí tendencí trpí euro. „Současný dolar je pouze nejlépe vypadající kůň v derby, v němž startují pouze staré kulhavé herky,” okomentoval změnu trendu Jan Randolph, ředitel poradenské společnosti IHS Global Insight. Fundamentální důvody, jež vedly k oslabování dolaru ve druhé polovině loňského roku, totiž rozhodně nezmizely. Stojí za to si je alespoň letmo připomenout. Rostoucí dluhy a s nimi nové a nové emise obligací denominovaných v dolarech americkou měnu oslabovaly a nadále působí proti jejímu zpevňování. Jiným stěžejním prvkem, který se podílel na sestupu dolaru a jehož vliv přetrvává, je takzvaný petrodolarový vysavač. Spotřeba ropy ze strany energeticky nesoběstačných zemí vyžaduje americké dolary pro její nákup. Zajišťování těchto mezinárodních obchodů vytváří tlak na vyšší objem dolarů jako oběživa, jež americká centrální banka více či méně ochotně dále tiskne. Množství takto emitovaných dolarů přibývá, což měnu znehodnocuje. Současně vzniká obří deficit americké obchodní bilance, neboť odběratelé dolarů za ně platí zbožím ze svého exportního portfolia. Guvernér Fedu Ben Bernanke musí držet nízké sazby, protože potřebuje, aby se peníze na mezibankovním trhu hýbaly a umožňovaly ekonomice čerpat levné úvěry. Nízké sazby si také vynucuje vysoká nezaměstnanost. Fed navíc ve snaze snížit dlouhodobé úrokové sazby vykoupil za nově emitované peníze hypoteční dluhopisy v objemu 750 miliard dolarů a vládní dluhopisy zhruba za 300 miliard dolarů. Důsledkem jsou další tlaky na oslabení dolaru. Všechny tyto faktory hnaly americkou měnu jižním směrem zdánlivě nezadržitelným tempem. Oslovení analytici a významní ekonomové se shodovali na tom, že řešení problému slabého dolaru je výhradně na Číně, která by měla přetavit své dolarové zásoby do domácích investic. Jinou variantou by bylo dlouhodobé zvýšení základní úrokové sazby Fedu nad hranici 7,5 procenta, což však bylo daleko méně reálné než čínský scénář. Až přišlo na scénu Řecko.
Profituje luxus Nynější krize eurozóny poslala společnou měnu k 1,18 dolaru za euro. Pro přesnější představu lze uvést konkrétní dopad na evropský export: auto, které stálo v Evropě 50 000 eur, se v roce 2008 prodávalo na americkém trhu za 80 000 dolarů. Dnes je možné jen díky oslabení eura totéž auto prodat za 60 000 dolarů. Z toho profitují velké evropské ekonomiky, jako je Německo nebo Francie, a v návaznosti také jejich dodavatelé včetně České republiky. S mírnou nadsázkou se dá říci, že řecký problém přišel jako na zavolanou. Zejména největší německá ekonomika měla se slabým dolarem problém, který se těžce podepisoval na oživení a růstu v celé Evropě. „Slábnoucí euro staví Němce na nohy,“ komentoval situaci lakonicky Volker Treier, hlavní ekonom Německé průmyslové a obchodní komory. Analytici odhadují pro Německo příznivou budoucnost. Export se v březnu meziročně skokově zvýšil téměř o 11 procent a pro celý rok se očekává výrazný růst mezi sedmi a osmi procenty. „Export se za těchto podmínek stane tahounem růstu naší ekonomiky,“ zdůraznil Treier. Kromě Německa se na vlně slabého eura vezou další země. Současnou situaci si hodně pochvalují například výrobci luxusních doplňků. Značky jako Bvlgari, Longchamp či Valentino profitují na prodeji do dolarových oblastí. „Slabé euro je pro luxusní značky skvělou příležitostí,“ řekl pro agenturu Reuters Jean-Claude Biver, šéf hodinářské značky Hublot. Příčinou šťastných úsměvů na tvářích manažerů luxusních značek je skutečnost, že zatímco jejich vstupy jsou prakticky kompletně v eurech, příjmy plynou z větší části v dolarech. Obchodu také napomáhá vzrůstající počet dolarových turistů v hlavních evropských metropolích. Deutsche Bank uvádí, že výrobcům luxusního zboží přinesl současný pád eura nejméně čtyřprocentní růst zisků. Zlaté exportní časy zažívá i automobilový průmysl, který vytrvale navyšuje technologickou dominanci nad americkou produkcí. Evropské automobilky ukrajují stále větší podíl trhu v Číně, která je pro budoucnost extrémně důležitou oblastí. Americké automobilky možná vedou co do objemu prodaných vozů, nicméně v přidané hodnotě, která je pro tvorbu zisku daleko důležitější, dominuje Evropa. Vozy Mercedes, Audi nebo BMW se v Číně prodávají takovým tempem, že na několik měsíců prodlužují čekací doby na nové vozy i v Evropě.
Mnoho léků škodí Zatímco podniky tiše využívají nečekaného větru do zad, politická situace je stále vypjatá. Investoři sice mohou sledovat horečnou aktivitu evropských politiků, kteří ve snaze zachránit eurozónu plodí nápad za nápadem, jenže trhy tohle ochotnické divadlo nevalné úrovně evidentně prokoukly. Zatím totiž nepadl žádný návrh, který by ukázal cestu z krize. „Řada investorů, kteří dříve skálopevnému euru důvěřovali, nestačila vyskočit z rozjetého vlaku včas. Stále doufali, že přece Berlín přijde s nějakým řešením. Tito lidé se modlili, aby dolar zařadil zpátečku. Potřebovali, aby se kurz dostal alespoň nad 1,2 USD/EUR, kde rychle uzavřeli své pozice,“ říká hlavní ekonom Next Finance Vladimír Pikora. Krátkodobé posílení je však dle Pikory jen nadechnutím před dalším pádem. „Očekáváme, že v příštím kvartále dolar zaútočí na hranici 1,10 dolaru za euro,“ potvrzuje. Příčinou dalšího pádu eura dle něj budou potíže španělských bank. O zdraví finančního sektoru ve Španělsku už totiž pochybují i tamní bankéři. V krátkodobém pohledu bude tento vývoj evropské ekonomice a potažmo České republice pomáhat. Nicméně v dlouhodobém horizontu existují rizika, která mohou exportní zisky smazat. Evropa je totiž nejen obří vývozce, ale také importér, zejména komodit, jako jsou ropa, kovy a další. Ty se obchodují výhradně v dolarech. Navíc hospodářské oživení vyvolává růst jejich cen. Ropa zdražila od loňského dna na dvojnásobek, měď taktéž, a tak bychom mohli pokračovat. Samotné zdražování komodit škodlivé není, protože Evropa produkuje zboží s vysokou přidanou hodnotou. Avšak v kombinaci se sílícím dolarem může nastat vážný problém. Aktuálně klesající ceny komodit sice zatím tento faktor kamuflují, jenže období poklesu cen nebude trvat věčně. Jakmile se vrátí růstový trend, spolu se silným dolarem připraví podnikům těžké časy. Druhým problémem jsou hektické pohyby kurzu, které mohou efektivně bránit zajištění měnového rizika. Evropská centrální banka vidí za současného stavu ekonomik USA a eurozóny optimální hodnotu kurzu někde kolem 1,25 dolaru za euro. Někdy však stačí stanovit si i méně ambiciózní cíle. Například aby evropská měna alespoň přestala nekontrolovatelně padat.
