Stěhoval jsem se víc než dvacetkrát za život, říká šéf firmy Emeldi
Vlastní slovenské a kanadské občanství, ve Velké Británii je přihlášen k trvalému pobytu, několik let žil v Austrálii a Spojených státech amerických, ale nejvíce času tráví v poslední době v Česku, odkud také vyráží za novými obchodními příležitostmi po východní Evropě. Dušan Bystriansky (59) je vzorem kosmopolity, kterému je „svět malý“. „Když jsme s manželkou počítali kolikrát jsme se stěhovali, tak jsme u čísla dvacet přestali. Jen v Česku jsme to za posledních šest let zvládli pětkrát,“ směje se bratislavský rodák, který je zakladatelem, šéfem a majoritním vlastníkem společnosti Emeldi. Ta se v „domovské“ Anglii věnuje především konzultacím v telekomunikačním oboru. V Česku a východní Evropě, kde vystupuje pod hlavičkou Emeldi Software Services, si k tomu ještě přibrala vývoj specializovaných programů. „Společně s další sesterskou firmou H+P Invest jsme vyvinuli software pro telekomunikační operátory, jenž řeší komunikaci se zákazníkem ve fázi poptávání a zřizování nějaké služby, případně i následnou správu,“ říká Bystriansky a dodává konkrétní příklad: „Nedávno jsme pro Telefóniku O2 vyvinuli e-shop, který sloučil původní samostatné aplikace pro objednávání mobilních anebo fixních služeb. Nově zákazníky obsluhuje inteligentní průvodce, který jim z jednoho místa dokáže zajistit všechny služby související s mobilem, pevnou linkou, internetem či televizí přes telefonní linku.“
Přes Jugoslávii do Kanady
Kvůli kontraktu s Telefónikou, respektive s jejím předchůdcem, Českým Telecomem, se Bystrianští rozhodli přestěhovat do Česka. Zde pak zakoupili několik různých nemovitostí – například zámek Radvanov v jižních Čechách, takže se rodina po více než čtvrtstoletí od emigrace z tehdejšího Československa vrátila téměř „domů“.
Cestovatelská anabáze Bystrianských začala v roce 1979 v Jugoslávii, přes kterou rodina emigrovala do Rakouska. Po několika týdnech čekání dostali Bystrianští povolení vystěhovat se do kanadského Winnipegu, kde začala hlava rodiny pracovat v tamním operátorovi Manitoba Telephone System (MTS). „Tehdy nebylo těžké sehnat práci v Kanadě, ale složité bylo adaptovat se na místní prostředí, na úplně jiný svět, než jsme do té doby byli zvyklí. A to jsem měl díky státnicím z angličtiny, které jsem si udělal ještě v Bratislavě, o jeden problém – jazyk – méně,“ vzpomíná Dušan Bystriansky.
Po čtyřech letech strávených v centrální Kanadě, kdy Bystriansky pracoval v MTS jako programátor tamních zlatých stránek a následně jako projektový lídr vývoje nových aplikací, se rodina přestěhovala k Ontarijskému jezeru, do Toronta. „Winnipeg je sice hlavní město provincie Manitoba, ale víc než město je to velká farma. Sice tam člověk užil spoustu slunečných dnů, ale také velmi drsnou zimu. Syn navíc začal na solidní úrovni hrát tenis, bylo potřeba ho posunout v kariéře dál, a i my s manželkou jsme měli chuť se přestěhovat do většího města,“ rekapituluje Bystriansky, jenž v Torontu získal práci v Bell Canada, největší kanadské telekomunikační firmě. Začal jako vedoucí menších projektů, časem se vypracoval až na šéfa programátorského oddělení.
Austrálie a zpátky do Evropy
V roce 1991 přešel do dceřiné firmy operátora Bell Canada International (BCI), zabývající se systémovou integrací pro telekomunikační firmy po celém světě. „Implementovali jsme speciální software pro telekomunikační firmy, který zvládal evidenci zakázek, příjem objednávek, účtování, fakturaci a podobně; prostě celý cyklus postarání se o zákazníka od podpisu kontraktu až po vymáhání plateb,“ vysvětluje. Bystriansky tak například na začátku 90. let stál u zrodu druhého největšího operátora v Austrálii, společnosti Optus, která vznikla privatizací státní firmy Aussat. „Operátor během prvního roku komerčního provozu získal 25 procent klientů pevných linek v celé zemi, to bylo něco neuvěřitelného,“ diví se tomu i dnes Bystriansky.
Optus i celá Austrálie mu přirostly k srdci natolik, že když skončil kontrakt mezi BCI a Optusem, dal Bystriansky v Kanadě výpověď a pracoval pro Optus jako nezávislý konzultant. „Austrálie byla skvělá profesní zkušenost i úžasná země pro život. Například si tam člověk může do restaurace donést vlastní láhev vína, když nemá provozovatel licenci na prodej alkoholu. A když má a člověk si objedná víno, obsluha si okopíruje jeho občanku. Obecně je tam větší prohibice, díky čemuž tam člověk nepotká na ulici tolik opilých lidí jako tady,“ dodává.
V Austrálii nakonec zůstal Bystriansky až do roku 1996, jen si v roce 1994 odskočil do Hongkongu na podobný projekt implementace telekomunikačního softwaru. Na začátku roku 1997 se přestěhoval do Anglie a společně s dalšími kolegy z telekomunikační branže založil Emeldi. „Tehdy začal boom alternativních operátorů a nových telekomunikačních firem. Díky tomu jsme například získali zakázku z texaského Dallasu, kde jsme finančnímu investorovi poskytovali konzultace při zakládání nového operátora, kterého za čas prodal někomu jinému,“ hovoří o turbulentním telekomunikačním období Bystriansky.
Nakonec směr Česko
Konec 90. let strávil v Anglii, kde společně se svými kolegy z Emeldi získal zakázku na zřízení telekomunikační divize společnosti Computer Sciences Corporation (CSC), jedné z velkých světových IT korporací. „Když se pak v roce 2000 snažilo Emeldi získat zakázku od Českého Telecomu, celkem logicky jsem se poměrně dost podílel na vypracování nabídky. Po získání kontraktu jsme se rozhodli založit českou pobočku Emeldi a za pár let se sem přestěhovala i rodina,“ vypočítává Bystriansky, jenž stále šéfuje „velké“ Emeldi ve Velké Británii, zatímco českou pobočku firmy má na starosti jeho syn Mark.
V současnosti firma v Česku dosahuje ročního obratu kolem 50 milionů korun, avšak Bystriansky si uvědomuje, že se zužujícím se trhem alternativních operátorů bude mít Emeldi práce stále méně. „Konsolidací trhu a všemi akvizicemi se možnosti dalšího růstu omezují, prostor však vidím v ostatních zemích východní Evropy, především na Balkáně, který je za Českem vývojově čtyři až pět let pozadu,“ soudí. Že by se však vrátil na Slovensko, ať jako podnikatel nebo jako rezident, Bystriansky nepředpokládá. „Práce je ve slovenském telekomunikačním sektoru málo a v Bratislavě už vlastně nemám žádné přímé příbuzné, tak není příliš důvodů se tam vracet. Doma jsem tam, kde mám přátele a rodinu, momentálně tedy v Česku,“ říká a hned dodává: „Ale na důchod se možná vrátíme do Toronta. Tam se dobře žije.“
