Když si nemůžu dovolit postavit ani koupit dům, vytisknu si ho. Normálně, na 3D tiskárně. Ačkoli se tato technologie používá čím dál častěji, stále to zní trochu jako sci-fi. Lidé po celém světě si od ní však slibují, že by mohla vyřešit globální převis poptávky po bydlení nad množstvím nemovitostí.
Ubytovací krize aktuálně sílí v USA, kde se tisku budov věnují ziskové i neziskové organizace. Příkladem může být stavební společnost Apis Cor z Floridy. V ní panely tiskne ,zaměstnanec‘ jménem Frank, jenž má pouze jednu paži, ta však měří skoro pět metrů. Tento profesionál pracuje na základě počítačových návrhů a neustále z něj padají plastové korálky, ze kterých firma lisuje stěny.
Jedná se totiž o obří 3D tiskárnu, co už má za sebou řadu experimentů s možnostmi, jak efektivně tvořit domy, které by rychle poskytly bydlení nejen amerických rodinám. Firma, jíž založila Anny Cheniuntai, vidí v inovaci především podnikatelskou příležitost. Ostatně, byla to právě její společnost, která je autorem největšího tištěného domu na světě - vládní budovy v Dubaji. Toto architektonické dílo má dvě patra, bílou fasádu a oblé stěny. Měří devět a půl metru a celkem se v něm nachází 640 čtverečních metrů užitné plochy.
Naproti tomu organizace Habitat for Humanity, která představila svůj první vytištěný dům vloni ve virginském Williamsburgu, je nezisková. „Jsme teprve na začátku 3D tisku,“ říká Janet Green, ředitelka společnosti. „Ale doufám, že se nám podaří něco změnit a zajistit dostupnější bydlení napříč Státy,“ uvedla pro LA Times. Prototyp jejich stavby má všechny charakteristické znaky běžného rodinného domu, byl hotový za 28 hodin a dle výpočtů přečká tornádo i zemětřesení.
Prvok a ubytovna pro potřebné
S nedostatkem bydlení nebojují tímto způsobem jen Američané – například firmy v severní Itálii zkouší tisknout domky z hlíny. U nás se tištěnými domy zabývá sochař a podnikatel Michal Trpák, jehož dům Prvok byl v roce 2020 k vidění na břehu Vltavy. Je tvořen vrstvami betonu, které skládalo robotické rameno. Stavba domu trvala 32 hodin a vyšla na několik desítek milionů korun. Výsledkem se stal přenosný objekt, který neobsahuje jediný pravý úhel.
Ačkoli designový projekt Prvok byl velmi nákladný i na poměry běžného domu, u sériově vyráběných staveb je to právě relativně nízká cena, jež představuje jejich největší výhodu. Podle poradenského serveru Pick3DPrinter si například zmíněná společnost Apis Cor říká za vytištění malé budky okolo 10 150 dolarů (227 tisíc korun). Jde však skutečně o takzvaný tiny house. Rodinný dům o rozloze 150 metrů čtverečních se totiž podle profesora Andrewa McCoye z Virginského centra pro výzkum bydlení bude prodávat za přibližně 264 tisíc až 330 tisíc dolarů (5,9 až 7,4 milionu korun). Finální cena navíc samozřejmě záleží na konkrétním projektu, jeho umístění a vybavení.
I tak ale majitelé tištěných staveb stejně ve srovnání se čtvrtinou občanů USA, kterým zaplacení nájmu sebere více než polovinu měsíčního příjmu, výrazně ušetří. Vedle toho by navíc budovy z 3D tiskáren mohly pomoci vyřešit ještě jeden palčivý problém tamní společnosti, a sice snížit počet lidí bez domova. V autech, na ulicích, v jurtách či stanech totiž podle zprávy PBS.org žije za oceánem na čtyři miliony domácností.
Ať si hurikán klidně přijde
S růstem cen bydlení se potýká celý svět - hodnota nemovitostí poslední roky letí vzhůru v téměř každé zemi. Nejdražší je podle webu Statista aktuálně rezidenční objekt v Hongkongu, který vyjde v průměru na neuvěřitelných 1,25 milionu dolaru.
Nicméně aby 3D tisk v budoucnu problém s nedostatkem domů a bytů doopravdy vyřešil, musí se technologie ještě zdokonalovat. Dnes vyžaduje spoustu drahého vybavení a zároveň se několik fází stavby stále musí provádět tradičním způsobem. Například základy, zastřešení, izolace, okna ani elektrické vedení vytisknout nelze, takže zde se stavební firmy potýkají s nedostatkem materiálu dál. To samozřejmě prodlužuje samotnou dobu stavby. „Výstavba průměrné dřevostavby dnes trvá nejméně sedm měsíců. S naší technologií však stavbu dokončíme i za dva nebo tři měsíce,“ uvedla Cheniuntai.
Některé společnosti ve Spojených státech s řešením problematiky lidí bez domova pomocí 3D tisku již začaly. Jako například firma Icon Co., která v Texasu staví ubytování pro pět set z nich. Jak dlouho tyto kolonie vydrží, ukáže ale jen čas. Oblast totiž každoročně bičují hurikány. Zach Mannheimer, šéf stavební firmy Alquist 3D, každopádně ujišťuje, že v případě jeho společnosti tyto domy odolají, jelikož jsou to z podstaty betonové bloky. Proto je tornádo neodfoukne a ani neshoří během lesních požárů. Sám koneckonců dohlížel na konstrukci domu od Habitat for Humanity, takže musel myslet na všechno.
Sázka na nejistotu
Za svou odolnost ale betonové masy platí daň ve formě obří uhlíkové stopy, již za sebou jejich stavba zanechává – produkce betonu zůstává třetím nejvíce znečišťujícím odvětvím průmyslu. Firmy se proto snaží ho nahradit jinými materiály, zatímco jejich zaměstnanci na dělnických pozicích se obávají, že sami budou nahrazeni strojem s robotickým ramenem. To nicméně nemusí – za oceánem se situace na pracovním trhu podobá té u nás. Volných míst je víc než kvalifikovaných lidí.
V odpovědi na otázku, zda 3D tištěné domy dlouhodobě obstojí ve srovnání s tradičním stavitelstvím, se odborníci shodují: na odhady je příliš brzy. I fanoušci technologie rozumí tomu, že mnoha lidem se nebude chtít investovat životní úspory do betonové boudy s nejistou budoucností. Pro většinu majitelů nemovitostí je jejich stavba či koupě životní investicí, a proto chtějí sázet na jistotu.
