Dolů, dolů, dolů

27. 8. 2002

Podniky se potápějí jeden za druhým

Roku 1726 založil frankfurtský obchodník Jacob Friedrich Gontard bankovní dům. Ten pak přestál okupaci napoleonskými vojsky, hyperinflaci dvacátých let minulého století, a dokonce i bombardování spojeneckými letouny za druhé světové války. Finančníky společnosti Gontard srazil na kolena až náhlý propad kapitálových trhů na počátku 21. století. Banka, která v posledních letech nesla jméno Gontard & MetallBank, vsadila na nesprávné koně a pád technologických startupů ji nakonec letos v květnu donutil vyhlásit platební neschopnost. Finanční dům, který stál v 18. století u zrodu obchodování s vládními dluhopisy, už existuje pouze na papíře. Z tradičních německých společností však v nedávné době nepostihl pád pouze banku Gontard. Počet vlastních žádostí o vyhlášení úpadku láme všechny rekordy. Jen v první polovině roku 2002 se počet těchto bankrotů odhaduje na 18 800. V porovnání se stejným obdobím minulého roku jde o mohutný nárůst o 25,2 procenta. Daleko znepokojivější je však to, že stále větší podíl z odehnívajícího firemního porostu představují staletá dubiska německé ekonomiky - společnosti, které přetrvaly všechny nástrahy minulého století jen proto, aby pak klesly ke dnu v době, kdy se Německo navíc oficiálně ani nenachází v recesi. „Před třemi čtyřmi lety bankrotovaly většinou nové firmy. Teď dochází na ty staré,“ připomíná frankfurtský právník Klaus Pannen, kterého soud jmenoval správcem konkursní podstaty společnosti Gontard. Oficiální statistiky mu dávají za pravdu. Do roku 1998 připadali na jednu insolventní firmu s nejméně osmiletou tradicí čtyři podnikatelští nováčci. Dnes je skóre méně než dvě ku jedné.
Proč zrovna teď? Vždyť v německé historii by se jistě našla období s daleko horšími ekonomickými podmínkami. Dnes ovšem firmy do hlubin bankrotu sráží problémy hospodářského cyklu - pomalý růst, drahé půjčky a klesající spotřeba obyvatel. Do finančních obtíží se dostala dokonce i řada německých bank. Ty už dnes podnikům v úzkých odmítají půjčovat. Německé firmy se navíc v důsledku nových pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže a zavedení eura v roce 1999 ocitly pod větším náporem konkurence. Krom toho od stejného roku platí nová konkursní legislativa, která společnosti nutí žádat o vyhlášení platební neschopnosti ještě v době, kdy jejich poslední aktiva dosud nezmizela v prachu dějin. V období hospodářského poklesu se tyto změny bezpochyby projevují zvýšeným tlakem na slabší německé firmy. Vždyť i většina velkých podniků, které dnes čelí problémům, toho ve firemní strategii dost zpackala. Pokud se však Německo vydá na cestu klíčových hospodářských reforem, mohla by jej na jejím konci čekat celkově zdravější domácí ekonomika.
Dnešní vlnu insolvence totiž spustila právě stagnující ekonomika. Německo se sice oficiálně v recesi nenachází, ovšem průměrný hospodářský růst se v 90. letech pohyboval jen na úrovni 1,5 procenta a ve druhém čtvrtletí roku 2002 dosáhl pouhých 0,2 procenta. HDP za třetí čtvrtletí možná klesne pod tíhou náprav nedávných povodňových škod. Hubenými lety procházejí také některá průmyslová odvětví, jako například stavebnictví, kterému rok 2001 ukrojil celých sedm procent. To ostatně vysvětluje, proč se letos za velkého zájmu médií náhle zhroutila i tradičně největší německá stavební firma Philipp Holzmann Group.
Pod tlakem desetiprocentní nezaměstnanosti a přetrvávajícího pesimismu spotřebitelů si poslední desetiletí protrpěli i maloobchodní prodejci. Zatímco v polovině 90. let tržby z prodeje oděvů či obuvi ještě stagnovaly nebo šly lehce do minusu, v květnu zaznamenaly prudký meziroční propad o bezmála deset procent. To přispělo k uzavření řady místních prodejen oděvů typu dortmundského rodinného krejčovství Herrenhaus Fischer. Tento odborník na pánskou módu už vzhledem ke svým nákladům nebyl schopen konkurovat velkým prodejním řetězcům a po šedesáti letech v oděvní branži stáhl 16. srpna rolety své prodejny naposledy. Podnikatelské krachy samozřejmě zvyšují armádu nezaměstnaných, a tím jen dále omezují možné výdaje domácností. Jeden zdroj uvádí, že v roce 2001 přišlo v důsledku insolvence zaměstnavatelů o práci 275 000 Němců. „Bylo to, jako by vám někdo dal pěstí do břicha,“ vzpomíná jedenapadesátiletý Thomas Schmidt, který ztratil zaměstnání v polovině července následkem bankrotu jednoho z největších berlínských knihkupectví Buchhandlung Kiepert. Pracoval tam 31 let. „Na důchod jsem moc mladý a na novou práci zase moc starý,“ dodává.
Ještě přednedávnem se churavějící podniky mohly spoléhat na pomoc německých bank. Ty teď ale mají dost starostí samy se sebou, a dokonce i veřejně dotované Landesbanky začínají s půjčkami skrblit. Kupříkladu Westdeutsche Landesbank se vzepřela žádosti o záchranu oberhausenského dodavatele elektrárenských zařízení Babcock Borsig zaměstnávajícího dvanáct tisíc lidí. Být to před rokem či dvěma, „zpolitizovaná“ banka by nad poskytnutím půjčky neváhala ani minutu. „Banky už nejsou ochotné podpírat potácející se firmy,“ říká analytik německé ratingové agentury Creditreform Michael Bretz.
Dobrá zpráva (lze-li o takových v tomto kontextu vůbec mluvit) spočívá v tom, že nový zákon o insolvenci dává společnostem možnost hledat právní ochranu před věřiteli, dokud jim ještě zbývá šance restrukturalizovat se a přežít. Stuttgartský obchodník s potravinami pro labužníky Böhm se tak například díky vyhlášení platební neschopnosti může vyvázat z dlouhodobých pronájmů a zavřít ztrátové prodejny. Podnikoví manažeři mají možnost oznámit insolvenci už v okamžiku, kdy jim vážné problémy s likviditou teprve hrozí, a nikoli až je skutečně postihnou. Díky tomu se možná berlínskému výrobci kancelářských potřeb, firmě Herlitz založené roku 1904, podaří vyškrábat z dluhů, do nichž se postupně propadala nevýhodnými akvizicemi, jako byl například nákup podílu v jedné ruské papírně. Herlitz teď plánuje zaměřit se na jádro své podnikatelské činnosti, které chválabohu zůstalo zdravé. „Nový zákon dává Herlitzu větší šance na přežití,“ říká člen vedení odborového svazu zaměstnanců firmy Herlitz Frank Werneke.
Na bankrot lze jistě pohlížet jako na součást procesu kreativní destrukce. Právě ta tržní ekonomice poskytuje potřebnou vitalitu. V Německu je ovšem té destrukce poslední dobou příliš a kreativity naopak pohříchu málo. Podle agentury Creditreform klesl v prvním pololetí počet nově zaregistrovaných firem o 5,6 procenta. Problém, byť ne jediný, je totiž v tom, že současný systém spíše ochraňuje stávající podniky, zatímco jejich novým konkurentům hází byrokratické klacky pod nohy. Půjčky z polostátní Bayerische Landesbank tak například udržovaly naživu mnichovskou mediální skupinu KirchMedia ještě dlouho poté, co bylo jasné, že televizní a filmová společnost je na tom víc než bledě. Naproti tomu podnikatel, který si chce v Německu otevřít obyčejné pekařství, musí na složení požadovaných mistrovských zkoušek studovat stejně dlouho jako právník.
Na tom, že systém měl být reformován dávno, se shodnou všichni. Z reformy přitom nebudou těžit jen firmy před krachem. Podnikům by se měla poskytnout úleva z přísného pracovního práva, které jim brání propouštět dokonce i po vyhlášení platební neschopnosti. Proces politické reformy ale výrazně ztěžuje lobbování zájmových skupin. K tomu všemu německý kancléř Gerhard Schröder 19. srpna oznámil, že plánované snížení daní se odkládá, neboť vláda potřebuje peníze na odstraňování povodňových škod. „Vody německé ekonomiky jsou neuvěřitelně stojaté,“ stěžuje si Hans-Josef Döllgen, ředitel pobočky Sdružení středně velkých podniků v Severním Porýní-Westfálsku. Optimisté doufají, že volby, které se uskuteční 22. září, přinesou změnu. I kdyby měli pravdu, pro tisíce firem přijdou tyto změny zatraceně pozdě. S prázdnou kasou Nejrozsáhlejší německé konkursy roku 2002

BABCOCK BORSIG (založeno 1891) Minikonglomerát podnikal ve více oblastech, než dokázal zvládnout

FAIRCHILD DORNIER (1914) Výrobce letadel padl za oběť současné krizi leteckého odvětví

GONTARD & METALLBANK (1726) Banka vsadila celou svou budoucnost na veřejné úpisy akcií technologických firem

HERLITZ (1904) Od původní výroby kancelářských potřeb vedení firmy zabloudilo do úplně jiných vod

PHILIPP HOLZMANN (1849) Stavební firmu ošklivě postihl dlouhodobý útlum odvětví

KIRCHMEDIA (1956) Mediální koncern prošustroval miliardy na ztrátové vysílání placené televize

SACHSENRING (1899) Výrobce dílů pro automobilový průmysl se pustil do příliš mnoha akvizic a vyhodil spoustu peněz na projekty, jako vývoj hybridního vozu

Všechny jmenované společnosti pokračují v hospodářské činnosti Pramen: BusinessWeek