Dolar navěky

Zelené bankovky zůstanou globální transakční a rezervní měnou

Média i odborníci běžně rozvíjejí katastrofický scénář pádu dolaru jako světové transakční a rezervní měny. Objevují se nová řešení, například takzvaná zvláštní práva čerpání (SDR) Mezinárodního měnového fondu (MMF), jiní zase vytvářejí „amero“ – novou měnu severoamerického kontinentu. Další už vidí euro jako měnovou jednotku rozkročenou nad valnou částí mezinárodní směny a denominátora (viz Pojmy) komoditních trhů, zvláště pak ropných. Předmětem spekulací je rovněž čínský jüan.

Slepá ulička Z uměle vzniklých košových mezinárodních měnových jednotek se vedle stále dominujícího dolaru stalo pouze euro měnou řádnou a používanou, a to jak rezervní, tak transakční. Mezinárodní měnové jednotky typu SDR či ECU neměly přílišné šance na využití, neboť se de facto pokoušely nahradit pevné hodnotové ukotvení měny ve vazbě na zlato a na národní ekonomiky, jejich měnové regulace a dohledy. Velká hospodářská krize v letech 1929 až 1934 nejenže potvrdila problematičnost napojení na reálné – nejlépe pak zlaté peníze, ale tato krize předvedla i faktickou cestu do slepé uličky náhradních měnových bloků, jež se zformovaly. Vznikl blok librový – pro státy více spojené s britským impériem – dolarový víceméně pro obě Ameriky, částečně frankový a také blok zlatý – tedy skupina věrných vyznavačů zlatého základu národních měn až do trpkého konce. Sem patřila i koruna československá.
John Maynard Keynes říkával, že „člověk si může vybrat mezi bezmeznou důvěrou v důstojné pány – členy vlád a národních centrálních bank i vedoucími představiteli ctihodných mezinárodních měnových institucí – anebo mezi důvěrou ke zlatu“. Při vší úctě k těmto „gentelmanům“ doporučoval zlato. Keynes po meziválečných zkušenostech s měnovými bloky a dlouhodobou hospodářskou krizí navrhoval při vzniku Mezinárodního měnového fondu v roce 1944 novou košovou jednotku „bankor“. Naštěstí pro následujících dvacet let převládla orientace na dolar a na jeho, byť jen omezenou, směnitelnost za zlato.

Sanace národních měn Nic jiného již neukotvovalo mezinárodní měnový systém kromě důvěry v relativní stabilitu a poctivé řízení hlavní světové rezervní, transakční a národní měny – dolaru. Ropné a komoditní krize s dolarem a systémem sice zahoupaly, ale ne tolik jako inovace finančních instrumentů v podobě sekuritizace a „derivatizace“ čehokoli ve virtuální obchodování. Stabilita mezinárodního měnového systému byla, je a bude řešena na bázi sanace národních měn národními měnovými autoritami a vládami a tyto měny budou zachovány. Něco přispějí mezinárodní měnové instituce jako MMF, ale ty se zase opírají o členské národní měny, i kdyby to bylo prostřednictvím SDR.
Světová ekonomika, její mezinárodní obchodní a finanční systém včetně transakčního a rezervního, nic jiného než národní měny používat nemůže. Výnosy z mezinárodní finanční spekulace mají mnoho otců napříč zeměkoulí – zatímco napáchané škody jsou jako sirotci přidělovány národním vládám a finančním autoritám „k dořešení“. Svět se poučil a nebude se konat již žádný útěk do izolovaných bloků let třicátých, protekcionismus, pád objemu mezinárodního obchodu a tak dále. Svět se poučil i po roce 1945. Součástí brettonwoodského uspořádání byly vyvážené měnové restrikce na kapitálové platby, a to až do osmdesátých let. Nepodléhat nutkání Nemalujme si, že by Evropská unie, potažmo eurozóna, byla nějak zvláště šťastná a iniciativní v zavádění eura jako transakční měny pro hlavní komodity včetně fosilních paliv. Nevěřme, že by Čína s několikabilionovými dolarovými rezervami usilovala o pád dolaru jako rezervní měny a o nahrazení jüanem. Nevznikne žádné „amero“. Velké iluzionistické řeči o měnové jednotce zemí BRIC (Brazílie, Ruska, Indie a Číny) nejsou snad ani zbožným přáním. Dolar zůstane dolarem, euro eurem a tak dále. Opravdu není obědů zadarmo. Velké sanování dluhů neodpovědných zemí z peněz daňových poplatníků odpovědnějších zemí se uskutečnilo při měnových krizích v osmdesátých a devadesátých letech přes takzvaný Pařížský a Londýnský klub věřitelů. Není nic finančně hospodářsky horšího než házet dobré peníze za špatnými. Ale je to nejlepší z možných, byť špatných řešení.
Pro USA zůstane dolar v podobě velké dominantní světové měny výhodný. Budou moci emitovat bankovky, u nichž se nepředpokládá repatriace. Tentokrát ale budou Spojené státy postupovat opatrněji. Dolary jsou již dnes repatriovány ve formě výkupu americké ekonomiky zahraničními držiteli dolarů na akciových burzách. Až budou tito investoři s výkupem akcií na konci, možná si za dolary koupí i Fed. Eurozóna by proto neměla podléhat nutkání přebírat denominačně komoditní trhy a roli dominantní mezinárodní rezervní měny. V Česku se také mnoho nezmění – koruna zůstane „nahá“ proti eventuálním náporům finančních spekulantů, které fundamentální údaje ekonomiky vůbec nezajímají.

Chybí etika Zlatý standard již nemůže být nastolen. Představte si přepočet oněch derivátů z derivátů na unce drahého kovu. Zlato je dobrou soukromou investicí – směle nakupujte po tisíci dolarech za unci. Nezapomeňte, že již před zhruba třiceti lety dosáhla cena úrovně 850 USD za trojskou unci – což po vynásobení inflačním multiplikátorem je mnohonásobně více než dnešních více než 1000 dolarů.
Světové trhy včetně finančních vždy ovládaly a ovládají tři faktory. Dva z nich se tradičně uvádějí v učebnicích – hamižnost a strach. Nic morálního ani ctnostného a velkoduchého na nich není, jen spolehlivě fungují. Třetím faktorem je pokrytectví vůdců národních států, nadnárodních měnových institucí i vedoucích činitelů komerčního finančního sektoru. Světovému měnovému a bankovnímu uspořádání již dlouhodobě ubývá faktor, který je činil spolehlivými a noblesními, totiž anglosaská protestantská etika, poctivost a odpovědnost. Ustupuje zmíněným prvním dvěma faktorům a odívá se tím třetím.

POJMY
Denominátor – Na rozdíl od skutečné měny určuje pouze velikost závazku či pohledávky, ale nemůže se jím skutečně platit.
SDR – Umělá měnová a účetní jednotka (zvláštní práva čerpání, special drawing rights – SDR). Používá se v rámci Mezinárodního měnového fondu jako hlavní rezervní aktivum MMF a odvozují se od něj průměrné hodnoty měn zemí nejvíce zapojených do globálního obchodního systému.
ECU – Bývalá košová měnová jednotka zemí Evropských společenství (European currency unit – ECU) sloužící k zúčtování mezinárodních operací. V roce 1999 byla nahrazena eurem.