Nebojte se vydat za hranice metropole
Nejprve tady byl velkostatek, pak zchátralá ruina. Kouzlem nechtěného na ní bolševik ukazoval, kam spěje socialistické zemědělství. Teď je z velkostatku rozlehlý hotel Čertousy s restaurací. Podrobíme ji zkoušce ohněm: pozvali jsme na večeři našeho anglického bratrance Arthura, který ví, co je dobré.
Je to divoká sázka, i my jdeme do Čertous v Horních Počernicích poprvé. To i přesto, že nás rozlehlá budova na hranicích Prahy už dávno zaujala.
Restaurace je rozlehlá, ale je rozčleněna klenbami z pálených cihel, takže se zdá sympaticky útulná. Sloupy se opírají o původní pískovcovou podezdívku a přelévají se do bílých stěn. Dřevo a příjemně nepřímé osvětlení dodává místnosti teplo.
Vybrali jsme si stůl v rohu pod rytinami velkostatku včera a dnes. Celek na nás působí vkusně a pohodově. Stěny dodávají restauraci příjemně rustikální vzhled, ale stoly a židle jsou elegantně městské, naštěstí žádný pokus o „selské“ lavice a židle s vyřezávanými srdíčky na opěradlech. Tohle zařizoval někdo, kdo věci rozumí - a pro někoho, kdo na to má.
Arthurovi se tady očividně líbí. Navíc je rád, že jídelní lístek je i v angličtině (a také v němčině), což je pro člověka, který umí česky říct jen „jak se vam tady libi?“, dost důležité.
Nad aperitivem trochu váháme. Specialitou podniku je medovina. Mají dokonce čtyři druhy - královskou, archivní, bylinnou a mandlovou. Přešlapujeme, ale ne kvůli mukám výběru. Bojíme se, že to bude sladké a táhlé jako rozpuštěný cukrový špalek. Nebylo. Medovina (dali jsme si bylinnou) byla lahodná, protože jí pomohlo vychlazení. Připomínala jägermeistera.
Jako předkrm se osvědčilo carpacio ze svíčkové zdobené lupínky parmezánu (pro mě), králičí filátka s waldorfským salátem (pro partnera) a jemný žampionový krém s dodatkem „pod propečenou čepicí“ (pro Arthura). Carpacio chutnalo jako v Itálii a parmezán nikdy nezklame. Králičí filátka byla trošku suchá, ale vůbec to nevadilo, neboť pro partnera byla stejně jen přílohou k vynikajícímu salátu, směsi zeleniny, vlašských ořechů, celeru a jogurtu s majonézou. A polévka? Šálek měl opravdu dorůžova upečenou sýrovou čepici, Arthur byl spokojen.
Mezi předkrmem a hlavním chodem jsme měli pauzu a přečetli jsme si historii Čertous, která je přílohou jídelního lístku. Zvláštní a výmluvné: objekt od roku 1322 do roku 1948 přežil války, plenění, požáry a jiné pohromy, ale málem nepřežil čtyřicet let hospodaření komunistů - na konci jejich vlády tak zchátral, že jej chtěli zbořit. Zachránil ho až listopad 1989.
Žertujeme, že jen díky tomu nám teď mohou přinést hlavní jídlo. Ale vlastně je to pravda. Pánové si dali zvěřinu, já mám ráda klasiku, a tak jsem zůstala u bifteku „bleu“, s přelivem z nivy. Nechala jsem si ho udělat „medium“ a skutečně takový byl. Přeliv se povedl a vše výtečně doplňovaly bramborové rösti.
Ani pánové si nestěžovali. Artur ochutnal srnčí medailonky na grilu s kroketami, které byly, jak řekl, „trochu moc upečené, ale chutné“.
Partner prohlásil, že jeho bažantí prsíčka v omáčce z lesních plodů nemají chybu. Zvěřina tvořila kapsu, v níž byla zapečena játra. A lehounce pikantní omáčka z brusinek, ostružin a snad i borůvek šla dobře dohromady s chutí masa i bramborových pusinek. To by chtělo potlesk.
Cítili jsme se dobře najedeni a obslouženi. Servírky i číšník byli příjemní a výkonní. Víno dolévali s úctou ke značce.
A propos, víno! Vinný list v Čertousích je nezvykle dlouhý. Mají tam vína z Moravy i Litoměřic, francouzská, chilská, italská, tuniská i jihoafrická, tedy směs tradice i snaživých nováčků. Sympatické je, že u některých vín je popsána jejich stručná charakteristika a chuť včetně toho, k jakým jídlům se hodí. Ne každý se narodil s vinným špuntem v ústech.
S dezertem nám ale personál přichystal lehkou zradu. Já jsem absentovala, pánové dostali obrovské, vpravdě venkovské porce lívanečků s borůvkami, tvarohem a šlehačkou a především štrúdlu (dva kusy) se zmrzlinou a jahodovou omáčkou.
Mohli jsme pokračovat ještě v kavárně o patro výš nebo sestoupit do vinného sklípku o patro níž, ale protože z nebe zrovna pršel led a bylo už celkem pozdě, vydali jsme se domů. Celou cestu jsme hovořili o tom, že sázkou na Čertousy jsme vyhráli. Je to restaurace, kam můžete vzít i cizince, aby viděl něco jiného než hogofogo se tvářící restaurace v centru.
Hotel Čertousy Bártlova 35/10, 193 00 Praha 9 - Horní Počernice Tel.: 281 921 690, fax: 281 922 335 Hotel @ certousy.cz Otevírací doba: Denně od 7.00-24.00 Počet míst: 55 Platební karty: ano, běžné typy Jídelní lístek: čeština, angličtina, němčina Jazyková vybavenost personálu: angličtina Země původu nabízených vín: Morava, Čechy, Německo, Itálie, Francie, Tunisko, JAR
Hodnocení restaurace: Atmosféra, prostředí, estetická úroveň 9 bodů z 10 Servírování, prostírání 8 bodů z 10 Úroveň jídelního a nápojového lístku 9 bodů z 10 Chování personálu 8 bodů z 10 Kvalita jídel a nápojů 17 bodů z 20 Celkem: 51 bodů z 60
Výběr z jídelního lístku: Králičí filátka s waldorfským salátem 50 Kč Carpacio ze svíčkové zdobené lupínky parmezánu 95 Kč Hovězí vývar „Pelikán“ 25 Kč Jemný žampionový krém „Pod pečenou čepicí“ 35 Kč Svíčková na smetaně s knedlíkem a brusinkami 95 Kč Pečené králičí stehno se špenátem, bramborové placky 150 Kč Beefsteak s přelivem dle výběru (houbový, pepřový, bleu, Barbeque), bramborové rösti na lávovém grilu 220 Kč Srnčí medailonky na grilu, bramborové krokety 205 Kč Bažantí prsíčka v omáčce z lesních plodů, bramborové pusy 235 Kč
Výběr z vinného lístku: Rulandské modré Znojmo 150 Kč Cabernet Sauvignon-mešní Kroměříž 220 Kč Beaujolais J.J. Dominique 340 Kč Chateau Neuf du Pape 1360 Kč Chateau Lacaussade St. Martin 470 Kč Bohemia brut 195 Kč Dom Perignon 5200 Kč
