Už je to tu zase. Ropa typu Brent od počátku roku podražila z 54 na 74 dolarů za barel. Nahoru letí i ceny benzinu a nafty u čerpacích stanic. Pumpaři však v tom jsou tentokrát nevinně. Lze ukázat na řadu viníků, kteří jsou za růst ceny odpovědní - od saúdské královské rodiny přes Nicoláse Madura, Donalda Trumpa až po rebelujícího libyjského generála Chalífu Haftara.
Jako obvykle má v růstu cen ropy prsty sdružení exportérských zemí OPEC. „Za současným růstem cen stojí především pokles těžby ze strany kartelu OPEC v čele se Saúdskou Arábií. Ten navíc v posledních měsících doplňuje prudký pokles dodávek ropy z Íránu a Venezuely, tedy států, jež čelí americkým sankcím. Souhrnná produkce obou zemí klesla meziročně o dva miliony barelů denně, to jsou přibližně dvě procenta globální těžby,“ říká analytik ČSOB Dominik Rusinko.
Jiné země a společnosti naopak ze současné situace profitují. Spojené státy masivně investují do těžby ropy z břidlic a snižují závislost na dovozu. Na výpadku dvou významných exportérů těžké sirnaté ropy - Íránu a Venezuely - profitují konkurenční producenti, hlavně Rusko a Irák.
Americká ropná horečka
Takový těžební boom tu už dlouho nebyl. Do břidlicových hornin v Texasu, Oklahomě, Severní Dakotě i dalších se zavrtávají tisíce horizontálních vrtů. Jen loni Spojené státy navýšily těžbu ropy o 17 procent. Aktuální čísla hovoří o produkci 12,1 milionu barelů denně, což znamená první místo na světě před Ruskem i Saúdskou Arábií.
Vývoj ceny ropy typu Brent:
Zdroj: tradingeconomics.com
Americká ekonomika je ovšem mimořádně „žravá“ a stále musí dovážet okolo sedmi milionů barelů surové ropy denně. V případě lehké ropy již vzniká přebytek, který směřuje na zahraniční trhy. Vývoz ropy z USA se v závěru loňského roku vyšplhal na 2,5 milionu barelů denně. Směřoval hlavně do Kanady, Jižní Koreje, Indie, ale také do tří zemí Evropské unie -Velké Británie, Nizozemska a Itálie.
Dovoz sice klesá, ale i tak se Američanům prodražuje. Jen loni za dovezenou ropu zaplatili 163 miliard dolarů. Hlavním dodavatelem byla Kanada se 40procentním podílem, s odstupem následovala Saúdská Arábie, Mexiko, Irák a Venezuela. „V důsledku břidlicové revoluce ztrácejí své pozice na americkém trhu zejména producenti lehké ropy. Do této skupiny se řadí například produkce z Nigérie nebo Libye,“ dodává analytik Dominik Rusinko.
Američané přestali letos v březnu venezuelskou ropu nakupovat a přidal se k nim i další velký odběratel - Indie. Jedná se o reakci na sankce, které na režim diktátora Nicoláse Madura uvalil Donald Trump. Cílem je dosáhnout pádu socialistického režimu, který se fanaticky drží u moci navzdory klesající oblibě mezi lidmi a protivládním demonstracím.
Zatímco se běžní Venezuelané potýkají s nedostatkem jídla, blackouty a hyperinflací, jejich země vyklízí pozice na trhu s ropou. V roce 1998, kdy socialista Hugo Chávez vyhrál volby, patřila Venezuela mezi největší světové producenty ropy s těžbou 3,4 milionu barelů denně. Podle posledních známých čísel z března letošního roku se jedná už jen o 732 tisíc barelů za den.
Írán versus Irák
Trumpovy sankce vyřazují z trhu také dalšího velkého exportéra - Írán. Ten ještě loni v létě těžil 3,8 milionu barelů denně, v letošním prvním čtvrtletí to bylo už jen 2,7 milionu. Před týdnem americký prezident ještě přitvrdil, když rozhodl s platností od května o zrušení výjimek ze sankcí pro osm významným odběratelů íránské ropy. Tuto skupinu tvoří Čína, Indie, Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan, Turecko, Itálie a Řecko.
Jak proměnit bezcenný bolívar ve zlato. Maduro nechává amatéry drancovat minerální bohatství
Většina z nich se tlaku podvolí, u Američanů si to chce rozházet jen málokdo. Vytrvá nejspíš jen jeden velký importér, a tím je Čína. Může na tom dokonce i vydělat. Venezuela, Írán či jiné země pod sankcemi si nemohou moc „vyskakovat“ a surovinu ze zoufalství prodávají s diskontem oproti tržní ceně.
Ironií osudu na výpadku produkce těžké sirnaté ropy z Venezuely a Íránu vydělává jiný stát s pošramocenou pověstí -Rusko. Ale hlavně co se týká ceny, prostor k navyšování produkce v zemi je omezený. Prostor ke skokovému nárůstu během několika let však má jiná země - Irák. Na rozdíl od Ruska jsou zde zahraniční těžební koncerny vítány a nevyužitých ložisek je zde stále dost. Nové rozdání karet na ropném trhu tak může mít dva nečekané vítěze - Spojené státy a Irák.
Přečtěte si také:
Americké sankce na obchodování s íránskou ropou budou platit bez výjimky. Dotknou se i Číny
Nord Stream 2 bude do konce roku hotov, zní z OMV. Americké výhrůžky sankcemi ho nezastaví
