Když Donald Trump před rokem nastupoval do Bílého domu, sliboval totální překopání obchodních vztahů USA vůči zbytku světa, zrušení Obamovy zdravotnické reformy, mohutné investice do infrastruktury, méně byrokratické regulace byznysu a snížení daní pro firmy i jednotlivce.
Výsledkem měl být nejen hospodářský růst, ale také nová pracovní místa pro Američany a hlavně - vyšší cifry na výplatních páskách. Jak sliby dopadly?
Vezměme to popořadě.
Předvolební rétorika oslabila
Trumpovy hrozby, že místo mnohostranných obchodních dohod bude agresivně uplatňovat váhu americké, stále ještě největší ekonomiky v dvoustranných jednáních, se nenaplnily. Díky bohu, neboť viděno z Česka s jeho podílem na světovém HDP ve výši hezkých 0,29 procenta, která bez zahraničního obchodu nedovedou dlouhodobě růst, by precedent tvrdého protekcionismu nic dobrého nevěštil.
Dohoda o obchodu s Evropskou unií (TTIP) je sice u ledu, ale připomeňme, že vůle k jejímu dotažení do konce viditelně slábla na obou stranách Atlantiku, takže třeba Německu nebo Francii současný stav vlastně nevadí. V Tichomoří je obdobná dohoda nadlouho passé. Ekonomicky si to můžete přeložit tak, že mezinárodní obchod bude přispívat k růstu méně, než by mohl, ale jde, klausovsky řečeno, o „nezlepšení“, nikoli o zhoršení oproti statu quo.
Severoameričtí partneři v obchodní zóně NAFTA - Kanada a Mexiko - si také docela oddechli, protože je rozdíl mezi vystoupením a novým projednáním, kde se „vlk může nažrat a koza zůstane celá“. Princip, že předvolební rétorika je mnohem tvrdší než následná skutečná politika, se naštěstí potvrdil.
Investice rostou
Pokud jde o Obamovu zdravotnickou reformu, dá se mluvit spíše o parciální demontáži než o úplném zrušení, pro nějž republikáni nenašli vzhledem k rozdílnosti představ, jak s touto mimořádně složitou materií naložit, dostatek shody. Budou s tím ještě starosti, protože i podříznutí jednoho z pilířů, tedy zrušení „individual mandate“, tedy povinnosti se pojistit pod hrozbou sankce, které je přílepkem k daňové reformě, bude znamenat úbytek pojištěnců, a tedy další nárůst cen pojistek pro ty, kteří je budou chtít uzavřít.
Co je naopak jednoznačný úspěch Trumpa i republikánů, to je schválení daňové reformy, která by měla povzbudit firemní investice. Jednak díky repatriaci kapitálu z ciziny a také díky poklesu sazby na 21 procent. Přínos pro ekonomický růst bude zcela jistě kladný, ale počítá se v nízkých desetinách procenta a výpadek rozpočtových příjmů, odhadovaný na 1,5 bilionu dolarů během deseti let (více než roční HDP Ruska), bude kompenzován jen částečně. Úvaha o Lafierově křivce, kdy se snížení sazby zaplatí prostřednictvím zvýšeného inkasa, tedy v horizontu jednoho desetiletí platit nebude.
O Trumpově daňové reformě čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
Na velikosti záleží. Dopady americké daňové reformy pocítíme i v Česku
Sniž daně, podpoříš růst?
Trump potvrdil očekávání, že je „pro-business“, pokud už není „pro-market“, a opravdu zastavil produkci dalších regulací, které podvazovaly růst. Můžete si říct, že jeho princip „za jednu novou zruším dvě staré“ je trošku triviální, ale byznys v každém případě snažení jeho administrativy s potěšením kvituje. Investice privátního sektoru rostou.
Bronzový Trump
To, co se nejvíc počítá, je především růst zaměstnanosti; od loňského ledna do prosince celkově přibylo 1,8 milionu míst, a to i v e zpracovatelském průmyslu (184 tisíc pracovních příležitostí), odkud se rekrutovalo mnoho Trumpových příznivců.
Pokud si to srovnáte s deseti americkými poválečnými prezidenty počínaje Eisenhowerem, nevedl si Trump ve svém prvním roce vůbec špatně - v celkovém skóre skončil třetí. Ubylo (trochu) federálních zaměstnanců, což Trumpovy příznivce samozřejmě také potěší.
A hlavně, z grafů docela jednoznačně vyplývá, že rostou jak celkové příjmy obyvatelstva, tak mzdy a platy v soukromém sektoru. Konečně se konjunktura promítla i do výplat „obyčejných lidí“, které v USA velmi dlouho stagnovaly.
Tweety „stabilního génia“ a jeho opravdu bizarní chování a reakce by neměly zastřít fakt, že výsledky americké ekonomiky po prvním roce Donaldova vládnutí jsou víc než jen dobré. Tohle musejí konstatovat i ti, kteří by raději v Bílém domě viděli někoho, kdo lépe odpovídá představám o ideálním republikánském prezidentovi pro 21. století, natožpak ti, pro něž byl Obama moc napravo.
Přečtěte si také:
