Menu Zavřít

Dolarová darda v Evropě

25. 3. 2008
Autor: Euro.cz

Padající americká měna vede...

Celý podtitul: Padající americká měna vede na evropském kontinentu k úbytku pracovních míst a nižším ziskům

Celosvětová měnová bouře se zdá být daleko od společnosti Kathrein-Werke, která v bavorském Rosenheimu vyrábí antény. Z jednoduché sedmipatrové betonové budovy je výhled na zasněžené Alpy, asi 25 kilometrů na jih. Při dopolední pauze si dělníci tohoto špičkového světového výrobce antén do základnových stanic mobilních sítí pochutnávají na tradiční svačině, kterou tvoří bílý párek s hořčicí. V jedné třídě se tucet učňů seznamuje se základy elektrických obvodů. V prostorách továrny technici zvedají hlavu od žilkované barevné elektroinstalace, aby návštěvníkovi popřáli dobré ráno veselým „Morgen!“.
Avšak nahoře, v neokázalých kancelářích vedení, má Anton Kathrein ve tváři vážný výraz. Upozorňuje na to, že největšímu soukromému zaměstnavateli v Rosenheimu nastávají těžké časy. Vzhledem k tomu, že se kurz eura blíží 1,60 dolaru, Kathreinovy čtyři rosenheimské továrny už nemohou cenově konkurovat americkým a asijským rivalům. „Loni jsem na prodejích prodělal 100 milionů eur,“ přiznává Kathrein, který společnost zdědil po otci v roce 1972 a vybudoval z ní podnik s obratem dvě miliardy dolarů.
Proto Kathrein, vousatý, robustní muž, který rovněž zastává funkci místostarosty Rosenheimu, přesunuje práci do existujících továren v Oregonu a Rumunsku a staví nový závod v Indii. Trvá však na tom, že nepropustí žádného ze dvou tisíc dělníků v Rosenheimu, místo toho doufá, že mu náklady pomůže snížit přirozený úbytek zaměstnanců, kteří budou odcházet do důchodu nebo někam jinam. „Jsem oddaný občan Bavorska,“ prohlašuje sedmapadesátiletý Kathrein. V Evropě visí ve vzduchu otázka, kolik společností bude trpět stejnou bolestí jako Kathreinova firma. Evropská ekonomika zatím prokázala obrovskou odolnost, když od roku 2000 dolar ztratil vůči euru téměř polovinu hodnoty. Německé vývozy se v lednu zvýšily o devět procent oproti loňskému roku a nezaměstnanost v zemi činí jen 8,6 procenta v porovnání s 12,7 procenta v roce 2005. Až na několik důležitých výjimek, jako je švýcarská bankovní skupina UBS, evropské banky unikly tomu nejhoršímu z krize rizikových hypoték. Existují signály splasknutí realitních bublin ve Španělsku a Británii, ale nejsou žádné známky celoevropského propadu. A třebaže se růst může zpomalit z loňského tempa 2,7 procenta, Dresdner Bank předpovídá, že eurozóna v letošním roce přesto asi zaznamená slušný růst přibližně 1,8 procenta.

ZRANITELNÉ AUTOMOBILKY Ačkoli dolar padá na rekordní minima, vzrůstají obavy, že zdravá čísla skrývají náznaky hrozby. Když se dolar propadá vůči euru, evropské společnosti, které prodávají do USA, buď musejí zvyšovat ceny, nebo akceptovat nižší příjmy, protože každý dolar příjmu má menší hodnotu, když se převede zpět na tuzemskou měnu firmy. „Knihy objednávek jsou plné, ale rekordní euro začíná být přítěží,“ konstatuje Jürgen R. Thumann, prezident odvětvového sdružení Federace německého průmyslu.
Evropská centrální banka (ECB) vytrvale odmítala na takové obavy reagovat snížením úrokových sazeb – a tato politika přispívá k síle eura. Avšak uprostřed všeobecné kritiky tvrdé linie banky v oblasti inflace se objevují signály mírnějšího postoje. Dne 18. března ECB zvýšila zhruba o 16 procent částku, kterou dočasně půjčuje bankám. Finančnímu systému tím dodala likviditu a možná naznačila, že sníží hlavní sazbu, za kterou půjčuje bankám peníze a která v současnosti činí čtyři procenta. Slabý dolar měl doposud neblahý dopad jen na některá pracovní místa a některé zisky v Evropě. Jako první byly postiženy společnosti, jež vyplácejí mzdy v eurech, ale prodávají výrobky oceněné v dolarech – výrobci všeho možného počínaje letadly, přes jakostní vína a konče počítačovými čipy. „Člověk se musí vrátit téměř o 40 let nazpátek, aby našel dobu, kdy tento problém měl takové rozměry,“ uvádí Charles Edelstenne, šéf společnosti Dassault Aviation vyrábějící podniková proudová letadla. Letecký obr tvrdí, že každý pokles hodnoty dolaru o deset centů smaže téměř 1,6 miliardy dolarů provozního zisku. „Společnost se stává štíhlejší… ale musíme být před pohyby amerického dolaru víc chráněni,“ míní Louis Gallois, generální ředitel European Aeronautic Defence & Space (EADS), mateřské společnosti Airbusu.
Na opačné straně, ve vinařském městě Ay ve Francii, je v podobně pesimistické náladě Ghislain de Montgolfier, prezident firmy Bollinger, která vyrábí šampaňské. Nejenže dolar způsobuje, že jeho šumivý mok je pro americké pijáky dražší, ale prodejům v USA rovněž škodí neradostné vyhlídky americké ekonomiky. „Když člověk vidí, že zítřek bude dobrý, otevře si láhev šampaňského,“ říká de Montgolfier, jehož prapraděd založil firmu Bollinger v roce 1820. Sdružení výrobců šampaňského tvrdí, že objem vývozů do USA loni poklesl o 6,2 procenta.
Zranitelné jsou i evropské automobilky. BMW plánuje, že propustí přes 8000 pracovníků, především prozatímních zaměstnanců v Německu. Vedení podniku dává vinu slabému dolaru, který zdražuje automobily vyráběné v Německu a vyvážené do Spojených států, jež jsou hlavním zahraničním trhem této automobilky. Volkswagen se ani neobtěžuje tím, že by do Ameriky vyvážel vyšňořenou novou verzi sportovního sedanu Scirocco, kterou předvedl v březnu, protože by mu z toho nekynul žádný zisk. „Při současném směnném kurzu to nemá význam,“ potvrzuje šéf prodeje Detlef Wittig. Pokud z nejnovějšího propadu dolaru plyne nějaké poučení, pak spočívá v tom, že jedinou dlouhodobou pojistkou proti měnovému riziku je rozmístění závodů po celém světě. Každá společnost, která to udělala, má patrně konkurenční výhodu. „Poměr měn je nepředvídatelný,“ tvrdí Tetsuo Agata, člen vedení Toyoty, která má továrny na celém světě. „Nejrozumnější je sledovat trend trhu.“
Z amerického hlediska má tento vývoj i svůj líc. Evropské společnosti horečně investují do americké výrobní kapacity, což vytváří pracovní místa a pomáhá snižovat současný schodek běžného účtu ve výši 740 miliard dolarů, který je kořenem nesnází dolaru. Například firma BMW zvyšuje výrobu ve svém existujícím závodě ve Spartanburgu v Jižní Karolíně o 50 procent. Firma očekává, že do roku 2012 vytvoří v této továrně, kde vyrábí X série sportovních užitkových vozidel pro smíšený provoz, dalších 500 pracovních míst. Volkswagen, který vyrábí v Mexiku, pátrá v USA po lokalitě, kde by postavil závod. Od té doby, co konsorcium EADS získalo kontrakt na výrobu tankovacích letadel na doplňování pohonných hmot pro americké vojenské letectvo, Airbus plánuje výrobu civilních a vojenských letadel v Alabamě. Své podniky v USA posilují i menší společnosti. Trumpf, německý výrobce laserů používaných k řezání kovových plechů, křtí v dubnu novou továrnu v Connecticutu, kde už jeden závod má. Evropské společnosti se zase snaží nakupovat víc dílů v USA. To však skýtá jen částečné řešení měnového problému. Vzhledem k tomu, že tolik výrobních činností se z Ameriky přesunulo jinam, společnosti obtížně nacházejí vhodné výrobce součástek. A přimět nové dodavatele, aby nabrali správnou rychlost, může trvat léta. „Člověk nemůže jen cvaknout vypínačem a automaticky udělat kopii dodavatelského řetězce,“ uvádí Hans-Jörg Mast, finanční šéf firmy Claas se sídlem v západoněmeckém městě Harsewinkel, která vyrábí zemědělské stroje.

DELŠÍ PRACOVNÍ DOBA Účinek padajícího dolaru zmírňovalo desetileté evropské úsilí o omezení tyranie měnových trhů. Samo euro, zavedené v roce 1999, odstranilo měnové riziko mezi patnácti zeměmi, jež ho používají, a vnitroevropský obchod stále převyšuje vývozy z tohoto regionu. Po posledním ochabnutí dolaru v polovině 90. let se větší společnosti naučily používat finanční deriváty, aby se proti měnovému riziku pojistily. A silné euro je výhodou pro evropské společnosti, které spotřebovávají hodně ropy a dalších komodit, jejichž cena se obvykle stanovuje v dolarech. Evropské firmy jsou také prozíravější. Přesunuly výrobu do východní Evropy, kde jsou nižší mzdy, zatímco dělníci v Německu souhlasili s delší pracovní dobou. Zaměstnanci Kathreinových továren na výrobu antén v Rosenheimu teď pracují za stejný plat 42 místo 40 hodin týdně. A aby snížili závislost na Američanech, Evropané podporovali rozvoj trhů v Číně, Rusku a Indii. Podíl evropských exportů do USA se snížil celkem o třináct procent z šestnácti procent v roce 1999. Ve stejném období se dodávky exportované na nově vznikající trhy zvýšily z 21 na 26 procent. Zatímco nejnovější členové Evropské unie byli svědky spousty investic do nové výroby, slabý dolar postihl některé společnosti, když vůči dolaru rovněž stouply středoevropské měny. Český výrobce bižuterie Jablonex z Jablonce nad Nisou snížil počet zaměstnanců z 3500 na 2600 poté, co slabý dolar podkopal jeho prodej ve Spojených státech amerických, které pro tuto firmu představují největší trh skleněných korálků. Ovšem přestože je Jablonex největším soukromým zaměstnavatelem v regionu, propouštění nevyvolalo ve městě s 89 000 obyvateli, vklíněného mezi borové a březové kopce u polských hranic, žádnou vlnu bídy. Když sláblo tradiční sklářství, vznikaly desítky výrobců autodílů, což víc než kompenzovalo ztráty pracovních míst. Jablonec vlastně kypí životem a místní obyvatelé renovují secesní vily postavené téměř před stoletím sklářskými a šperkařskými magnáty.
Přesto neexistuje recept, který by před měnovými výkyvy skýtal absolutní ochranu. Výrobce skla a porcelánu Waterford Wedgwood už dvě desetiletí snižuje stavy zaměstnanců ve své historické základně v irském městě Waterford a přesunuje část výroby, která je velmi pracná, do míst s nižšími náklady, jako je Slovinsko. Počet 3500 zaměstnanců, kteří kdysi pracovali ve Waterfordu, se zmenšil na 1070 – a společnost v listopadu oznámila, že zruší dalších 486 pracovních míst. Jenže Waterford nemůže přesunout celou výrobu z Irska, kde se používá euro, aniž obětuje svou identitu. „V sázce je přežití a prosperita věhlasné značky staré 225 let a jde o opatrné balancování mezi tím, abychom si udrželi spojitost se svým irským dědictvím, a přitom zůstali konkurenceschopnými,“ uvádí finanční ředitel Anthony Jones. Irsko postihly dvě pohromy najednou, protože euro se zvedlo vůči britské libře stejně jako vůči dolaru, čímž se zdražily irské vývozy pro oba největší obchodní partnery země. Nezaměstnanost stoupá a ekonomové tvrdí, že padající dolar by mohl vypudit nadnárodní společnosti, jež Irsko používaly jako evropskou základnu a podněcovaly pozoruhodný vzestup této země, která se během dvaceti let proměnila z nejchudšího státu Evropské unie v jednu z nejbohatších. „Považuji negativní účinek směnných kurzů za poslední hřebík do rakve (některých) společností,“ tvrdí Jim Power, hlavní ekonom investiční poradenské firmy Friends First z Dublinu. „Ne že je nutně přitlačí ke zdi, ale pobídne je, aby přemístily podniky do zahraničí.“

Jack Ewing, Kerry Capell, Londýn, Carol Matlack a Jennifer Fishbeinm, Paříž, Barbara Frye, Praha. BusinessWeek

/text grafu na s. 48 dole/
DOLAROVÉ BLUES
1,20
EUR ZA DOLAR
1,00

0,80

0,60

0
LEDEN ’02 19. 3. ’08

Pramen: Bloomberg Financial Markets

bitcoin_skoleni

PŘEKLAD: Jiří Kasl

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

  • Našli jste v článku chybu?