Málokterý zákon vyvolal v naší polistopadové historii tak bouřlivé vášně na politické scéně i u veřejnosti jako ten s číslem 428 pojednávající o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Poslanecká sněmovna jej schválila v prosinci minulého roku, ale jeho znění i nadále vyvolává spory. Co si o tom myslí nejvyšší představitel katolické církve u nás, kardinál Dominik Duka?
Kdybychom rozebírali otázku církevního majetku v našich dějinách, vždy to bylo velmi citlivé téma. Nejenom u veřejnosti, ale i uvnitř církví, přestože ty by měly dbát na Ježíšova slova o určité skromnosti.
Proč se podle vás v případě navracení majetku církvím objevuje tolik rozporuplných výroků, mýtů, polopravd i nedořečených, a tím zkreslených informací?
A právě v tom je asi problém. Něco jiného jsou slova Bible a něco jiného je realita například vaší katolické církve, která je významnou institucí, a tím pádem i vlastníkem poměrně rozsáhlého majetku.
Během staletí docházelo k různému právnímu a majetkovému vývoji. Byly to doby převodů, zabavování majetku i jeho značného přesunu k jiným subjektům. Vývoj byl v tomto případě často nesmírně složitý a komplikovaný a na jeho popis by nestačilo ani mnoho knih. Z toho pramení i některé zmatky, které se dostaly až do současné rozjitřené debaty.
Musela být ale diskuse tak rozjitřená? Připomínalo a připomíná to spíše permanentní předvolební boj.
Nebyla by tak hektická, kdyby se podařilo od počátku vysvětlit celý problém a poukázat na to, že stávající forma zákona patří k nejmenším restitučním zákonům po roce 1989.
Jenže právě to si mnozí nemyslí…
Polistopadové restituční zákony udělaly transfer majetku podle spravedlnosti a zákona ve výši dvou bilionů současné měny. K majetkoprávnímu vyrovnání s církvemi došlo na základě toho, že v roce 1948 komunistický režim zkonfiskoval církevní majetek a zavázal se v plné míře financovat církevní organizace. Čili tím on zrušil určité dotační zdroje, které existovaly předtím.
Ovlivnil podle vás postoj veřejnosti k současným církevním restitucím i fakt, že patříme k nejateističtějším národům světa?
Neviděl bych to jen v perspektivě ateismu. V období 19. století totiž skutečně došlo k určitému rozchodu mezi českou národní vlasteneckou elitou a církví. Církev tehdy nechtěla přistoupit na principy nacionalistického dělení společnosti. Tím došlo k určitému rozdělení národa. Navíc společnost se změnila z monarchisticko-aristokratické ve společnost měšťanskou, jak říkal Peroutka, až plebejsky měšťanskou…
