Snaha prolomit územní limity pro těžbu hnědého uhlí narazí na odpor ekologůPřijetí energetické koncepce podporující domácí energetické zdroje povede k výstavbě nových elektráren.Těžba hnědého uhlí v České republice dostává "zelenou", a to nejen v obrazném vyjádření.
Snaha prolomit územní limity pro těžbu hnědého uhlí narazí na odpor ekologů
Přijetí energetické koncepce podporující domácí energetické zdroje povede k výstavbě nových elektráren.
Těžba hnědého uhlí v České republice dostává „zelenou“, a to nejen v obrazném vyjádření. Využití hnědého uhlí je základem energetického mixu vládou prosazovaného tzv. zeleného scénáře Státní energetické koncepce (SEK) do roku 2030. To, že Česká republika počítá s hnědým uhlím v energetické politice na dalších několik desítek let dopředu, má dalekosáhlý význam nejen pro toto těžební odvětví, ale také celou elektroenergetiku, teplárenství, projeví se v neposlední řadě v sociální oblasti. S touto informací musí počítat nejen největší energetičtí hráči na tuzemském trhu, jako je ČEZ, ze zahraničních společností RWE, E.ON, EdF, International Power apod., ale i dodavatelské firmy, které půjdou do tendrů na výstavbu nových energetických zdrojů. Je to důležitá zpráva i pro stovky menších dodavatelských firem, které jsou na velkých energetických společnostech závislé. Prodloužení těžby hnědého uhlí, která by jinak skončila kolem roku 2035, je důležité pro zájemce o privatizaci hnědouhelných společností Severočeských dolů a Sokolovské uhelné. Přijetím SEK se otevře také cesta k privatizaci samotného ČEZ. Právě nevyjasněná role hnědouhelného hornictví byla pravděpodobně jedním z důvodů, proč se nepovedl poslední tendr na prodej státního podílu v elektrárenské společnosti ČEZ. Vláda stanovila v tendru v roce 2001 podmínku, že nový majitel elektrárenské společnosti bude od uhelných společností odebírat po dobu 15 let asi 30 milionů tun uhlí. Za elektroenergetiku přitom chtěla 200 miliard korun. Slib, že smlouva o prodeji ČEZ a distribučních společností bude tuto klauzuli obsahovat, měl dát hornickým odborům tehdejší premiér Zeman. „Nikdo neví, co bude za 10 až 15 let,“ upozorňovali odborníci na nevyjasněnou energetickou strategii českého státu v té době. První z uhelných elektráren, především Počerady, Prunéřov nebo Tušimice začnou dožívat kolem roku 2008. Podobně odsiřovací zařízení, která byla postavena v polovině 90. let u uhelných elektráren, budou končit kolem roku 2010. Investor, který privatizuje ČEZ by měl dát dalších asi 270 miliard korun do obnovy plného výkonu uhelných elektráren, aniž by měl jistotu, že se mu investice vrátí. Postavení uhelného bloku o výkonu 600 MW vychází v současných cenách kolem 25 miliard korun. Uhelné elektrárny mají celkový výkon asi 6500 MW a přibližně ze dvou třetin kryjí produkci elektrárenské společnosti. Na podmínce povinného odběru uhlí skončila podle některých expertů pravděpodobně většina zájemců o získání tuzemské elektronergetiky. Zbylí účastníci privatizační soutěže, francouzská Electricité de France (EdF) nebo italský Enel dali méně než vládou požadovaných 200 miliard korun, nebo chtěli změnit podmínky soutěže. Investice za 270 miliard korun do nových elektráren by byla pro ně zbytečná při existenci územních ekologických limitů pro těžbu uhlí, které byly stanoveny vládním usnesením z roku 1991. Těžba paliva by podle těchto limitů končila v ČR kolem roku 2030, přestože zásoby hnědého uhlí nebudou vyčerpány. Investoři by se dostali do pasti. Jestliže by neinvestovali do výstavby nových tepelných zdrojů, neměli by uhlí v blízké budoucnosti kde spalovat. Naproti tomu, při výstavbě nových uhelných elektráren s životností nejméně 35 let, by jim po roce 2030 chybělo zase palivo. Vládou preferovaný zelený scénář SEK předpokládá, že hnědé uhlí se bude těžit i po roce 2030. To by otevřelo možnost výstavby nových energetických zdrojů postavených na využití uhlí. Elektrárenská společnost ČEZ, případně i další výrobci uvažují o výstavbě nových efektivních tepelných zdrojů. Nahradily by asi 60 procent současného výkonu uhelných elektráren. Místo účinnosti kolem 30 procent by dosahovaly 40 procent. „Požadavkem jsou však zásoby hnědého uhlí na dalších minimálně 40 let,“ uvedl k tomu již dříve Miroslav Tlapák z tripartity Ústeckého kraje. O těžbě v místech chráněných územními ekologickými limity se budou muset dohodnout důlní společnosti s obcemi. Limity stanovila vláda v roce 1991, aby chránila obce před postupem dolů. Vláda by neměla do této sféry zasahovat. Platnost vládního usnesení stanovující územní ekologické limity pro těžbu uhlí končí za dva roky. Orientace České republiky na těžbu uhlí v dosud chráněných oblastech vyvolá patrně ještě ostrou diskuzi. Proti zpochybňování oficiálních ekologických limitů, které chrání obce v severozápadních Čechách před rozšířením těžby hnědého uhlí, protestuje například Hnutí Duha. „Pokud by vláda povolila další bourání, Hnutí Duha opět pomůže sestavit širokou koalici bránící domovy před uhelnými doly,“ připomněl v této souvislosti Vojtěch Koutecký z Hnutí Duha situaci z počátku 90. let. Tehdy se místní obyvatelé a ekologičtí aktivisté snažili vlastními těly před buldozery zachránit Libkovice na Mostecku, které byly zatím poslední obcí ustupující těžbě uhlí. S výstavbou nových uhelných elektráren nesouhlasí ani ministr životního prostředí Libor Ambrozek. „Až uhelné elektrárny doslouží, nebudou se obnovovat. Chceme je nahradit energií z obnovitelných zdrojů,“ vyjádřil se pro tisk Ambrozek. Těžba uhlí se i přes očekávané přijetí vládní koncepce bude snižovat, to je zřejmé již nyní. V roce 2030 by se v České republice mělo těžit podle SEK asi o dvacet milionů tun uhlí méně než v současnosti. Nejvíce se na tomto poklesu bude podílet ukončení těžby černého uhlí. Důvodem je vyčerpání tuzemských ložisek. Vloni skončila těžba v kladenském revíru. V předcházejících letech ukončily činnost doly na Ostravsku. V současnosti se černé uhlí těží v několika dolech na Karvinsku, kam se také OKD chystá přesunout sídlo z Ostravy. Státní energetická koncepce s domácí těžbou černého uhlí po roce 2030 nepočítá. Stěží by se proto mohl uplatnit tzv. černý scénář, což je jedna z variant vizí české energetiky do roku 2030. Je založena na širokém využití černého uhlí. Již v 80. letech byla těžba uhlí v ostravských dolech nerentabilní a udržovala se jen za pomoci křížových dotací z těžby hnědého uhlí v severních Čechách. Proto také doly o nízkých slojích na Ostravsku rychle ukončily po roce 1989 činnost. I těžba v karvinské části je stále méně efektivní, protože těžba postupuje do větších hloubek. Narůstá podíl energetického uhlí na úkor koksovatelného, vhodného pro hutě. Otázkou proto bude, jak odolají tuzemští těžaři dovozům černého uhlí po vstupu do Evropské unie, kdy padnou dovozní kvóty a české firmy budou moci neomezeně nakupovat levnější uhlí z Polska. Ani prolomení územních limitů pro hnědé uhlí nemusí ještě znamenat zachování těžby v předpokládané výši kolem 30 milionů tun v roce 2030. V konkurenci se zemním plynem, jadernou energií nebo obnovitelnými zdroji energie nemusí toto palivo obstát. Očekává se také přijetí ekologických daní, které postihnou paliva produkující emise. Především soutěž různých paliv prověří, které zdroje elektřiny a tepla se na trhu udrží.
Těžba uhlí v ČR (tis. tun)
Černé uhlí
1998 15 863
1999 14 419
2000 14 855
2001 15 138
2002 14 467
Hnědé uhlí a lignit
1998 51 373
1999 44 907
2000 50 275
2001 50 969
2002 48 892
Zdroj: MPO
Ostrava, těžní věž Michal.
FOTO: ARCHIV
