Mogilevičův příběh neodbytně připomíná politiku a politiky
Výstižněji asi Sejmona Mogileviče nelze představit než úryvkem z interview s britským novinářem: „Znáte jméno Tamas Boros?“ „Myslíte Tomáše Boroše, kterého vyhodili do vzduchu přesně 2. června 1998? Tak toho jsem neznal. On prodával lehké topné oleje, já obilí.“
Pravda může být obojí, u Mogileviče se však člověk asi méně splete, když nebude věřit vůbec ničemu. Není divu, že jeho příběh neodbytně připomíná politiku a politiky. Organizovaný zločin v posledních desetiletích velmi vyspěl, zglobalizoval. A leckde již v průběhu 20. století, jak pomalu přebíral některé funkce státu, dobrovolně opustil něco svévole a přijal i dílčí odpovědnost. Politika naopak řádně zparchantěla, v podrazech ztratila jakoukoli míru a čest se jí stala obtížným balastem. Proto k sobě často mají nejvyšší patra organizovaného zločinu a politika tak blízko. Někteří politici asi leckdy zločineckým bossům závidí, že si dovolí to, o čem oni pouze sní. Mnoho zločinců má lepší styl než řada politiků. Ti pak často útočí na organizovaný zločin nikoli ze zásadních, ale pouze z konkurenčních důvodů. Naopak mezi některými zločineckými kápy a politiky existují dobré vztahy. Proto se organizovaný zločin prolíná s politikou - a v tom byl zřejmě Don Semjon alias Seva Mogilevič mistr.
Proto byla velmi pravděpodobně cílem policejního zákroku v roce 1995 v restauraci U Holubů likvidace záznamů, které pořídili mafiáni o prominentních návštěvnících svého podniku, ať už se tam nacházeli v jakýchkoli sestavách a polohách. Zločinecké prostředí opravdu přitahuje mnohé politiky jako lampa můry. Ve druhém plánu pak zřejmě šlo o velmi polopatické varování našim politikům, aby již nadále neposkytovali mafii kompromitující materiály na sebe. Aplikovaná pedagogická metoda připomíná drsnou anekdotu, kdy se odsouzený ptá: „Deset let za dvě facky manželce - není to příliš?“ A soudce na to: „Ano, je. Ale já si tak dávám sám sobě výstrahu, jinak bych musel tu svou dávno zabít.“
Mnoho práce prý dalo rozmluvit návštěvu U Holubů prezidentu Václavu Havlovi. Vzhledem k jeho jisté povznesenosti nad realitu světa, nad níž často převažují motivy kulturní až absurdní, možná nebudeme daleko od pravdy s dohadem, že měl chuť navštívit proslulou restauraci z jiného důvodu. Půvabná městská legenda totiž praví, že prý tam kdysi objevil režisér Miloš Forman kouzelnou servírku. A úmysl angažovat ji do Hoří, má panenko údajně pojal již v okamžiku, kdy se jeho oči nadlouho, předlouho zastavily, než doputovaly od jejího pasu k tváři. Třeba chtěl Havel jen zkusit, zda se zázraky opakují.
Ale zpět do reality. Seva Mogilevič „bručí“ a bude mít dlouhou chvíli - a s tou přichází i chuť si popovídat. Při pomyšlení na to, jak dobrou asi má paměť, možná v současné době leckoho oblévá pot. A Seva bude mít dost dobrých důvodů zobchodovat nějaké své znalosti. Vladimir Putin na rozdíl od svého předchůdce Borise Jelcina asi nebude využívat služeb Mogilevičovy globální prádelny na peníze. Sevovi by se mohlo hodit odstranit chmury z Putinova čela. Starému zkušenému zpravodajci neudělá nic tak dobře jako pár výživných informací. A jestli nemá Seva z čeho vybírat, pak už nikdo! Co takhle něco o Šlomovi a Barakovi Alonových a jejich českých spojkách? Nebo jak se dostal slovenský zpravodajský exředitel Ivan Lexa ze šlamastyky do Jižní Afriky? A nechce se věřit, že by neměl v zásobě nějakou pěknou historku o kdysi hrdinném rozvědčíkovi kapitánu Minaříkovi. Bude možná horko a mimořádně to nebude globálním oteplováním.
Postupy trestněprávních orgánů různých zemí vůči Donu Semjonovi jsou pozoruhodné. Některé jsou ovšem natolik nestandardní, že vzniká podezření o Mogilevičově ochraně téměř z nebe. Když pomáhal tunelovat Rusko a dostat je hospodářsky na kolena, nikomu na Západě příliš nevadilo, že ony miliardy propírá prostřednictvím americké banky. On tam však pral i zisky z nejtěžších zločinů! Pekelná kombinace! Ve Spojených státech amerických, kde každou chvíli nějaká banka dostane pokutu za neohlášení podezřelých transakcí, prolétlo „bez povšimnutí“ a bez fatálních následků pro Bank of New York přímo dolarové tsunami. Kdo umí, umí. Třeba umí i pěkně vyprávět. Román formou vyšetřovacího spisu. To bude síla!
