Ropný kartel slábne kvůli síle "New Economy" a pod politickým tlakem USA a Evropské unie
Kdyby to záleželo pouze na členech kartelu, mohli by slavit, že ropa dobře sype, protože krácení vývozu – o kterém se rozhodlo loni – přineslo své plody. Západní země je však dlouho radovat nenechaly. V Evropě se za barel ropy platilo 30, v USA 34 dolarů, což začínalo zvedat inflaci a nutilo centrální bankéře přitlačit na úrokové sazby. Evropská centrální banka kvůli vysokým cenám ropy a slabému euru dala podnět ke zvýšení úroků a varovala země ucházející se o členství, aby ve snaze oživit hospodářský růst sazby nesnižovaly. Od řádného zasedání Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) se očekávalo, že přinese verdikt, který zajistí pro ně stabilní zisk, ale zároveň uklidní světové trhy, včetně českých národohospodářů. Ropný kartel, který kontroluje 40 procent světové produkce, se podle očekávání umoudřil a jeho členové kromě Íránu a Iráku se shodli na tom, že bude lepší prodávat barel v rozmezí 20 až 25 dolarů několik let než chvíli za více než 30 dolarů, ale s rizikem, že brzy o tuto surovinu prudce poklesne zájem. Nehledě na to, že drahý benzin v USA před prezidentskými volbami je globální politický problém. Nižší cena je pro země vyvážející ropu výhodná tím, že jim umožní udržovat dobré vztahy s vyspělými zeměmi, především s USA a s Evropskou unií. Každému je jasné, že OPEC ke svému rozhodnutí nedospěl pouze na základě rozumných tržních úvah, ale že významnou roli sehrály oficiální i neoficiální diplomatické kroky USA a Evropské unie. Daly jasně najevo, že další pokračování v politice nízké těžby znamená krácení finanční pomoci a dodávek zbraní. Právě díky zbraním mají některé země kartelu se Spojenými státy takové vztahy, že harmonické soužití uvnitř organizace OPEC se musí přesunout na druhou kolej a bratr v Íránu má v tuto chvíli smůlu. Američané drží v ruce i další kartu, s níž mohli ovlivňovat hlasování: Arabské země, které se obávají napadení ze strany Iráku, očekávají (pravděpodobně právem), že USA je ochrání. Navíc Washington má také hlavní slovo v OSN při rozhodování o rozsahu iráckých mezinárodních obchodních aktivit. Země produkující ropu musí brát rovněž v úvahu skutečnost, že v západních státech právě kvůli ropným krizím došlo k takovým strukturálním změnám v ekonomice, které umožnily rozšíření technologií vyžadujících méně ropy. „Zapomeňte na ropu. Toto je století elektronu, nazval Mark P. Mills, ředitel Competitive Enterprise Institute, koncem února svůj článek v deníku The Wall Street Journal. „Dvacáté století patřilo ropě. Dvacáté první bude patřit elektronu, a to je nejhorší noční můrou kartelu OPEC, míní Mills a dodává, že jsou pryč i časy, kdy cena ropy táhla nahoru inflaci. Podle něj se epicentrum moci na energetickém trhu přesouvá z Abú Dhabi, v němž ropa leží pod pískem, do Silicon Valley, kde elektrony běhají přes čipy, které jsou vyrobeny z písku. Časopis Oil & Gas Journal předpovídá, že minimálně jedenáct miliard dolarů ročně se dá ušetřit pomocí internetových řešení pro e–business, která ropné společnosti teprve zavádějí. Ostatně ani mexické hospodářství není již takzvanou ropnou ekonomikou. Tržby z vývozu ropy nyní činí pouhých sedm procent oproti 78 procentům v roce 1982. „Role ropy v ruské ekonomice je přehnaná. Řeči o tom, že snížení ceny po zasedání kartelu bude znamenat katastrofu, jsou nekorektní, prohlásil Alexej Žabotkin z moskevské United Financial Group. Každý dolar, který Rusko bude tratit na barelu ropy, bude pro státní rozpočet znamenat asi miliardu rublů (přibližně 37 milionů eur) ztráty. To však v žádném případě nezpůsobí rozpočtové potíže, neboť vláda počítá s cenou ropy mezi šestnácti až sedmnácti dolary. „Ropa již přestala být motorem ruské ekonomiky. Ropné společnosti mají sice velké zisky, ale netáhnou ekonomický růst, míní Al Breach z Goldman Sachs International. Jediným stínem vídeňského zasedání ropného kartelu bylo, že se organizace pomalu rozděluje na dvě skupiny. Ministr ropného průmyslu Saúdské Arábie se snažil zlehčit rozpor se svým íránským protějškem slovy, že „i mezi bratry se občas vyskytují spory . Avšak vyhrožování Íránce Zangeneha, že odejde z jednání spolu s dalšími silně protiamerickými členy kartelu (Libye, Irák a Indonésie), naznačuje, že jde o vážný problém. Roztržka uvnitř kartelu může být větší, pokud ceny klesnou pod dvacet dolarů a americké úřady nepřestanou stupňovat tlaky na zesílení sankcí vůči zemím jako Írán, Irák či Libye.
