Zatímco Český statistický úřad (ČSÚ) oznámil za září opět meziroční pokles tržeb z průmyslové činnosti - tentokrát o 1,4 procenta - v mezinárodních srovnáních, viz např. ekonomické indikátory EURO, figuruje průmyslová výroba v České republice s kladným znaménkem.
Je to proto, že mezinárodně srovnatelné jsou údaje o vývoji průmyslové produkce, zatímco ČSÚ kromě nich sleduje i tradiční hrubou výrobu právě v tržbách průmyslových firem. Ty letos poprvé poklesly o 3,2 procenta v srpnu, přičemž hlavní příčinou je zvadlá domácí soukromá i investiční poptávka. Je jen otázkou času, kdy se pod bod mrazu dostane i index průmyslové produkce.
Dost možná už 9. listopadu, kdy budou zveřejněny údaje za září. Ani současné poklesy, kterých se podle expertů už minimálně do konce roku nezbavíme, však nic nezmění na tom, že letos Česká republika vykáže sice mírný, ale přece jenom růst průmyslové výroby.
Pod vážným otazníkem je ale situace napřesrok. Jednak se ukazuje, že finanční situace řady, dokonce i největších, firem je složitější, než aby to spravilo samotné snížení úrokových sazeb, jednak nelze očekávat zásadní zlepšení odbytových podmínek, protože tuzemská poptávka zřejmě výrazně nevzroste a exportní dynamika je při současném kurzu měny a inovační chudobě české průmyslové základny do značné míry vyčerpaná.
Pozitivní je, že produktivita práce v průmyslu - počítaná na základě indexu průmyslové produkce - překračuje růst reálných mezd. Ještě lepší by však bylo, kdyby to více vyplývalo ze skutečného zvýšení výkonnosti tuzemských společností. Vysoký rozdíl mezi těmito dvěma ukazateli - téměř jedenáct procentních bodů - padá hlavně na vrub přidušeného mzdového vývoje. Nominální mzdy za tři čtvrtletí sice stouply o 12 procent, ale reálně to znamenalo stagnaci. Nejvíce mzdy vzrostly v dobývání nerostných surovin, ve zpracovatelském průmyslu a výrobě a rozvodu elektřiny plynu a vody.
