Snad nenosí Dolce & Gabbana? Domenico Dolce ano. „Jsem naprosto věrný značce,“ přiznává rozhodně holohlavý návrhář nižšího vzrůstu, „od ponožek až po kravatu.“ Ne tak jeho společník pyšnící se vzhledem modela Stefano Gabbana, jenž se vloni poprvé představil také jako vášnivý a mužný „macho“ coby protagonista reklamního spotu automobilů Lancia. Ten si rád oblékne i něco jiného, nejčastěji originální modely mladých návrhářů, a to je pak oheň na střeše. „Podle mě to není správné,“ bručí Domenico. „Před pár lety se otevřeně objevil ve věcech od Yves Saint Laurenta a Balenciagy!“ – „Ano a dodnes si pamatuji, jak jsem několik dní poslouchal tvé výčitky,“ reaguje pohotově jeho partner.
Setkání severu s jihem
Existují jména, která k sobě v obecném povědomí doslova přirostla. Romeo a Julie. Nebo Black and White. Stala se jedním a jedno bez druhého by snad ani nic neznamenala. Nikdo by asi neřekl: jednou Black, prosím, a hodně ledu; nebo: včera jsem viděl skvělou inscenaci Julie. Stejně je na tom i Dolce & Gabbana. Světová značka, pojem, podstata módy. Dva lidé, jeden směr, jeden společný cíl. Domenico, menší a plešatější z obou návrhářů, byl v kontaktu s módou a krejčovstvím už od raného dětství. Hrával si mezi šaty v malém konfekčním podniku svého otce. Pochází ze Sicílie a jeho velkou zásluhou je, že ze smyslnosti horkého jihu, skryté pod povrchem věcí, z jeho trochu barokního, ale hlubokého smyslu pro krásu učinil moderní a společensky uznávanou záležitost.
Stefano, vyšší muž příjemného vzhledu pocházející z Milána, začínal jako grafik, ovšem i on se dal záhy na módu. K jejich šťastnému setkání došlo koncem sedmdesátých let v jednom milánském návrhářském studiu. Během následujících pěti let se z nich stala nerozlučná dvojice. Pracovali u menších i větších módních domů, ale už v té době měli svou vlastní představu, jež je později tak proslavila. Velký zlom nastal v roce 1982, kdy se rozhodli založit si vlastní firmu. Bydleli v malém jednopokojovém bytě, kde jim jediný stůl sloužil nejen ke stolování, ale také ke kreslení a navrhování. V již tenkrát velmi snobských milánských módních kruzích jim neřekli jinak než „trhani“, ale nevzdali se. Nacpat svou ukázkovou kolekci do malého Domenicova auta, které navíc občas stávkovalo, byl pokaždé skoro hrdinský čin, ovšem jezdili a snažili se dál.
„Nezačali jsme to celé pro peníze,“ krčí rameny Stefano, když vypráví o letech začátků, „spíš jsme snili o tom, že se naše jména jednou zapíší do velké knihy módy.“ Oficiálně se obchodní název Dolce & Gabbana objevil v roce 1985 a ve stejném roce se dvojice také představila na pódiu slavného milánského týdne módy, zatím pouze v kategorii začátečníků, talentů. Od jejich představení však nabraly události rychlý spád, v následujících letech si originálního stylu obou návrhářů povšimla spousta lidí. Jejich kreace nosili herci a rockové hvězdy a ke konci desetiletí se definitivně zapsali mezi velká jména. Hravě a bez respektu vedle sebe kladli na paletu módy nové a jedinečné barvy, představy a kombinace. Jejich osobitý vyzývavý styl sklízel úspěch po celém světě. Byl trochu kýčovitý jako svět sicilských poutí, malinko elegantní jako styl milánských nocí a agresivní jako stálí návštěvníci velkoměstských diskoték. V několika dalších letech se jim podařil i onen důležitý krok, ke kterému už je zapotřebí i obchodní talent, totiž udělat z jména skutečnou značku.
„Přitom já byl v matice vždycky trojkař,“ poznamenává ironicky Stefano, „a pro obchodní záležitosti jsem vůbec neměl cit, chodil jsem na výtvarné gymnázium. Domenico absolvoval aspoň techniku, i když to taky není žádná záruka.“
Milán, mlhavý domov
Stefano trochu rozpačitě přiznává, že skoro nevědí, jak tu spoustu peněz utrácet, a oba mají tajně trochu strach. Neustále se jim navrací noční můra, že jim jednoho dne přesně uprostřed nakupování prostě zablokují kreditní kartu. Na dotaz, proč tolik lpí právě na Miláně, když by mohli bydlet kdekoli na světě, Stefano jen krčí rameny. „Já se tu narodil, ale miluji Sicílii, a Domenico, který se narodil na Sicílii, je zase zamilovaný do Milána a nikdy by odtud nikam neodešel. Jak vám to jen vysvětlit – tady jsme dosáhli úspěchu, tady jsme se proslavili, ani mně se odtud nikam nechce, nanejvýš někam k moři. Milán ale stejně není tak strašně chaotické město, kde se nedá bydlet, jak je často popisován. Stačí, když si vždycky, jakmile přistanu na zdejším letišti, uvědomím, že jsem konečně zas doma – i když je tu třeba zrovna mlha, která by se dala krájet. Nejdůležitější bude ale vždycky samozřejmě vděčnost – za šanci, za příležitost, kterou nám tohle město poskytlo.“
Pracují ve vile v centru města. Mají krásnou malou zahradu s palmami a dalšími jižními rostlinami, takže se zdá, jako by ani nebyla zima a nebyli v nepříjemně sychravé a šedé lombardské metropoli. Barvitý a bohatý styl, který se tak dobře mísí s tepem kosmopolitních velkoměst, často čerpá inspiraci právě z tohoto dvojího dědictví. Oslnivě ostré slunce Sicílie, palmy, květiny exotických vůní a velkoměstský smog; Dolce a Gabbana.
Stále krok od skandálu
K neuvěřitelně úspěšným modelům se brzy a stejně zdařile přidala také obuv, parfémy a luxusní zboží. V letech 1993 až 1999 získali za své pánské a dámské toaletní vody, obuv, kabelky a tašky hned tři velká mezinárodní ocenění. Mezi jejich příznivce patří Madonna, Kylie Minogue, Brad Pitt, Jennifer Lopezová a spousta dalších celebrit. Na dotaz, kdo byl jejich nejdůležitější modelkou, uvádějí oba Madonnu. Na letošním týdnu módy ovšem v rámci jednoho velmi úspěšného večírku pověřili představením své nové linie make-upu Scarlett Johanssonovou a pak se jakožto sponzoři fotografické výstavy Vogue družili s obávanou Annou Wintourovou, jež dosud opěvovala spíš Pradu. Kouzla a krásy se odmítli zříci i v měsících krize, když několikrát vyjádřili svoje přesvědčení, že právě to dělá pojem módy doopravdy celým. Jejich dámská kolekce ostatně sklidila na letošních milánských molech mimořádný úspěch a odborníci i veřejnost ji považují za jednu z nejzdařilejších za posledních několik let. Tentokrát se snad nebudou muset vytasit s plakáty a reklamními spoty dráždícími veřejný vkus, čehož se během dlouhé kariéry nikdy nebáli. Byli šikovní – nikdy nepřekročili hranici, za kterou už by se nevyhnuli velkým skandálům. Jenom se o nich hodně mluví.
Jejich nápady a bohémství pramení z naprosto vědomé a dobře promyšlené strategie. Po módních úspěších v devadesátých letech si vzali na mušku nové oblasti konfekčního průmyslu. Patřili k prvním velkým módním domům, které investovaly spoustu energie a peněz do propagace linií spodního prádla, navíc prádla pánského. Obří plakáty Dolce & Gabbana zachycující nejznámější fotbalisty, samozřejmě zrovna po sprše a jen ve spodním prádle, jsou již léta běžnou součástí větších italských měst. Jeden incident z letošního ledna, spojený s milánskou návštěvou manželů Beckhamových, ovšem způsobil téměř rozkol v módní diplomacii. Když přijel David hrát do slavného fotbalového klubu, samozřejmě provázen svou ženou, někdejší Spice girl, nestrávili svou první neděli v Miláně s nikým jiným než ve společnosti Dolceho a Gabbany. Ti na jejich počest dokonce otevřeli svůj butik ve středu města, aby si slavní hosté mohli na uvítanou nerušeně trochu zanakupovat. Jak jistě není třeba dodávat, k obrovské radosti tisku a paparazziů. A k velké zlosti Armaniho. Manželé Beckhamovi se totiž – společně i každý zvlášť – dívají do očí chodcům v evropských městech z obřích plakátů Armaniho, a také ve spodním prádle, jenže v tom od Giorgia. K novým kolekcím je vždycky třeba vymyslet i nějakou novou přílohu, říkají Dolce a Gabbana, aby se vyhnuli bouři, i to je součástí výzvy. O tom však nechtějí moc mluvit, práce je práce, za tu je třeba vzít, a ne o ní mluvit.
